Šéf FIFA a Putinův přítel Infantino se může radovat: španělský sudí a UEFA pomohli vyřadit Ukrajince z MS

(Nejen) UEFA však praktikuje logicky nesmyslný výklad VAR-pravidel, stejně jako prosadila nesmyslný jednozápasový systém baráže MS 2022, který společně se španělským sudím pomohl ve Walesu vyřadit bojovné Ukrajince z MS 2022. Putinův přítel a nositel jeho Řádu přátelství, předseda FIFA Gianni Infantino tak může mít radost. Alespoň mu koncem roku v Kataru nebude nikdo dělat politické demonstrace na podporu Ukrajiny.

Nejprve ještě k Lize národů. A k tomu španělskému vyrovnávacímu gólu. 

Videozáznam, alespoň ten, co jsme měli k dispozici, rozhodně nepotvrdil, že míč byl po Martinezově hlavičce celým objemem za čarou. Zároveň ale ani nepotvrdil, že nebyl. Logicky by tedy měl být gól odvolán.

Jenže podle současné praxe FIFA, UEFA, FAČR ad. v takovém nejistém případě rozhoduje, co viděl, nebo spíš co si myslí, že viděl, rozhodčí. A ten spatřil gól. Takže hlavní slovo má ten, jehož zrak je horší než všechny kamery na hřišti a tuhle milimetrovou záležitost vůbec nemůže zodpovědně určit.

Někteří čeští novináři nyní chválí rozhodnutí, že byl Jaroslav Šilhavý navzdory březnovému vyřazení z MS 2022 potvrzen ve funkci reprezentačního trenéra. Já bych si tuhle chválu ponechal až na září, kdy letošní Liga národů ve skupinové fázi končí. „Přivítali jsme velmi dobrý vstup do soutěže, hlavním naším cílem však nadále zůstává záchrana v elitní divizi,“ říká předseda FAČR Petr Fousek. 

Protože zápasy venku – ve čtvrtek v Portugalsku (v Lisabonu) a v neděli ve Španělsku (v Málaze) –  budou jiné než ty v Edenu. A především bude hodně záležet i na tom, kolik bodů udělají Švýcaři, kteří dosud hráli jen venku (1:2 v Česku a 0:4 v Portugalsku). 

A pozor, zase ty úspěchy tak nepřeceňujme, v utkání proti Švýcarsku měli Češi dost štěstí, hlavně při svých kuriózních gólech, a především je podržel skvělý brankář Vaclík, který zneškodnil nejméně tři gólové švýcarské šance. Proti Španělsku se Šilhavý a spol. zase mohli opřít o životní výkon útočníka Jana Kuchty a pomohlo jim i výrazné podcenění českého soupeře ze strany až příliš sebevědomých Španělů.

Jak už bylo řečeno, ti byli v neděli v Edenu k poražení. A nemám na mysli jen  sporný španělský vyrovnávací gól. Připomínám i ten první, který dali Španělé pro změnu v závěru první půle, kdy Češi po Janktově zranění hráli více než pět minut dobrovolně o deseti. Proč? Aby vystřídáním před pauzou nepřišli o jedno střídací poločasové okénko, které současná postcovidová pravidla umožňují...

Kolega Jiří Fejgl píše na serveru isport.cz, že to bylo dobré rozhodnutí se špatným koncem, což je samo o sobě  logickým nonsensem. Hrát schválně více než pět minut v oslabení proti tak silnému soupeři, který už předtím zatlačil na jejich polovinu i jedenáct Čechů,  je šíleně riskantní verdikt. Ten vyrovnávací gól visel ve vzduchu už před Janktovým zraněním. A také  padl přesně z místa, kde měl být náhradník Milan Havel, který však přišel na trávník až po pauze…

A že kluci říkali, že to zvládnou? Nebo, že asistent Jiří Chytrý mluví o tom, že by pak už měli jen jedno okno na střídání a že by to byl velký risk, protože kdyby se zranil brankář Vaclík, musel by do branky Tomáš Souček? 

