Šebrle o svém synovi v Dukle: Někdy se rozčílí, když mu něco vytknu, ale pak nad tím přemýšlí a poučí se

Jak vidí svého osmnáctiletého syna, jenž si připsal první trefu za Duklu v zimní přípravě proti Jablonci a nechyběl ani v MOL Cupu proti Slavii? "Je zarputilý, stejně jako já. Máme oba takovou býčí povahu a neradi prohráváme. Pro rekreační sport to asi není úplně dobře, ale pro ten profesionální je to skvělá vlastnost. Nejlepší je, když proti sobě cokoliv hrajeme. To jsou pořádné bitvy!," přednesl držitel zlata z mistrovství světa, Evropy i olympiády.

Byť začínal Šebrle junior v pražské Aritmě, nakonec musel skončit právě v Dukle. "Přivedl jsem Štěpu na Duklu a hned jsem trenérům říkal, ať mi poví, jestli na to kluk má. Nikdy jsem ho nikam netlačil, s manželkou dětem nedáváme nic zadarmo. Je jen na něm, aby se ukázal," pokračovala šestačtyřicetiletá legenda, která držela světový rekord dlouhých jedenáct let.

Sám Šebrle hrál fotbal až do svých devatenácti let, k atletice se přesunul až posléze. Dříve svému synovi radil i pomáhal, teď už to nechává na povolanějších. "Teď mu do toho nekecám, je to na trenérech. Štěpa na věci přichází sám. Někdy se rozčílí, když mu něco vytknu, ale pak nad tím přemýšlí a poučí se," citoval web fkdukla.cz slova sportovní osobnosti.

A jak se mu líbila jeho zimní premiéra za Skuhravého první tým? "Byl jsem dost nervózní. Myslím, že se to dá srovnat s desetibojem. Podobný pocit. Jen tam jsem to mohl ovlivnit. Tady můžu jen koukat," uzavřel Šebrle, jehož dcera hrála za Duklu také, ale momentálně už je ve Slavii.

Jeho syn sní o angažmá v zahraničí. Ale teprve bude muset prorazit na Praze 6. Jaro ve druhé lize začíná pro Duklu na začátku března proti Ústí nad Labem.

Zdroj: fkdukla.cz