Osm žlutých během devadesáti minut není úplně málo, ale jihoamerická finále jsou poněkud vyhecovaná. Pak se ale zápas mezi Racing Clubem a Bocou Juniors poněkud zvrtl. Ještě v nastavení základní hrací doby si červenou kartu vysloužil Sebastian Villa z Bocy a Johan Carbonero z Racingu a jedenáctky byly desetičlenné. V sedmé minutě nastavení musel pak lavičku opustit kouč Bocy Ibarra. Ale ani tady to neskočilo. V prodloužení totiž karetní mariáš pokračoval.
Po 100 minutách hry totiž dostal Alan Varela z Bocy druhou žlutou a musel zamířit do sprch, což nakonec Racingu pomohlo do vedení, když se v přesilovce ve 118. minutě prosadil Carlos Alcaraz a následně vše explodovalo. Během následujících dvanácti minut si - slovy Pavla Čapka - kartu barvy vlčího máku prohlédli dva hráči vedoucího Racingu (střelec Alvarez a na lavičce v tu chvíli sedící obránce Galvan a hned pětice členů kádru Bocy (dva hráči z lavičky). Když ve čtyřicáté minutě třicetiminutového prodloužení uviděl červenou pátý hráč Bocy na hřišti, byl rozhodčí nucen zápas ukončit kvůli nedostatku fotbalistů v dresu Bocy.
Extrémní zápas přitom není první, ve kterém se Boca Juniors “vyznamenala.” Už v roce 1971 byl tým součástí zápas považováného za nejbrutálnější v historii, když ve skupinové fázi Copa Libertadores Argentinci hráli proti peruánskému Sportingu Cristal a “fotbalová bitva” vyústila ve vyloučení 19 hráčů. Tři účastníci zápasu byli následně převezeni do nemocnice a ostatní, včetně rozhodčích a trenérů, navštívili 24. policejní stanici. Toto nebylo podle dosavadních informací včera nutné. I tak se ale finále argentinského Poháru mistrů zapíše do dějin. Jak výsledkem Boca Juniors - Racing Club 1:2 po prodloužení, tak především 11 červenými kartami.