Optimismus Lvíčat stranou, kvalifikace je zpackaná, říká Kobylík. Hráčům chybí praxe i kvalita

Jak vnímáte poslední sraz z pohledu české jednadvacítky?

„Je obrovská škoda, že se nedotáhl zápas Walesem, což byl klíčový zápas pro úvod kvalifikace. Převaha v prvním poločase byla jednoznačná, ve druhém ale nastal ústup, kdy si Velšané  vytvořili spoustu šancí a korunovali to vyrovnáním závěru, takže to je obrovská kaňka. A takové memento celé kvalifikace, kdy má mužstvo pouhé dva body.“

Takový začátek se asi nečekal, že?

„Hráči se vyjadřují velmi optimisticky, že to je v pohodě, to my uhrajeme, máme na to dost času, ale pozor, kvalifikace je krátká. Z osmi zápasů jsou odehrané tři a my máme dva body, zatímco všichni soupeři se nabodovali a vyhráli zápasy s outsiderem skupiny s Litvou, což my budeme muset teprve potvrdit. A zároveň budou muset týmy, které jsou navrchu, ztratit. Takže já až takový optimista nejsem, spíš jsem realista a vidím tu kvalifikaci jako zatím velmi zpackanou a velmi obtížnou.“

Tři kvalifikační zápasy, dva získané body. Je čas na paniku?

„Už jsem to zmínil. Pustím si rozhovory po zápase, kdy jsme neporazili Dány a slyším: V pohodě, ten bod byl vybojovaný, vydřen… Ale my máme ze tří zápasů dva body. A zní, že jsme v pohodě, postoupíme, my si věříme, ten tým má sílu. Ale řekněme si, v čem má sílu? Když jsme měli porazit Wales a tvořit, což je obecně náš problém, tak je neporazíme. Nedáme góly, dáme jeden gól. A Wales měl navíc o hodně víc těch stoprocentních šancí než my, i když jsme dominovali v první půli. A potom přijde soupeř z Dánska, kdy si řekneme, OK, ten tým má velkou kvalitu, má tam hráče, kteří hrají v top ligách, takže ten bod by byl dobrý, ale je to vybojované, uhrané zezadu, není tam nic navíc.“

Což je problém nejen této současné generace…

„To samé bylo na EURO. Hrajeme s giganty hezký fotbal, protože od nás nikdo nic nečeká, hrajeme na brejky s vysokým presinkem. Ale pak přijde utkání s Izraelem, kdy si to máme rozdat, kdy máme něco vytvořit – a tam zaostáváme, protože zaostáváme v individuální kvalitě jednotlivých hráčů. A to je alfa a omega všeho, individuální vývoj. My neustále směřujeme ke kolektivnímu výkonu, výsledkům, což chápu, na druhou stranu nám v individuálních dovednostech utekla očividně třeba Albánie nebo zmiňovaní Izraelci.“ 

Týká se to jen šikovnosti s míčem? 

„Ne, dopouštíme se velkých chyb. To, co udělal třeba Matěj Jurásek, si nemůže nikdo dovolit. Je to totální úlet. Trenér Suchopárek to řekl dobře, chápal jsem, co řekl, tohle neudělá ani malé dítě. A má pravdu, je to obrovská chyba, individuální selhání hráče. Tohle nejde na mezinárodní scéně udělat. Tím neodsuzuji toho hráče, že by z něj nemohl být skvělý fotbalista, z něj bude skvělý fotbalista. Ale vývoj není jenom to, že jdu na hřišti a umím kopat do míče, ale jsou to i věci okolo, taktická vybavenost, individuální vybavenost, psychická připravenost hráče, nastavení do zápasu a tak dále.“ 

Na to jsem narážel. Tři zápasy, tři selhání. Kromě Juráskova pochybení také dvě branky v posledních minutách. Chyba v koncentraci?

