Hned na úvod si ale ujasněme jednu věc. Messi sice v Kataru konečně získal to jediné, čím jej legendární Maradona převyšoval, ale pro Argentince teď najednou nebude „víc“ než on. Alespoň ne pro ty, kteří Maradonu a tehdejší Argentinu zažili na vlastní kůži.
Tihle dva totiž vůbec nepatří do stejné kategorie. Jako Pavel Nedvěd a Václav Havel. Argentinci je nehodnotí podle toho, kolik dali gólů, kolik vyhráli trofejí nebo podle toho, jak precizní mají driblink. Dívají se na ně tak nějak symbolicky. Jak reálně obohatili jejich životy. Jak jim vykouzlili úsměv na tváři po období, kdy jim drsně vládla vojenská junta. Když v zemi násilně umíraly nebo mizely tisíce lidí. Když vedli předem prohranou válku o Falklandy a inflace rostla rychleji než Messiho počet cen pro nejlepšího hráče utkání světového šampionátu. Když neměli kde pracovat ani co jíst a báli se o zdraví a bezpečí svých dětí.
V téhle době se objevil Maradona. Jediná argentinská radost a chlouba. A zhruba tři roky po prvních svobodných prezidentských volbách, kdy v zemi ještě dojížděly důsledky brutální ekonomické a bezpečnostní bídy, se postaral o to, že Argentina byla alespoň v něčem nejlepší zemí na světě. Dal běžným lidem zapomenout na krizi a všechny starosti a naplnil je čirou radostí z něčeho, co milují způsobem, jaký si my v Česku nedokážeme ani představit.
MESSI VS. MARADONA
S tímhle se prostě „blahobytný“ Messi rovnat nemůže. Sedmdesát tři procent populace Argentiny už dnes má smartphone s připojením k internetu a žije si tak nějak v klidu, i když je inflace osmdesát procent a HDP za posledních pět let kleslo na polovinu. Prostě „tranquilo“, jak by řekli Argentinci.
Messiho sice milují a uznávají jako nejlepšího fotbalistu, ale Maradona není jen fotbalista. Je to symbol. Ne fotbalový, ale společenský. Symbol naděje.
A jako by jeden symbol musel zaniknout, aby se celá země mohla upnout k jinému. Maradona se na další shledání s bohem, jemuž při té příležitosti vrátil ruku zapůjčenou v roce 1986, odebral před dvěma lety, v listopadu 2020. A hned následujícího roku Messi dovedl Argentinu k prvnímu titulu z Copa America po osmnácti letech. A v dalším roce až do katarského finále světového šampionátu, ve kterém nasázel dvě branky a otevřel účet úspěšných penalt v rozstřelu.
Nicméně Diego měl už za svého života jasno: „Je lepší, než jsem byl já. Je to nejlepší hráč na světě,“ prohlásil ještě když vedl národní tým jako hlavní kouč mezi lety 2008 a 2010. A to byla tehdy jeho hvězda ještě na úplném začátku své neuvěřitelné cesty.
MESSI VS. RONALDO
Messi byl ale celý život srovnáván a devalvován ještě (s) jedním polobohem. S Cristianem Ronaldem, s nímž si od roku 2008 rozdělili všechny Zlaté míče pro nejlepšího fotbalistu světa, s výjimkou jediného, který jim uzmul Luka Modrič.
Minimálně tohle srovnání se ale v Kataru jednou provždy rozsoudilo, nejen proto, že Portugalsko padlo s Marokem už ve čtvrtfinále, ale proto, že…
CELÝ MESSIHO PŘÍBĚH SI PŘEČTETE VE SPECIÁLNÍM ČÍSLE HATTRICKU VĚNOVANÉM MS V KATARU, KTERÉ JE PRÁVĚ NA TRHU.