Šeterle k Olayinkově trestu: Hráč by se měl odvolat, disciplinárka popisuje události nepřesně až nepravdivě

Přinášíme proto Šeterleho vyjádření v plném znění:

„Nic mně do toho v podstatě není a asi bych se k tomu ani neměl vyjadřovat, ale moje starodávná funkcionářská zkušenost mi nedá.

Podle mého skromného názoru je čtyřzápasový distanc hráče Olayinky výsledkem slabé obhajoby Slavie a velmi povrchního přezkoumání inkriminovaného momentu a obecného až populistického zdůvodnění trestu samotnou  Disciplinární komisí LFA. 

O způsobu obhajoby Slavie se mohu pouze něco domnívat či  usuzovat  už z vágního  prohlášení v tisku bez sebemenší obhajoby vlastního hráče či  alespoň v pokusu najít polehčující okolnosti. Pokud nedošlo později ke změně postoje, poslali hráče k DK ve stylu „Co sis nadrobil, to si taky sněz“ trochu jakoby „na popravu“. 

Ale třeba Slavií křivdím, potom se za svoje dedukce omlouvám .

Zdůvodnění trestu Disciplinární komisí LFA je ale zcela určitě  povšechné a rozhodne nevzalo v potaz všechny okolnosti zvláště ve prospěch hráče Olayinky (v duchu In dubio pro reo, tedy V pochybnostech ve prospěch obviněného). Některé detaily popisu událostí jsou dokonce mírně řečeno nepřesné či spíše nepravdivé. 

Tak za prvé: DK vůbec nevzala v potaz skutečnost, že Peter Olayinka byl ke svému činu vyprovokován libereckým fotbalistou Giglim Ndefem, který nebyl ani přímým účastníkem Olayinkova souboje s Varfolomějevem.

Hráč Ndefe se přihnal  k ležícímu Olayinkovi, o fyzickém kontaktu s ležícím fotbalistou Slavie můžeme polemizovat,  ale  verbálně svoji hysterickou reakci velmi doprovodil. O obsahu jeho krátkého,  ale jistě úderného, monologu vůči  Olayinkovi  se můžeme jenom a  pouze domnívat.  Ale podle reakce slávisty, který nebyl téměř 150 utkání vyloučen  a nikdy podobně podrážděně v podobných situacích nereagoval, to určitě přátelské popovídání  nebylo. A tady jsme u kořene věci. Příklady kdy provokující fotbalista disciplinárně skončí rovněž s trestem (a zároveň se bere v potaz jeho reakce vůči postiženému  hráči), známe. Koneckonců ty nejznámější  případy uvádí Pavel Procházka ve svém článku ‚Co řekl Ndefe Olayinkovi?‘ (efotbal, 23. března 2023).

Co by se stalo, kdyby nepříčetný Ndefe neproběhl k Olayinkovi a nepokoušel se ho stavět  na nohy za doprovodu verbálního povyku? Rozhodčí Zelinka  by zřejmě střet Olayinka vs .Varfolomějev nechal prozkoumat VARem a buď by nařídil pokutový kop, nebo by udělil Olayinkovi žlutou kartu za simulování, nebo by neudělal vůbec nic.  Původcem situace a konfliktu Olayinka vs. Ndefe tedy rozhodně byl liberecký hráč. Co konkrétně stačil sdělit přihnavší se Ndefe k ležícímu Olayinkovi, to se můžeme pouze domnívat, ale mohla to být slovní urážka,  která ležícího slávistu přiměla k oné nepříčetné reakci. A nebylo by  nic výjimečného, kdyby právě tento provokující hráč byl disciplinárně potrestán (viz případy uvedené na efotbale). 

A že:‚Na druhou stranu disciplinární komise také vzala v potaz chování hráče po jeho vyloučení, kdy se viditelně zdráhal opustit hrací plochu a vyvolával další konfliktní situace s hráči soupeře?‘ To dost dobře nebylo ani možné , protože naopak hráči Liberce se shlukli  kolem Olayinky tak, že k jeho inzultaci nebylo daleko a jeho klidný odchod ze hřiště nebyl v podstatě možný.

Takže, když to shrneme, je zřejmé nade vší pochybnost , že hráč Slavie Olayinka byl ke svému činu vyprovokován hráčem Liberce Ndefem, bez jehož provokativního jednání by k následnému incidentu obou fotbalistů vůbec nedošlo. To, že byl Peter Olayinka ke svému činu vyprovokován, se v komuniké DK nebere jako polehčující okolnost, jak uvádí Disciplinární řád v §17 bodě h). 

A naopak by vůbec na výši trestu neměly  být v potaz brány okolnosti  Olayinkova odchodu ze hřiště, neboť chování soupeřových hráčů mu tento odchod ani neumožnilo. Naopak fotbalista Slavie byl minimálně verbálně kontaktován  možná urážen či napadán. Navíc Disciplinární řád v žádném svém ustanovení § 18 nepovažuje takovýto odchod ze hřiště jako přitěžující okolnost, jak je nepřímo  poukazováno DK ve svém komuniké. 

Polemizovat by se dalo i o samotném zákroku hráče Olayinky, minimálně o jeho intenzitě, neboť postižený Ndefe nebyl ani ošetřován, natož zraněn. Troufl bych si tvrdit, že i jeho pád na hrací plochu nebyl úplně v součinnosti ataku hráče Olayinky. Zemská přitažlivost i teatrálnost v tom hrála větší či menší roli. 

Závěr? Odvolání, přizvání Gigliho Ndefeho jako svědka a důkladné prozkoumání celého incidentu včetně možnosti odchodu Petera Olayinky ze hřiště po udělené červené kartě.

Jaromír Šeterle, bývalý manažer českého národního týmu a několika předních českých klubů.“

Foto: SK Slavia Praha