Priske jde jako Pepa Nos správným směrem. Není to Stramaccioni, ale může tak dopadnout. Už po duelu v Plzni

„Hráli všichni pro tým. A skvělý byl i tým v hledišti. Děkujeme,“ krátce, ale výstižně zhodnotil nedělní večer v Edenu slávistický šéf Jaroslav Tvrdík s pozdějším oznámením, že i jeho mladší dcera už odmítá VIP prostory a chodí raději na Tribunu Sever.  A doplnil jej v tomto směru i trenér červenobílých Jindřich Trpišovský: 

„Měli jsme jednoho absolutně nejlepšího hráče na hřišti, což byli fanoušci, kteří vytvořili naprostou neskutečnou atmosféru. To byl náš nejlepší hráč, kluci se přidali týmovým výkonem.“  I proto byli sešívaní odměnění nejvyšším vítězství nad Spartou od  3. října 1948. To na Letné v 5. ligovém kole před 45 tisíci diváky vyhrála Slavia rovněž 4:0 (1:0), když její góly tehdy dávali  Kupsa, Kopecký, Bradáč a Pajkrt. A to nehrál zraněný Josef Bican.

Diskuse o slávistické krizi – výsledkové i herní , stejně jako o lepšící se formě najednou některými experty mírně favorizované Sparty, vybudili červenobílé – hráče i fanoušky k dokonalému vzepětí. Už před utkáním se v Edenu snažili ze sportovní bitvy udělat i kulturní zážitek. Slávistickou hymnu při zhasnutých reflektorech zahrála na housle teprve čtrnáctiletá Zuzana Semerádová, českou státní hymnu zazpívala manželka Lukáše Masopusta Hana Masopustová, která to v minulosti zkoušela i jako muzikálová zpěvačka. 

Až na rasistické skandování sparťanských fandů „Jude Slavie!“, na které pak jejich slávističtí kolegové odpovídali „Smrt Spartě!“, se derby opravdu hrálo ve skvělé atmosféře. Vzniku zmíněných pokřiků se věnovali kolegové v sobotním vydání deníku Sport, ovšem vzhledem k tomu, že ne všechny údaje tam byly popsány přesně a detailně, budeme se této problematice speciálně věnovat v rubrice „Úterní rána Pavla Procházky“.  Včetně toho, zda Bačkova Disciplinární komise LFA hodnotí a trestá tyto výroky správně, a to i z pohledu Židovské obce.  

Jinak průběhu derby výrazně přispěl svým kvalitním výkonem v současné době bez diskusí nejlepší český rozhodčí Miroslav Zelinka. Už ve 2. minutě správně udělil žlutou kartu mladému sparťanu Daňkovi za zbytečně ostrý zákrok na slávistického kapitána Olayinku a pak dlouho kartičky (až na nějaké strkanice v samém závěru) téměř nemusel používat. 

I když je pravda, že mu to, jak trefně řekl v pořadu ČT Sport „Dohráno“ nový (mimochodem v premiéře výborný) expert ČT David Kobylík (mistr Evropy do 21 let z roku 2002), sparťané to zkušenému arbitrovi svým odevzdaným výkonem usnadnili.

Slavia zahrála vskutku týmově a bojovně a nutno říci, že jí spadlo do brány, v níž opakovaně chyboval mladý Kovář, prakticky všechno.  Letenští se po školácké chybě po nepovedené Vitíkově malé domů, kterou pohotově využil Jurečka, v 5. minutě zcela složili. Týmová Slavia však měla své hvězdy, uzdravený Jurečka nejenže první branku dal, ale tu čtvrtou do šatny pro nedělního kapitána Olayinku vybojoval. Středopolař Jakub Hromada, autor druhého gólu, pak podal nejspíš svůj životní výkon v dresu Slavie. A hra levého obránce Davida Juráska? Jak už jsem napsal i na Facebooku: 

„Nechápu, proč Jaroslav Šilhavý pořád hledá levého beka, když ho už dávno má. Pokud jim není jeden z nejlepších hráčů kyperské ligy Jan Lecjaks, kterého reprezentační trenér a jeho ‚Melody Boys‘ z neznámých důvodů ignorují, tak je jím jednoznačně David Jurásek. Lepší nyní v české lize neběhá.“

Ale pozor! Stejně jako pro Spartu před derby nemohla být měřítkem vítězství nad posledními Pardubicemi či nad nováčkem z Brna, nesmějí slávisté před důležitým bitvami v EKL v Kosovu s FC Ballkani (čtvrtek, 21.00, Sport 1) a před ligovým vršovickým derby v Ďolíčku s Bohemians (neděle, 15.00, O2 TV Sport) svou jasnou výhru nad zcela marným letenským celkem přecenit.

Tribuna Sever měla v neděli na sobě nová speciální trička s nápisem „Praha je naše“, která po utkání před tradiční děkovačkou naházela i hráčům a trenérům Slavie. Ovšem pokud by červenobílí v neděli odpoledne v Ďolíčku, kde to nemají rádi a kde v nedávné minulosti často ztráceli, s Bohemians prohráli, byli by králi Prahy na podzim nečekaně „Klokani“. Protože na Letné na podzim remizovali 1:1 a měli by ze vzájemných podzimních duelů čtyři body, zatímco slávisté jen tři a sparťaně jeden.  

Že Bohemians na podzim ještě doma nevyhráli? To Mladá Boleslav do neděle také ne a právě proti Bohemce to v neděli v divokém utkání po výsledku 4:3 zlomila. A Klokani zase poprvé v nové sezoně prohráli venku, byť ještě sedm minut před koncem řádné hrací doby v Boleslavi i díky dvěma penaltám vedli 3:2. Ovšem v závěru doplatili na Jánošovo vyloučení a hru o deseti.  