„Rozhodně, v kombinaci s individuálními chybami. V zápasu s Walesem jsme dostali gól poté, co brankář Lukáš Horníček udělá naprosto katastrofální chybu. Chyba Matěje Juráska – červená karta, naprostý nesmysl. Pak je 93. minuta na Islandu, my vyrovnáme a přestaneme hrát, necháme se zatlačit před svoje vápno. To jsou věci, které se nabalují, je jich hodně. Zatím to dělá z kvalifikace věc, že když se na tu tabulku podívám, tak my musíme snad všechno vyhrát a ještě doufat, že se poskládají jiné výsledky, abychom to všechno dohnali. A je třeba si říct, že všechny neporazíme.“ 

Byl například zápas s Dánskem střet s realitou? Dříve podceňovaný národ, teď jsme s nimi rádi za bod. 

„Samozřejmě uhraný bod je ve finále v deseti lidech cenný, ale je to opravdu zajímavé. Většina týmu nastupuje v top ligách, ať už je to Serie A či Eredivisie, zbytek pravidelně hraje v Dánsku, takže kvalita týmu je obrovská, což jsme viděli. Český tým to bude mít velmi těžké, protože když se na to podívám, většina hráčů nenastupuje ani v české nejvyšší soutěži, takže si myslím, že optimismus není až tak úplně na místě.“

Stejně jako u dospělé reprezentace, i u U21 se přetřásá jméno trenéra. Fanoušci nechápali, jak Janu Suchopárkovi mohla být prodloužena smlouva ještě před letním evropským šampionátem. Co vy na to?

„EURO jsme podle mě pokazili. Na to, jak se lidi navnadili zápasy s Anglií a s Německem, tak naopak došlo k velkému strategickému problému v utkání s Izraelem, kdy i vyjádření trenéra po utkání byla nešťastná, že už šetří některé hráče na čtvrtfinále. Myslím si, že tam bylo velké selhání realizačního týmu. Nebyla tam za mě osobně dobře stanovená taktika, ač to vnímám jen zvenčí. Za mě Izrael byla velká kaňka. Chápal jsem veřejnost, že se ptala, proč se prodloužila smlouva ještě před výsledkem na turnaji.“ 

Myslíte, že je čas na změnu?

„To si nemyslím. Spíš se pro mě nabízí jedna otázka - pana Suchopárka si vážím, už jenom za to, co dokázal jako hráč, ale na druhou stranu si říkám, že nikdy netrénoval v dospělém fotbale. A jednadvacítka už je mužský fotbal, takže proč byl na začátku zvolen? Jaká tam byla perspektiva a tak dále. A to vyhodnocení je na svazu, ne na mně. Neměl by u takového týmu být spíš člověk, který má zkušenosti, něco odtrénováno? V minulosti to byl třeba Karel Brückner, který si prošel ligovými týmy a něco dokázal. Pak ho to přes jednadvacítku vystřelilo až do prvního týmu.“ 

Foto: Profimedia

Vidíte případného kandidáta, který by ho mohl nahradit?

„Momentálně není potřeba, aby tam byla změna. Nemyslím si, že by to v danou chvíli byl krok, který se měl udělat.“

Obecně je bilance z posledních šesti soutěžních zápasů velmi špatná. Jedna výhra, dvě remízy a tři prohry. Proč má podle vás trenér důvěru svazu?

„Já bych to obrátil zpátky na hráče, na materiál, který je k dispozici. Nominace asi nemůže vypadat moc jinak, ale je alarmující, že kluci nehrají v našich soutěžích. Jak to, že nehrají ve svých klubech? Proč? Takže zodpovědnost bych nepřeváděl jenom na trenéra, ale na celý systém výchovy hráčů, tím, jak se dostávají do reprezentací a celkově na celý proces. To není jen o Suchopárkovi. Za mě je tristní, že hráči, kteří hrají za U21, skoro nehrají v ligových klubech v základní sestavě.“

Chybí větší kvalita?

„Když to budeme brát podle výsledků, tak asi ano. Když to vezmu obecně a podívám se na to, že ve světě se kluci v osmnácti nebo dvaceti přesunují do top lig, pak je někde problém. Dnes už bývá mnohdy v 21 letech pozdě. Tady nám kvalita chybí. Tak to prostě je.“

Kdybychom měli hodnocení zakončit pozitivně, tak je někdo nebo něco, co se vám v novém cyklu líbí?

„Ale jo, jsou tam šikovní hráči, kteří mají individuální kvalitu, ať už to je již zmiňovaný Jurásek, líbí se mi i Karabec, Daněk, Kabongo a v obraně máme lídra Vítíka, který je skvělý.“