Pamatuji doby, kdy mohli střídat jen dva hráči (v čs. lize už od roku 1950, v anglické od roku 1965, ale pouze jeden a ještě jen zraněný hráč, na MS až od roku 1970), pak dva a brankář, potom tři (od roku 1995) a až nyní (dočasně, nebo spíš už napořád?) se kvůli covidové zátěži může vyměnit  pět fotbalistů ve třech oknech a o poločase. 

A pamatuji se také, že i předtím trenéři riskovali a jak! Klidně vyměnili oba fotbalisty už o pauze.

A ještě jedna věc.

Jak se Švýcary (Ladislav Krejčí mladší), tak se Španěly (Matejů) to nejvíc hořelo na levé straně obraně. Ostatně tihle hráči také dostali  nejnižší známky – jako od expertů, tak od fanoušků. Fakt by to příště v září nešlo s opravdovými levými beky Juráskem a Lecjaksem?

V červnu bylo také slyšet, že jde o nevhodný termín po sezoně. A že Liga národů vlastně o ničem nerozhoduje, jak třeba pravil internacionál Ladislav Vízek.

K tomu údajně nevhodnému termínu. (Nejen) podle mého názoru je nejvhodnějším termínem ten, který nejvíc vyhovuje divákům. A to je bez diskuse – i kvůli pěknému počasí – nejen v Česku, ale téměř všude v Evropě, červen. Nikoli leden, únor, listopad nebo prosinec. 

A za druhé, za ty obří, často přestřelené platy hráčů i trenérů by si lidé od fotbalu vůbec neměli stěžovat. Jak už před časem pravil zkušený český fotbalový manažer Jaromír Šetrle: „Vždyť my v Česku sedm měsíců v roce hrajeme a pět měsíců se na to připravujeme.“ 

Teď už je to spíš v poměru 8:4, ale i tak. Které jiné povolání tohle umožňuje? Takže, v sudých letech ať se v červnu hraje ME či MS (pokud je tedy zkorumpované vedení FIFA nepošle do výhně v Kataru) a v lichých letech Liga národů. Tečka.  

A že se v Lize národů o nic nehraje? Ale hraje! Jen to ani někteří experti pořádně nevědí. Liga národů je se svými postupy a sestupy ve čtyřech divizích nejlepší soutěží, co UEFA vymyslela. Mnohem lepší než současné modely Ligy mistrů a dalších evropských pohárů, o nudné kvalifikaci ME či MS ani nemluvě. Jen v Lize národů najdete v každém kole hned několik superzápasů, jako jsou Španělsko-Portugalsko, Anglie-Německo či Belgie-Nizozemsko. V kvalifikacích ME či MS jsou tyhle týmy rozstrkány do deseti kvalifikačních skupin a vůbec na sebe nenarazí.

„Děkuji těm, kteří Ligu národů v její současné podobě vymysleli. Je to velmi atraktivní model a navíc nám odpadlo často hodně obtížné dojednávání přátelských zápasů,“ uznává i předseda FAČR Petr Fousek. „A pokud se udržíme v elitní divizi, dostaneme do Česka další vynikající soupřee,“ dodává šéf českého fotbalu.  

A malé poučení pro Ladislava Vízka a pro ty, kteří tvrdí, že Liga národů o ničem nerozhoduje. Ale rozhoduje, nebýt jí a úspěchu v ní, tak by Češi kvůli zpackané kvalifikaci MS 2022 vůbec neměli nárok hrát ani březnovou baráž ve Švédsku (0:1 po prodloužení). Zevrubné vysvětlení, jak to bude nyní, již podali kolegové z idnes.cz: 

„Příští ročník Ligy národů se bude hrát až na podzim 2024 po mistrovství Evropy v Německu. Kvalifikace na něj se bude losovat za čtyři měsíce 9. října právě po letošním ročníku Ligy národů, jejíž současné výsledky budou při nasazení do jednotlivých košů zohledněny.

