Před dvěma lety kraj, teď třetí liga. Ideály jsou fuč, spadli jsme na hubu, říká trenér Bohunic. Kluci mi tykají, na pivo chodíme spolu

Zahrál si první ligu, desítky startů má ze druhé či třetí nejvašší soutěže. Fotbal okusil také na Slovensku nebo ve Švýcarsku. Zkušeností a poznatků má tedy Schneider, který ještě donedávna za Bohunice hrál, dostatek.

Už několikátým rokem vede brněnský klub, který sice patří k menším, ale o to větší má chuť. V sezoně 2021/22 vyhrál krajský přebor, rok nato skončil v divizi třetí. A jelikož ostatní týmy, které by na postup měly nárok, do MSFL nechtěly, Bohunice po tom skočily.

"Vzali jsme mimořádný postup, který nám byl nabídnut. Museli jsme se rozhodnout opravdu rychle,“ vzpomínal Schneider na minulé léto. Těžké rozhodování? Kdeže! "Dva roky jsme se snažili postoupit do divize. Do ní jsme vstoupili pokorně, ale dařilo se nám hrát na špici. Ve chvíli, kdy přišla tato nabídka, jsem neváhal. Vím, jak těžké a složité je vyhrát jakoukoliv soutěž.“

Bohunice navíc mají nový areál, s podmínkami tudíž nebyl problém. "Vůbec žádný, máme to tu krásné. Tráva, umělka, tělocvičny, nové kabiny,“ vyjmenovával.

Úplná sranda to nebyla s penězi, nicméně Bohunice jsou hladovým týmem, kde peníze hráčů nehrají tak zásadní roli.

"S kluky v kabině jsme si sedli, popsali jsme jim, v jakých podmínkách bychom fungovali. Kývli na to, šli jsme do toho, chtěli si vyzkoušet MSFL,“ dodal Schneider s tím, že řešit finanční podmínky krátce před začátkem startu soutěže nebylo lehké.

"Zanechali jsme klukům podmínky jako v divizi, jen jsme zvýšili prémie,“ pokračoval. "Nemáme za zády silného investora nebo mecenáše, který by s tím skokově pomohl. Partnery ale máme, čehož si moc vážím. A ti nám také řekli, že MSFL zvládneme, ať do toho jdeme. Jsme stabilní, držíme se. Ale lehké to není, třeba náklady na cestování skočí o takových sto tisíc minimálně, a to prostě musíte někde sehnat.“

Vstup do MSFL byl velmi náročný i po sportovní stránce. Skok z divize je velký. Kádr sice byl posílen, ale ne o tolik, aby se změna ukázala hned. První tři zápasy tak dopadly tak, jak si nikdo nepřál: tři prohry, nula vstřelených branek.

"Ne všichni se adaptovali na potřebnou úroveň,“ popisoval Schneider počáteční strádání. "Nebylo to úplně jednoduché, postup jsme přijali koncem června. Měl jsem nějaké čtyři týdny na to, abych posílil tým za rozumné peníze.“

Pak sice přišly tři výhry ze čtyř utkání, navíc například proti silnému Znojmu, prostřední část podzimní fáze ale udělala z Bohunic otloukánka.

Sedm proher v řadě, psychika šla dolů. "Na podzim jsme si to osahávali, to přiznám. Máme velmi pracovitý tým, který se snaží, ale hrát to z divize bez posílení zkušených hráčů to nelze. Na podzim se to ukázalo," vrátil se k nepovedené části Schneider.

A otevřeně přiznal: "Spadli jsme na hubu. Soupeř tady dá ze dvou šancí dva góly. Zpřísnili jsme v obraně, přidali jsme v tréninku. Změnili jsme taktiku, divizní fotbal hrát nešlo, od nějakých fotbalových ideálů jsme museli opustit. Jakmile jsme se oklepali, začali jsme se zlepšovat a závěr podzimu celkem vyšel.“

To ano, v posledních třech duelech přišly tři remízy, což klub nesmírně povzbudilo. Jak řekl trenér, prostě se ukázalo, že to přeci jen jde. "Za dva roky jsme prohráli pět zápasů, teď jsme prohrávali pravidelně. To byla také velká rána a nezvyk.“

Nebylo to ale tak, že by Bohunice odcházely s obřími příděly. S nadsázkou řečeno by to možná bylo lepší, jelikož svěřenci trenéra Schneidera většinou prohráli o jediný gól. Jinými slovy bylo vidět, že konkurenceschopní jsou, ale nedostavoval se výsledek.

"Bylo to nejhorší, co jsme řešili. Kluci měli sklopené hlavy, přitom na hřišti nechali všechno. Bylo složité být pozitivní s negativními myšlenkami. Něco chybělo, hlavně v zakončení," dodal někdejší hráč Zbrojovky, Jihlavy či Příbrami.

V zimě přišla tvrdá příprava, která se zatím vyplácí. V jarní fázi zatím Bohunice dvakrát vyhrály, jednou braly bod. Rázem je záchrana mnohem reálnější, Bohunice jsou po 22 kolech na 16. místě, nicméně mají stejně bodů (19) jako patnáctá rezerva Slovácka, která drží první nesestupovou příčku.

"Uchopili jsme to dobře. A měli jsme z toho radost, protože zimní příprava byla nesmírně náročná. Celou jsme ji podřídili úspěšnému jaru,“ byl Schneider rád.

Jestli je jedna věc, na které si trenér Bohunic zakládá, je to vynikající parta a rovné vztahy. "Kdo se nehodí, jde ven. Držení pospolu je pro mě to nejdůležitější. Postup nebo sestup se týká všech. Nemůže za to on nebo já, ale my,“ zdůraznil.

A také dodal, že situace je vyvážená. Je trenér, ale taky kamarád a člověk, za kým mohou hráči přijít. "S kluky se bavím denně. Řeším, jak se mají, co škola a podobně,“ potvrdil.

"Je to něco, na čem si zakládám. V kabině si všichni tykáme. Hraju s nimi bago, někdy i fotbálek. Vnímám díky tomu lépe jejich cítění. Věci poznám – jak mě vnímají, proč mě vnímají tak, že mi dali nahrávku pozdě a podobně. Je to velmi přínosné,“ narazil tím i na fotbalovou stránku věci.

A zatím to funguje. Není žádný ras, ví, jak kabina funguje, v té profesionální strávil roky. "V kabině s nimi trávím čas, děláme fóry, na pivo chodíme spolu. Jsem sice trenér, ale mimo hřiště jsem kamarád,“ usmál se.

Nicméně právě s přechodem do vyšší soutěže a následném posilování se ukázalo, že ne všichni mohou být takoví. A kdo není, v Bohunicích prostě nezapadne, nebude to fungovat.

"Už se stalo, že se to nepovedlo a kluci nezapadli. A ti už tady nejsou. Jsem zastáncem toho, že budu mít dvacet srdcařů a kamarádů než pět fotbalistů, kteří se hádají a dělají zlo v kabině. Ono se to pak totiž na hřišti odrazí. Pro nás nemá cenu něco lámat přes koleno,“ zakončil.