Oslavenec a zpěvák Jožka Černý: Fandím Realu, Slavii a krásnému fotbalu

Známe se i z fotbalu, tykáme si - nikdy nezapomenu na jeho rychlé úniky po křídle, šikovný driblink a tvrdou přízemní střelu. V pondělí 7. března 2022 mu za jeho celoživotní činnost předal prezident Miloš Zeman státní vyznamenání – medaili Za Zásluhy. Týden nato oslavil slavný folklórní zpěvák a celoživotní šikovný fotbalista Jožka Černý osmdesátiny.

Komu ve fotbale fandíš?

Realu Madrid. Vlastně všem španělským a německým klubům. A taky Slavii Praha, protože se ke mně vždycky hlásil Pepa Hušbauer a spol. Už několikrát jsme se spolu setkali. Fandím krásnému fotbalu. 

Hrál jsi někdy závodně?

Hrál jsem I. B třídu. Dostal jsem kožené kopačky a nastupoval na křídle. Na levém, nebo na pravém?

To mi bylo jedno. V Amfoře jsem hrál taky tam i tam. A když jsem dal gól, úplně mi od radosti strnuly nohy. 

Tak jsi to prožíval?

Spíš jsem si tak utáhl kopačky, že se mi nohy nedokrvovaly (smích). Ale hrát první B třídu, byla radost. 

V jakém oddíle jsi byl?

V Lokomotivě Břeclav. Hrál tam můj příbuzný a spoustu vynikajících kluků. Mimochodem, i hokejisti umějí kopat. Vem si třeba Jiřího Hrdinu a Pavla Richtra.

Zpíval jsi někdy před zápasem hymnu?

Zdeněk Ziegelbauer mě poprosil, abych ji zazpíval před hokejovým ligovým utkáním Brno - Zlín. Byla to pro mě pocta. A pak, když jsem vcházel po koberci na kluziště, všichni klepali hokejkami. Co chceš víc?! Taky jsem jednou zpíval slovenskou a českou hymnu před házenou Česko - Slovensko.

Tvůj tatínek byl taky fotbalista? 

Byl jako já pohyblivé křídlo. 

Jaká fotbalová pochvala tě nejvíc zahřála?

Když jsem si zahrál s bývalými reprezentanty a ti konstatovali, že mám dobré periferní vidění. Franta Veselý na to vzpomínal. On hrál pravé křídlo a já levé. 

Kterého fotbalistu jsi měl jako kluk nejradši?

Miloval jsem technické záložníky, kteří táhnou mančaft a rozdělují balony. Nebavil mě zákeřný fotbal. Utečeš obránci, a ten tě sundá. 

Zranil tě někdy někdo?

Vzpomínám si, jak jsem hrál za mužstvo Bolka Polívky malý fotbal a jeden obránce, takový ranař - když jsem mu utekl už podruhé – mě nabral, až jsem vyletěl do vzduchu. Okamžitě po něm vystartoval bývalý brněnský hráč Jan Klimeš, kterému při hře zlomil snad dvě žebra.  Já se z toho nakonec nějak dostal, ale moje žena toho chlapa, když odcházel kolem ní do šatny, chtěla praštit deštníkem. A pak ho Klimeš potkal v Brně a dodatečně si to s ním vyřídil.

Změnil bys fotbalová pravidla?

Fotbal je podle mě i tak krásný. Jen nechápu, když někdo někoho sejme a dotyčný kvůli tomu nedohraje zápas. Úrazy by se měly daleko víc trestat. Když tě někdo trefí do „stojné“ nohy, tak to může mít šílené následky. To mně moc vadí.

A vadí ti, když někdo simuluje?

To se mi pochopitelně nelíbí.

Proč se to děje?

Podle mě to záleží i na trenérech. Hráč se válí a za chvilku vyskočí a hraje, jako by se nic nestalo. Kdyby za to dostal od trenéra vynadáno, tak to příště neudělá.

Zajdeš někdy na fotbal jako divák?

Chodíval jsem do Poštorné, když tam byl majitel Rudolf Baránek. Ten udělal pro tamní klub mnoho. Vždycky byl plný stadion a já jsem tam i zpíval. V Poštorné jsem zažil jako divák radost z pěkného fotbalu (Tatran Poštorná hrál pět sezon druhou ligu a v ročníku 1995/1996 v ní skončil na třetím místě – pozn. aut.). 

Jak podle tebe vypadá hezký fotbal?

Jak už jsem říkal, mám rád technické hráče. Jenže tady se vypiplá talent a hned ho prodají. Nelíbí se mi ani přemrštěné ceny, které se za hráče dávají. 

Měl jsi někdy nějakého oblíbence?

Líbil se mi Lafata. Ten byl pro mužstvo klíčový. 

Zapojoval ses do fandění na stadionu?

To ne. Pamatuju se, že když jsme byli v Brazílii, naši fandili „Kdo neskáče, není Čech“, a protože to nemám rád, stál jsem stranou. A pak se mě někdo zeptal: „Jožko, proč nefandíš Kdo neskáče, není Čech?“ – „Protože su Moravák,“ vyvlíkl jsem se z toho (úsměv). 

Jaký je tvůj nejsilnější fotbalový zážitek?

Když jsem si zahrál za staré pány české reprezentace. To byla radost, jak to uměli. Dostal jsem národní dres a málem jsem se zbláznil, že si můžu zahrát s takovými lidmi. Jen mi vadilo, že mladí kluci, kteří nastoupili proti nám, si chtěli něco dokazovat a zapomínali, že je to přátelák a že se hraje pro lidi. V Amfoře nás kolikrát pokopali a my jsme jim pak udělali po zápase program. To mě štvalo. 

Hraješ za ni ještě?

Ne, to nejde. Mám problém s kyčlí, šetřím ji. Aspoň bych si dal malý fotbal a pak zašel s chutí na pivko, ale ani ten už bych nezvládl.

Do Amfory jsi kdysi přivedl i svého synovce Sašu Hermana. To byl moc dobrý fotbalista.

Saša byl v Olomouci s Hapalem. Pak měl jet do Německa, ale vrátil se. Dnes už nehraje. Jeho táta byl vynikající obránce. Ještě jsem si s ním zahrál. 

Vzpomínám si, že jsi měl hřiště kousek za domem.

Místo něj tam mělo stát dvě stě garáží, tak jsem uspořádal podpisovou akci, že je nechceme. Nakonec se to povedlo, ale atmosféra jako kdysi, už tam není. 

Ještě mi na závěr řekni, jak se ti líbí ve fotbale video?

Pro mě je to jasně pozitivní krok. Jsem pro video. Aspoň ubude nepřesných a nespravedlivých výroků rozhodčích.