Olatunjiho ani Wallema se rozjezd FORTUNA:LIGY netýkal. Co od nich mohou na Letné a v Edenu očekávat?

V zimním přestupovém termínu se po ose norská Eliteserien – Eden přesunuli Christos Zafeiris s Igohem Ogbuem a oba se velmi rychle zařadili mezi elitní hráče FORTUNA:LIGY. Ty samé plány má klub také s dalšími, tentokrát už letními, posilami z Norska, a sice stoperem Sheriffem Sinyanem a Wallemem. Zatímco první zmíněný se fanouškům vinou zranění představí nejdřív až v průběhu podzimu, Wallem postupně doléčuje drobnější zdravotní komplikace a co nevidět začne po vzoru svých severských kolegů bojovat o místo v základní sestavě.

A má k tomu výborné předpoklady, neboť přesně zapadá do typologie hráčů, které si trenér Jindřich Trpišovský často vybírá. Za dob svého působení v Odds BK se vyprofiloval ve středního záložníka moderního střihu. Je schopný nastupovat na pozici pravé či levé osmičky i křídla, kde vyniká svou rychlostí, silou, schopností poctivě plnit defenzivní úkoly a zároveň nadstavbou směrem dopředu.

Ačkoliv tedy slávistický kouč v posledních sezonách proslul častou rotací sestavy, jež je do velké míry způsobena objemností jeho kádru, lze se domnívat, že si v něm Wallem svou roli brzy najde. V minulé sezoně Eliteserien nastupoval jako osmička v systému se třemi záložníky, což je pozice, na které jeho schopnosti vyniknou nejvíc. V aktuálním ročníku (hraje se systémem jaro-podzim) byl ale zvyklý plnit funkci osmičky v tříobráncovém systému, což se negativně projevilo na jeho ofenzivních číslech. 

Prakticky se nedostával do brankových příležitostí. Pokud je mu ovšem svěřena ofenzivnější pozice, umí se při zakončení nadprůměrně často dostávat i do nebezpečných centrálních prostorů uvnitř soupeřova vápna tak, jako to ukazoval ve dvou předchozích sezonách. Obecně lze nicméně říct, že v blízkosti soupeřovy branky mnohem víc vyčnívá jeho kreativita, než že by sám platil za gólovou hrozbu.

Wallem je nesmírně rychlým a mobilním záložníkem, jehož předností je schopnost zavézt míč do výhodnějších pozic pro vstřelení branky. V pokročilém datovém modelu hodnotícím ofenzivní přínos jeho náběhů a driblinku ve středu hřiště se v Norsku lépe umístili už pouze Sakarias Opsahl z Tromsö a Hugo Vetlesen z Bodö/Glimt. Dobré vedení míče uplatňuje také ve finální třetině, kde se svým pohybem dokáže dostat k přihrávkám uvnitř vápna a pod sebe. V metrice očekávaných asistencí, která měří kvalitu finální přihrávky, se pravidelně umisťuje mezi horními 20 % hráčů na své pozici. 

Výrazně nadprůměrný je i počet jeho pasů do vápna, a to i přesto, že v Odds nepatřil k exekutorům standardních situací. Centry jsou přitom jedním z nejčastějších typů jeho přihrávek v poslední třetině hřiště, přičemž jsou rozděleny v podstatě rovným dílem mezi pasy ze strany a ty z větší hloubky.

Krátce po odchodu Tomáše Čvančary do bundesligové Borussie Mönchengladbach oznámila Sparta příchod jiného ofenzivního hráče. Vzhledem ke své typologii však Nigerijec Victor Olatunji nepřichází jako jeho přímá náhrada, nýbrž čistokrevná devítka a tedy i alternativa za Jana Kuchtu, který byl v uplynulé sezoně s 2549 odehranými minutami třetím nejvytíženějším útočníkem FORTUNA:LIGY. Větší prostor dostali na hřišti už pouze brněnský talisman Jakub Řezníček a nová slávistická posila Mojmír Chytil.

I když se Olatunji v české nejvyšší soutěži okamžitě adaptoval a po svém lednovém příchodu do Liberce nastřílel osm branek, je třeba brát v potaz také to, že kromě tuzemského angažmá neodehrál v žádné další seniorské soutěži dostatečný vzorek minut pro opravdu objektivní datovou analýzu. V Česku jich má na kontě 1295, což pro práci s čísly skutečně není mnoho. Pro odhalení silných a slabých stránek to sice stačí, otázkou je ale to, zda je schopen podobně dobré výkony předvádět dlouhodobě.

Přestože si na hřišti tu a tam neodpustí zbytečnou střelu z dálky, díky svému velmi dobrému pohybu se pravidelně dostává do dobrých střeleckých pozic v blízkosti soupeřovy branky. Z centrálních prostorů na ni vyslal takřka 70 % svých pokusů. Dobrým ukazatelem výše zmíněného je metrika očekávaných branek, která hodnotí, jak často se hráč dovede propracovat do kvalitních střeleckých pozic. V té se Olatunji po završení sezony pohyboval na úrovni těch nejúspěšnějších devítek včetně Kuchty, Micka van Burena, Stanislava Tecla nebo třeba Tomáše Chorého.

Díky svým dobrým silovým parametrům má vysokou procentuální úspěšnost ve hře hlavou hlouběji v poli, ovšem uvnitř soupeřova pokutového území se mu zatím tolik nedaří. Centry jsou přitom základní stavebním kamenem sparťanské strategie ve finální třetině hřiště. Tým z Letné si z nich dokáže vytvářet hodnotné šance, takže bude zajímavé sledovat, jak se Olatunji dokáže přizpůsobit, protože při přebírání přihrávek po zemi si vede velmi dobře.

Velmi platný byl také v mezihře a například v metrice očekávaných asistencí na jeden zápas se mezi devítkami zařadil na samotný vrchol společně se slávistickým Teclem. Jednička v kolonce gólových přihrávek v jeho statistikách svítí jen kvůli střelecké nemohoucnosti jeho spoluhráčů.

Jen málokdy se navíc vidí, aby měl 193 centimetrů vysoký hráč tak dobré vedení míče. Dosáhl na výborná čísla v driblinku jeden na jednoho i do volného prostoru, a to jak co do objemu, tak procentuální úspěšnosti. Mezi špičku ligy patřil také v počtu presinkových soubojů, a to i přesto, že Liberec patřil mezi výrazně podprůměrné ligové celky v intenzitě i úspěšnosti napadání soupeřovy rozehrávky. Navíc na hřišti prokazoval dobrou orientaci a během zápasů pravidelně zachytával přihrávky a vyhrával vysoký počet odražených míčů.