Nedávno však doma připravili o dva body Plzeň (1:1), když byli lepší a měli blíže k vítězství. Slavii tak v Ďolíčku jistě čeká větší boj než v neděli proti Spartě.

 Letenským sice zase chyběl kapitán Ladislav Krejčí mladší, ale na to se nejde vymlouvat, absencí zkušených kvalitních hráčů měli v neděli slávisté ostatně víc.

Sparťané podlehli po výhrách nad Pardubicemi a v Brně iluzi, že jim to po pěti remízách v řadě a ztrátě deseti ligových bodů zase jde, že s mladým brankářem Matějem Kováčem po jeho návratu z Anglie konečně našli správného gólmana atd. Přitom dva góly doma inkasované od Pardubic (5:2) i kiksy v defenzivě ve středečním pohárovém utkání v Domažlicích (6:1) měla být varováním, že Letenští mají nadále v obraně hodně okének. 

Pokud jde o gólmana, zkušený Rumun Nita by takové branky jako Kovář nyní v Edenu nedostal. A tak bychom mohli pokračovat.

„O tom, že jdeme správným směrem, jsem přesvědčený. Tuhle bitvu jsme ostudně prohráli, ale válka ještě bude dlouhá,“ prohlásil odhodlaně po debaklu 0:4 na Slavii dánský kouč Sparty Brian Priske. A hned mi tím připomněl známou píseň písničkáře Pepy Nose „Země je kulatá“. 

Českého písničkáře určitě Priske nezná, ale v podstatě má Dán pravdu. Protože jak zpívá Nos: „Kdo jde pořád doprava, voctne se nalevo, kdo jde pořád doleva, přijde napravo. Kdo jde pořád dopředu, voctne se vzadu, kdo jde pořád dozadu, bude vepředu. Protože kulatá, Země je kulatá, Země je kulatá... (refrén).  Kdo jde pořád na východ, voctne se na západě, kdo jde pořád na západ, přijde na východ. Kdo jde pořád na sever, voctne se na jihu, kdo jde pořád na jih, přijde na sever. Kdo se pořád přibližuje, nakonec se vzdálí, kdo se pořád vzdaluje, nakonec se přiblíží. Kdo jde pořád dolů, voctne se nahoře, kdo jde pořád nahoru, nikam nedojde!“

Tahle cesta ovšem trvá přes póly hrozně dlouho, Cimrman a jeho dobyvatelé z „Dobytí severního pólu (Čechem Karlem Němcem)“ by mohli jisté chápavému Seveřanovi vyprávět.

Pokud jde o Spartu, opravdu „ta Dánova válka bude ještě dlouhá“?

V Priskeho případě možná půjde o mnohem rychlejší proces. Bude zřejmě záležet už na nejbližších ligových zápasech se Slováckem a v Plzni. Jak by možná řekl jiný filmový klasik: „Dávám Dánovi zápas, možná dva.“

„Byl to ostudný první poločas. Způsob, jakým jsme reprezentovali náš klub, byl neakceptovatelný. Takhle v derby nemůžeme hrát, soupeře nás přehrál důrazem a silou. Je to ostuda. Mohu se pouze omluvit všem sparťanským fanouškům. Teď musíme přijmout veškerou kritiku, která se na nás po tomhle zápase snese. Musíme přijmout porážku, nepodali jsme adekvátní výkon. Zklamali jsme spoustu lidí a ranili fanoušky. Musíme přijmout kritiku. Mojí odpovědností je, aby se něco takového neopakovalo. Předtím jsme ale dvanáct zápasů neprohráli a podali dobré výkony. Teď jsme na to nenavázali, ale musíme zůstat silní a dál pracovat,“ pravil po derby Brian Priske.

No, Priskeho odpovědností bylo hlavně připravit své svěřence na zápas významu pražského derby, což ve srovnání s jeho kolegy v Edenu naprosto nezvládl. Když Letenští na hřišti zjistili, jaké utkání to vlastně hrají, prohrávali už 0:2.   

Svou krasomluvou připomíná Priske na Letné nechvalně známého Itala Stramaccioniho. To je sice hezké, že jeho Sparta tak dlouho neprohrála, ale co ta nedávná série remíz? V tříbodovém systému se už více než čtvrtstoletí jednobodová plichta považuje, zvlášť pro favorita mířícího za titulem, za dvoubodovou ztrátu blížící se k prohře.  

Ovšem Brian Priske je přece jen v trochu jiné situaci než byl Ital Andrea Stramaccioni. Ten byl totiž o dost dražší a na rozdíl od skromnějšího Dána si do Prahy přivedl i velmi košatý realizační tým a řadu fotbalistů „žoldáků“, z čehož se Sparta vzpamatovávala ještě dlouho po Italově odchodu.

Na složení týmu a na jeho „posilách“ má velkou „zásluhu“ sportovní ředitel Tomáš Rosický, po jehož hlavě fanoušci opakované volají. A majitel Daniel Křetínský? Opakuje se jedna věta z internetových diskusí: „Kdyby řídil ty své elektrárny systémem, jakým je už léta řízena fotbalová Sparta, bude všude tma.“ 

K nejhoršímu dochází, když je fanouškům konkurenčního klubu najednou svého věčného rivala líto. To se podle ohlasů na sociálních sítích stalo v neděli v Edenu. Třeba ve chvíli, kdy hlasatel tradičně nabádal příznivce Sparty, aby po utkání zůstali v sektoru hostí a drželi se pokynů Policie České republiky, a v tom sektoru už téměř nikdo nebyl... Protože i ti nejvěrnější sparťanští fandové stadion dávno před koncem utkání raději opustili.