Prokletí útočníků ze Strahova? Chybí kvalita, myslí si Polom. Sejk prý mohl s velkohubým prohlášením počkat

Lukáš Juliš, Václav Drchal, Matěj Pulkrab nebo Václav Sejk. Hráči, co prošli sparťanskou akademií a kteří se stali členy prvního týmu. Jedničkou na hrot útoku se však nikdy natrvalo nestali.

„Kluci nemají tu nejvyšší kvalitu, kterou Sparta požaduje,“ myslí si Polom, sám produkt výchovy Sparty. „Respektive ji mohou mít, ale musí být potvrzována v každém zápase, neustále. A to se jim moc nedařilo. Předpoklady i talent mají, ale je to jen příslib. A Sparta potřebuje výsledky okamžitě. Ne čekat s nadějí, co by mohlo být.“

Jeden z faktorů byla konkurence, která ve Spartě vždy byla. „Jednička v útoku, přes kterou se nadějní kluci dostávali jen těžko, byla vždy daná,“ přikyvuje Polom. „Bony Wilfried, Leo Kweuke, David Lafata. To byla velká jména. Už jen tento předpoklad je těžké překonat.“

A stejné je to i v současnosti. „Na Jana Kuchtu zatím Sejk nestačí,“ myslí si někdejší obránce. 

Objektivně se dá argumentovat například zraněními. Pulkrab, Juliš i Drchal by mohli vyprávět, jak těžké to je, když vás zradí tělesná schránka. „Může to být faktor, ale myslím si, že to je individuální. Určitě to není pravidlo ani nějaká systémová chyba. Je to shoda náhod, že se to týká útočníků. Sparta má teď perfektně zvládnutý systém regenerace, to zlepšení je viditelné,“ odmítá Polom myšlenku o trvalém problému.

Když pak místo a vytížení není, přichází hostování. „Nemyslím si, že je to nutně špatně. Naopak, hráči potřebují hrát a získat někde zkušenosti,“ nevidí to Polom negativně a zmiňuje, že kdo kvalitu má, prosadí se. „Václavu Kadlecovi i Adamu Hložkovi se to povedlo, byť to nebyli ryzí hrotoví útočníci.“

Dalším faktorem, jenž může hrát roli, je tlak, který je ve Spartě enormní. Nicméně podle Poloma se to týká spíše nově příchozích hráčů. Ti, kteří prošli akademií, jsou zvyklí, což zažil na vlastní kůži. „Kluci jsou na to zvyklí. Ve Spartě je tlak vždycky, ať hrajete za dorost nebo za áčko. Je potřeba vyhrávat a od útočníků se čekají góly.“ 

Aktuálním tématem je teď Václav Sejk. Ten byl hodně vidět v minulé sezoně, kdy v dresu Jablonce vstřelil sedm ligových branek. Výraznou postavou byl i na juniorském EURU. Také ale zaujal tím, když řekl, že do Sparty nejde střídat a hrát dvacet minut. Ve výsledku se to ale nakonec stalo.

„Já mám rád zdravě sebevědomé hráče, ale spíš na hřišti, kde to dokazují výkony, tam máte být dominantní. Tato velkohubá prohlášení ještě nikomu nepomohly,“ přidává Polom svůj pohled. „Před pár lety došel Paixao a ohlásil, že dá třicet gólů. V zimě se pakoval s nulou. V tomto věku je lepší být pokorný a pracovat než začínat prohlášeními, když ještě ve Spartě nic nedokázal.“

Neznamená to však, že by na Letné mladého útočníka zavrhli. Naopak, celou zimu se hledal obchodní partner, který by byl ochotný Sejka vzít na hostování bez opce. „Sparta tím dala jasně najevo, že s ním počítá a že mu věří,“ myslí si Polom.

„Určitě potenciál má. Potřebuje zrát, třeba i v jiném prostředí. Může se vrátit jako hotový hráč a výkonnostně vzrůst. Taky může pomoct, že se trochu ztratí z očí,“ pokračuje s tím, že se otevírají i další vrátka: „Podle mě existuje možnost, že se chce ukázat na evropském trhu. Ze druhé nizozemské ligy se do první musí dostávat také o něco lehčeji. Těžko říct, jestli přemýšlí nad krokem dál, nebo se v létě bude soustředit na Spartu.“