Potterova magie v Brightonu

Divíte se správně, Brighton, který ještě před deseti lety válčil ve třetí anglické lize o holý život, drží osmé místo v Premier League místo toho, aby se tradičně rval o záchranu, a jeho fanoušci po remíze s nepříjemným Leedsem bučí. Takový už je holt fotbal. Však na to také kouč Graham Potter reagoval rozpačitým úsměvem a nepochopeným kroucením hlavy. „Mají právo na názor, ale nesouhlasím s nimi. Jsme osmí a jim se to nelíbí? Asi potřebuju lekci historie klubu,“ odpovídal ironicky v narážce na ještě nedávnou třetiligovou minulost.

Deník The Athletic v té souvislosti psal o tom, že se šestačtyřicetiletý Potter, jenž je v Anglii považován za jednoho z nejnadanějších mladých trenérů současnosti, stal „obětí vlastního úspěchu“, protože s dobrým jídlem fanouškům Brightonu prostě narostla chuť, o které se jim ještě před rokem ani nezdálo.

PODIVÍN ZE ŠVÉDSKÝCH LESŮ

Kdo vlastně Potter je? Bývalý levý bek s více než třemi stovkami startů ve druhé a třetí anglické lize a vysokoškolským diplomem ze sociálních věd, jenž si v dresu Southamptonu zahrál i Premier League. Po hráčské kariéře působil jako developmnent manager na univerzitě v Hullu a poté jako technický ředitel u ženské fotbalové reprezentace Ghany. Slyšet jste o něm ale mohli pořádně až před pár lety jako o „podivínovi ze švédských lesů“. Od roku 2011 totiž Potter trénoval švédský Östersund, který ze čtvrté ligy vytáhl poprvé v krátké klubové historii mezi elitu, a když se ho novináři ptali na recept, vyprávěl o tom, jak se svými hráči, kustody a vedením tančí v divadle na Labutí jezero, natáčejí televizní reportáže, píšou knihy, pořádají workshopy, drží noční hlídky ve městě a chrání ženy, které se vracejí samy pozdě domů, nebo pomáhají uprchlíkům.

„Když hráči neustále hrají jen fotbal, je to pro ně přirozené, žádný stres. Ale my chceme, aby vystoupili ze své komfortní zóny,“ říkal tehdy s tím, že na konci toho všeho samozřejmě vidí fotbalový progres. „Spojuje nás to, tvoří to náš týmový duch. Děláme to, abychom vyhrávali zápasy.“

Jeho metody fungovaly náramně. Östersund si pod jeho vedením zahrál i Evropskou ligu, v níž postoupil ze skupiny a vypadl až s Arsenalem, a „doma“ končil v „top šestce“. Mezi hráči byl Potter oblíbený. Díky datovému skautingu, který v klubu zavedl, objevil i pár povedených „amatérů“ – jednoho dokonce pro švédskou reprezentaci – a svým hráčům byl schopný naordinovat nejen pohledný, ale i efektivní fotbal. Po jeho odchodu do Swansea ale Östersund okamžitě vyklidil pozice a už třetí sezonu se plácá v sestupových vodách.

O pohledný a efektivní fotbal se Potter nyní snaží i v Brightonu, ale zatím zde zůstává spíš u toho pohledného. Na herní projev „racků“, jak se klubu z přímořského letoviska na jihu Anglie přezdívá, totiž nikdo nemůže říct půl slova, ale zvlášť v minulé sezoně je na kolena srážela právě efektivita ve finální fázi.

Ještě jedenáct kol před koncem sezony byl Brighton navzdory všeobecné chvále expertů za kultivovaný herní projev a atraktivní pojetí jen tři body nad zónou sestupu. S jednačtyřiceti body nakonec skončil šestnáctý a Potter si postěžoval, že během sezony to říct naplno nemohl, ale „teď se asi všichni shodneme, že jsme měli vážně dost smůly.“ 

A nebyl to jen typický postesk, výmluva. Jeho slovům dodávala váhu i data. Rozdíl mezi očekávanými vstřelenými i inkasovanými góly podle matematických modelů a skutečností byl u jeho týmu enormní. Třeba defenzivu měl mít na základě metriky xG (očekávané góly) třetí nejlepší, hned za Manchesterem City a Chelsea, ale ta se ve skutečnosti nacházela až na sedmém místě, což – když si na stranách 20 až 24 přečtete článek Moneyball, tak zjistíte že – je doopravdy dílem smůly, kterou jsou dnes matematické modely schopné poměrně přesně změřit. 

A smůlu má Brighton i v aktuálním ročníku, jen (zatím) ne tak velkou. Ve třinácti zápasech nastřílel o tři a půl gólu méně, než podle xG nastřílet měl – a nejde jen o tři tyčky proti Leedsu. Zdá se vám to málo? Není. Kdyby totiž Brighton ve třech remízových zápasech využil své šance a vstřelil ten jeden rozdílový gól, mohl dál „sedět“ v „top čtyřce“ a fanoušci na něj nemuseli bučet. 

A proč pořád opakujeme metriky statistické analýzy?