Česko by mělo být nejhůř ve druhém výkonnostním koši, protože patří mezi šestnáct účastníků nejvyšší úrovně Ligy národů. Podle výsledků bude nejlepších deset týmů v prvním koši a dalších šest v druhém, které doplní čtyři vítězové z Ligy B.

Na EURO 2024 postoupí dva nejlepší týmy z každé z deseti skupin, z nichž šest bude pětičlenných a čtyři šestičlenné. Jistou účast už má pořadatelské Německo.

Zbývající tři týmy vzejdou z dodatečné kvalifikace. Formát baráže Evropská fotbalová unie (UEFA) ještě oficiálně nepotvrdila, ale podle kuloárních informací bude stejný jako v případě poslední kvalifikace o světový šampionát.

To znamená, že naději na baráž mají nejlepší čtyři týmy z každé konkrétní úrovně Ligy národů, které se účast na ME nevybojovaly v kvalifikaci.

A jelikož lze očekávat, že kvalifikačním sítem projde drtivá většina reprezentací z nejvyšší úrovně Ligy národů, Česko tak už v tuhle chvíli má takřka jistotu, že v případě neúspěchu v kvalifikaci dostane druhou šanci právě v baráži  (tedy stejně jako v případě kvalifikace MS 2022 – pozn. aut.).“

Kromě duelů úvodního 1. a 2. kola Ligy národů se však minulý týden hrály kvůli ruské invazi na Ukrajině odložené zápasy evropské baráže MS 2022. Houževnatí Ukrajinci nejprve vyhráli v semifinále jasně 3:1 ve Skotsku a pak je v neděli v podvečer čekal v lijáku v Cardiffu Baleův Wales. A s tím, přestože byli po celé utkání lepší, prohráli po velkém boji 0:1.

Přestříleli soupeře v poměru 24:9, ve druhé půli vyslali na domácí bránu patnáct  ran, měli držení míče v 66 procentech času - a přesto uspěl Wales. Ten  

si koncem roku na MS 2022 v Kataru po svém startu na světovém šampionátu v roce 1958 ve Švédsku, kde mj. debutoval sedmnáctiletý Pelé, zahraje po dlouhých 64 letech. A to ve skupině B s Anglií, USA a Íránem. 

Proč se tak stalo? Ukrajinci byli až přemotivovaní, neproměňovali šance, na druhé straně si už v prvním poločase ve velké snaze zabránit soupeři ve skórování dal ukrajinský kapitán Andrij Jarmolenko, Součkův a Coufalův spoluhráč z West Hamu United,  po Baleově stříleném centru z volného přímého kopu hlavou vlastní gól. A hlavně několik ukrajinských možností zneškodnil Wayne Hennessey, gólman, který se v důležitém utkání  stal hlavním velšským hrdinou.

„Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách. Mrzí mě, že jsme nedokázali skórovat, ale takový je sport. Hráčům nemám co vytknout,“ řekl po nešťastném zápase ukrajinský trenér Oleksandr Petrakov.

Jenže, všechno neudělal správně podle mého názoru španělský rozhodčí Antonio Matheu Lahoz. Tento sudí totiž nepochopitelně ve 40. minutě ani po intervenci videa neposoudil zákrok Joea Allena právě na Jarmolenka jako penaltový. A to přesto, že opakované záběry odhalily, že byl hráč Ukrajinec jasně faulovaný. I komentátor české verze Sportu 1 Jiří Hroník byl přesvědčen, že po zásahu VAR se bude kopat pokutový kop. 

Nekopal se. Neznámo proč. Po tom, co se stalo na přelomu března a dubna na kongresu FIFA v Dauhá, mě to ale nepřekvapuje. Spíš mi to připomnělo českou odposlechovou klasiku, asi ve stylu: „A tu Ukrajinu mi v tom Walesu nějak pořeš, aby mi nám pak v Kataru někdo nedělal nějaký politický p.coviny.“

Protože je jasné, že by Ukrajinci měli na konci roku na MS 2022 velkou sportovní politickou podporu a že by jim ji lidé z celého světa dávali patřičně najevo. A to je, zdá se, přesně to, co si vedení FIFA nepřeje. 

