Pořídí Křetínský Vrbovi klubového matematika? Frýdek slavil gól proti Spartě, snad z toho nebude mediální kauza

Teď ale přijde zajímavý první prosincový víkend s duely Karviná-Sparta (sobota, 15.00), Olomouc-Slavia (sobota, 18.00) a Slovácko-Plzeň (neděle, 18.00). Pořadí velké čtyřky se tedy může proměnit. Ani červenobílí to nebudou mít jednoduché, v nedávné dohrávce koncem října se v Edenu proti Sigmě dost trápili (1:0). Navíc se nebudou chtít na Hané zranit před klíčovým zápasem Evropské konferenční ligy s Unionem, s nímž nesmějí přespříští čtvrtek v Berlíně prohrát.

Slovácko se s Viktorkou mohou obrat o dva body navzájem, takže nejvýhodnější to bude mít Sparta, která nastoupí v sobotu odpoledne v Karviné, jež ještě v lize  stále ani jednou nevyhrála (uvidíme, co se jí povede ve středeční covidové dohrávce na Bohemce). Ale pozor. Karvinští doma potrápili i Slavii, remízou 2:2 ji na podzim obrali o dva cenné body.

Sparta v neděli večer bušila jako hluchý do libereckých vrat, nakonec je díky důraznému náhradníkovi Pulkrabovi deset minut před koncem přece jen překonala. 

Liberecký kouč Luboš Kozel naordinoval svým svěřencům možná až příliš defenzivní taktiku. Když ale Slovan zaútočil, byl hodně nebezpečný. Christián Frýdek své sólo v první půli mazácky proměnil a srovnal na 1:1, slovenský náhradník Tupta si za stavu 1:2 v podobné situaci už tak dobře nevedl, zahrát krajanu Holcovi na jesličky se mu nepovedlo, slovenský gólman v letenských službách totiž včas srazil nohy. 

Čekám ale, že česká média po kauze „Krmenčík“ opět odsoudí nechutný a hrůzný čin, jehož se Frýdek nejmladší dopustil. Proti klubu, který ho vychoval a vypiplal a za který hrávali i jeho otec a starší bratr (oba Martinové), si totiž dovolil svou branku oslavit radostným gestem. Navíc před zraky svého tatínka, který se na to musel dívat z tribuny. Hanba!

Ale dost ironie, i když… V Česku si musíte dělat legraci z lecčeho. Sparta se díky svému vítězství nad Libercem a předchozí porážce Slovácka v Českých Budějovicích dostala o bod před tým z Uherského Hradiště. A kdyby teď v Karviné uspěla a v duelech Olomouc-Slavia a Slovácko-Plzeň se to pro ni rovněž dobře vyvinulo, mohla by jít v tabulce ještě výš.

Otázkou však je, jestli o tom ví letenský trenér. Jak po čtvrtečním utkání Evropské ligy v Glasgowě s tamními Rangers (0:2) napsal už v Právu kolega Pavel Dosadil ve své glose s názvem „Pětka z počtů pro Vrbu“ a jak jsem uvedl na Facebooku: 

„Trenér Vrba nemohl pochopit, že Sparta už nemůže skončit druhá. Vyptával se reportéra ČT Sport, co by se stalo, když jeho tým v posledním kole skupiny EL porazí Bröndby a Rangers prohrají v Lyonu... S ohledem na Evropskou ligu už nic! Předem přece bylo jasné, že vzhledem k domácí výhře 1:0 nad Rangers si Sparta ještě může dovolit prohrát v Glasgowě o jeden gól, nesmí však rozhodně prohrát o dvě a více branek. Tahle neznalost nebyla u Vrby k vidění poprvé. Pokud beru tři čtvrtě milionu měsíčně, měl bych vědět, o co se hraje.“

U Pavla Vrby to opravdu nebylo poprvé, vzpomínám si třeba, že už v sezoně 2011/2012 si ještě coby trenér viktoriánů pochvaloval, že na jaře vyhráli na Spartě 3:1, zatímco Letenští na podzim v Plzni „jen“ 2:0, takže v případě bodové shody na konci ligy by na tom díky bývalému pohárovému pravidlu o síle gólu na cizím hřišti byli v tabulce lépe. Nebyli, tohle pravidlo, které dnes už neplatí ani v pohárech, totiž v české nejvyšší soutěži neplatilo nikdy…

Když se pak Pavel Vrba stal trenérem národního týmu, vždy jsem měl proto obavy, zda ví, jak musí zápas z hlediska postupové matematiky skončit. Čtvrteční televizní rozhovor mi potvrdil, že ty obavy možná byly oprávněné.

Jo, jo, to je to známé: „Nekoukáme na ostatní, nekoukáme na tabulku, jdeme zápas od zápasu.“  A pak to takhle dopadá. Jasně, že „zajíci se počítají až po honu“, jak zní zase jiné fotbalové moudro, ovšem musím mít v době honu přehled o tom, kolik jich vlastně chci a potřebuji. 

Když už Daniel Křetínský (který na rozdíl od Vrby umí výborně počítat a velmi dobře ví, o co se hraje) kupuje West Ham United, mohl by Pavlu Vrbovi pořídit do již tak košatého realizačního týmu i jednoho klubového matematika. I když by asi stačil průměrný počtář, k tomuhle člověk nepotřebuje maturitu z matematiky, na to stačí kupecké počty na úrovni třetí třídy základní školy. 

O českém fotbalu píšu od roku 1985 a neustále mě nepřestává překvapovat. I když co se týče výkonů rozhodčích, tam mívám celkem jasno.

Tak třeba v utkání České Budějovice-Slovácko se mi zdálo, že hlavní arbitr Ginzel, mimochodem další z bývalých oblíbenců a tanečníků Romana Berbra, jenž přežil Příhodovu očistu, dobře ví, který kancléř komu fandí. Rozjeté Jihočechy to ale proti až příliš jistému Slovácku překvapivě nezastavilo. 

Ovšem ten seznam bych v zimě ještě pročistil, pane Příhodo.