Růženec na modlitebnu z Camp Nou nestačí. Barcelonská kočka si hrála s plzeňskou myší. I s šesti náhradníky

Na druhou stranu, viktoriáni si na až nečekaně slušně zaplněném Camp Nou nepočínali zbaběle.  Ovšem jak správně řekl uvážlivý trenér Michal Bílek: „Naši hráči dělali, co mohli, ale na tak kvalitního soupeře to nestačilo.“ 

A přiznejme si upřímně, že těch 77 tisíců diváků na začátku sezony vůbec nezajímal mistr Česka, ale obrozená Barca v čele s polským kanonýrem Lewandowským.

Bylo až komické, jak se komentátoři i moderátor ve studiu NOVA Sportu 3 snažili z téhle předem jasné hry barcelonské kočky s plzeňskou myší udělat drama. Otázka „Kde nastal v zápase ten zlom?“ zazněla hned několikrát. Michal Bílek žijící v reálném světě se jen udiveně díval: „Zlom? Velice kvalitní a lepší soupeř měl celý zápas převahu.“  

Ano, je sympatické, že viktoriáni na rozdíl od utkání Barcelona-Plzeň (2:0) před jedenácti lety ve středu vystřelili na bránu, že dali i gól, že měli další šanci. Ale takové to české mediální tesknění ve stylu „kdyby Mosquera v šestnáctce nefauloval, ale naopak byl faulován, kdyby po snížení na 1:2 nepřišel hned gól do šatny na 1:3, kdyby Chorý za stavu 1:3 snížil na 2:3“ nemá valného smyslu. Kdyby plzeňský útočník opravdu snížil na 2:3, tak by to asi skončilo 2:6. Jako když předtím po snížení na 1:2 okamžitě přišel třetí barcelonský gól.

Typická hra s myší. Chvíli zapnu, potom povolím, pak zase přidám a pak si odpočinu před dalším laligovým, mnohem těžším, „lovem“. Plzeň měla štěstí, že za stavu 5:1 dvacet minut před koncem Lewandowski a spol. svůj brankostroj vypnuli, i proto, že trenér Xavi posílal do hry další a další náhradníky. Jinak by z toho možná byla „sedmička“, jakou zažila před patnácti lety na Arsenalu Slavia. Jen to bránění barcelonské hvězdy nějak noc nebavilo, i proto přišly některé ty plzeňské šance.

Slávističtí příznivci se nyní Plzeňákům posmívají, že před třemi lety uhráli v Lize mistrů v Barceloně remízu 0:0. Ale pozor, to byla Barca v úpadku, rozhádaný Messi na odchodu, což vyvrcholilo historickou čtvrtfinálovou prohrou 2:8 s Bayernem Mnichov, za nějž tehdy 14. srpna 2020 při covidovém závěrečném lisabonském turnaji skóroval i Lewandowski. Ve středu to byla jiná, natěšená Barcelona očekávající s koučem Xavim své obrození. 

Ano, ekonomicky tomu lze rozumět, Viktoria Plzeň dostala v Katalánsku dokonalou lekci fotbalu a ještě za to vyfasuje nádherných 442 milionů korun. Ne všichni si však musejí nutně myslet, že tohle má být ten „veliký hráčský životní sen a fotbalový zážitek“, o kterém se pořád mluví.

Teď půjde hlavně o to důstojně tuhle „snovou skupinu smrti“ odehrát, aby při zápasech s Bayernem Mnichov a Interem Milán nedošlo k ještě větším výsledkovým debaklům. V roce 2014 skončil běloruský BATE Borisov v Lize mistrů v konkurenci FC Porto, Šachťaru Doněck a Athleticu Bilbao ve své skupině poslední s děsivým celkovým skóre 2:24, ovšem byly v tom i tři body za domácí výhru nad Bilbaem 2:1. 

I na plzeňských hráčích a jejich poněkud rozpačitě udivených obličejích při odchodu ze hřiště bylo znát, že tak tvrdou lekci z fotbalového umění nečekali. 

A jak už bylo v předchozím komentáři na serveru efotbal.cz řečeno, právě tyhle zápasy velkoklubů s neznámými, méně kvalitními, evropskými soupeři, vedou k věčným snahám gigantů o zřízení své vlastní Superligy. 

Ostatně právě Barcelona, ještě spolu s Realem Madrid a Juventusem Turín, patří ke třem klubům, které se tohoto projektu ani po roce nezřekly. Naopak UEFA musela po rozhodnutí španělského obchodního soudu zrušit své uvažované sankce v podobě vyloučení tohoto tria ze soutěží UEFA a odvolat pokutu ve výši 100 milionů eur, tedy dvou a půl miliardy korun. 

A jen těžko současnou situaci od roku 2024 vylepší avizovaná změna formátu Ligy mistrů. Ono je totiž celkem jedno, jestli dojde k debaklům typu 1:5, 0:5, 0:6 či 0:7 ve čtyřčlenné základní skupině nebo ve velké skupině všech šestatřiceti účastníků.

Jedno velké ponaučení si však Viktoria Plzeň (a s ní i někteří čeští sudí) ze středečního klání vzít může. 

Totiž, že na sílu modlitebny v Camp Nou růženec v Šádkových rukou nestačí. A že Mosqeurovy snahy o penaltu, když sám fauloval, a o filmování soupeřova faulu, když mu byl před třetím barcelonským gólem míč odebrán zcela čistě, ve velkém mezinárodním fotbale nemají žádnou šanci.