Už v květnu dostal předseda FIFA Gianni Infantino od magazínu HATTRICK nelichotivý titul „Zbabělec měsíce“. „A to nejen za to, jak tento Putinův přítel  a držitel jeho vyznamenání (Řád přátelství z roku 2019 -  pozn. aut.)  řídil zasedání výkonného výboru FIFA v Kataru. Návrh pozastavit členství  Rusku se na program zasedání vůbec nedostal. Video o válečných zvěrstvech ukrajinský zástupce na kongresu v Kataru přehrát nesměl. Místo toho Gianni Infantino prosadil se svými kumpány zařazení ruštiny na seznam oficiálních jazyků užívaných na půdě FIFA,“  napsal v květnu  HATTRICK.

Vysvětlení, že to bylo v balíčku s dalšími jazyky, moc neberu, to nešlo za dané situace jeden z jazyků operativně vyřadit?

 „Je smutné, co se děje. Jako prezident FIFA jsem za poslední čtyři roky řešil konflikty po celém světě. Lidé trpí a mezinárodní společenství nedělá, co by dělat mělo. Jsme nuceni pozastavit účast ruských klubů a týmů. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, které jsme museli udělat. Ruský fotbalový svaz se odvolal k mezinárodnímu sportovnímu arbitrážnímu soudu a my teď čekáme na jeho rozhodnutí. Uvidíme, co bude dál,“ snažil se Infantino zdůvodnit, proč se o Rusku na kongresu nejednalo. Spíš to ale vypadalo, že se Rusům omlouvá za to, že ho „ostatní zlí kolegové“ vyřadili z účasti v baráži MS 2022.

Však mu také kolegové z Blesku dali co proto:

„Prezident FIFA Gianni Infantino, dvaapadesátiletý švýcarský právník s italským pasem,  má pověst Putinova pucfleka. Od notně podezřelého přidělení MS 2018 Rusku a hlavně od května 2019. Tehdy se mu dušička tetelila blahem, když ho car ruské kleptokracie a nepřítel svobodného světa dekoroval Řádem přátelství. ‚Je to jen začátek naší plodné spolupráce,‘ rozplýval se s metálem na saku Gianni. Ta družba evidentně jede dál. Místo oznámení sankcí, k nimž kupříkladu přistoupily vrcholné asociace hokeje či biatlonu, Infantino z pódia v Kataru blábolil: ‚Měli bychom vytvořit porozumění.‘  Hřát ho muselo i to, jak FIFA zametla s ukrajinským předsedou fotbalového svazu Andrijem Pavelkou, který měl k projevu připraveno video se záběry z rozbombardované vlasti. To proto, aby delegáti na vlastní oči viděli svinstva, které Rusové na Ukrajině vyvádí. Pustit ho ale nesměl!“ 

Rusy ve hře o MS 2022 Infantino nezachránil, ale nebudou na něm ani Ukrajinci. I kvůli nesmyslnému a nespravedlivému barážovému modelu UEFA, proti němuž mj. protestovalo i vedení FAČR, protože také Česko vypadlo po jediném semifinálovém utkání ve Švédsku (0:0 v základní době) bez možnosti domácí odvety. 

To samé se nyní stalo i Ukrajině na Britských ostrovech. 

Semifinále ve Skotsku ještě zvládla, finále ve Walesu, jemuž výhodu domácího prostředí přiřkl los (!), už ale ne. Když bylo tohle pravidlo použito loni na jaře v covidové době v odložené baráži ME 2020, dalo se to ještě pochopit zoufalým nedostatkem volných termínů, ale nyní?

Dosud vždy se hrála baráž systémem doma/venku. Nebo rozhodl zápas na neutrálně půdě, jako v případě baráže o MS 1970 v Mexiku Československo-Maďarsko (4:1), která se hrála v prosinci 1969 ve francouzské Marseille.  

V opačném případě jde o velmi neregulérní systém. Něco UEFA jde (jako třeba ta Liga národů), něco ovšem „zmastí“ (jako například tuto evropskou baráž MS 2022).