Nové dresy? Sparta, či Dukla? Logo? Slavii chybí třetí hvězda a její rival z Letné má mít čtyři

Pokud jde o logo, to před nedávnem měnila i Sparta, a rovněž se to neobešlo bez některých kritických poznámek. Především se ozývaly hlasy, že svou černou barvou připomíná spíš pohřební ústav než fotbalový klub. Přitom šlo jen o návrat ke kořenům, totiž k původním černým dresům. 

Ty sparťané nosili až do doby, než jeden ze zakladatelů klubu a tou dobou člen sparťanského výboru, JUDr. Otakar Petřík, navštívil v roce 1906 Londýn, kde se zašel podívat mimo jiné na zápas místního Arsenalu. Ten ho svojí hrou zaujal natolik, že se zdatný obchodník Petřík rozhodl přímo v anglické metropoli koupit stejnou sadu rudých dresů a bílých trenýrek, v nichž Arsenal tou dobou nastupoval. Po návratu do Prahy ji věnoval své Spartě se slovy, aby tento dres jednou proslavili stejně jako kanonýři z Arsenalu. 

Slavia teď mění logo po šestadvaceti letech. V roce 1996 ho naposledy vyměnil tehdejší slávistický generální ředitel Vladimír Leška, protože se mu nelíbily vavříny u předchozího loga, které se mu tak zdálo až příliš kýčovité. 

„V poslední době jsme si uvědomovali, že v konfrontaci s ostatními kluby v Evropě bylo naše kulaté logo už nemoderní. Trend se ubírá jiným směrem,“ vysvětlil současnou změnu místopředseda slávistického představenstva Tomáš Syrovátka.

„Jsem spokojený. Hvězda je symbol Slavie, základní stavební kámen. Teď se poprvé v historii objevuje v logu, po čemž jsme všichni toužili. I vizuálně je to podle mého názoru velice povedené,“ dodal na čtvrteční tiskové konferenci trenér červenobílých Jindřich Trpišovský. 

Ne všichni příznivci Slavie tak úplně sdíleli toto nadšení. 

„Mě trochu štvou ty hvězdičky v logu. Opičíme se tím po Spartě, která to sice taky okopírovala (snad po Bayernu), ale nemusíme snad mít všechno. Vlastně se tím legitimizuje situace s deseti dosud nepřiznanými slávistickými tituly,“ napsal třeba na Facebooku fanoušek sešívaných Hugo Hrubý. 

Pokud jde o ty tituly, je třeba oprášit můj starší článek na efotbalu, v němž se psalo o tom, že celkem osmnáct, v jistém případě možná i čtyřiadvacet, jich vůbec nebylo v české fotbalové historii vyhlášeno. 

Chtělo by to jen důkladný přezkum statistiků a nový přístup k věci. Třeba uznat, že na přelomu 19. a 20. století se nejlepší české fotbalové týmy vyskytovaly pouze v Praze, tudíž i jejich mistrovská klání byla v podstatě soubojem nejlepších celků v zemi. 

Když to sečteme, schází vyhlásit celkem osmnáct titulů:

V tom případě by Sparta Praha měla v této době celkem 40 titulů (36 + 4), Slavia Praha 31 titulů (21 + 10), Dukla Praha 11, Viktoria Plzeň 6, Baník Ostrava 4, Slovan Liberec 3, DFC Praha 2 (0 + 2), Viktoria Žižkov, FC Hradec Králové, Zbrojovka Brno, Bohemians Praha, FC Vítkovice, ČFK Kickers Praha (1+0) a ČAFC Vinohrady (0+1) po 1.

Kdybychom Slavii připočítali i šest „prvenství“ (1903 až 1908) za tzv. českou extratřídu oficiálně vyhlášenou Českým svazem fotbalovým (ČSF) v roce 1903, měla by jich dokonce 37 (21 + 10 + 6), jen o tři méně než Sparta.  

Už před časem jsem proto apeloval na to, že tohle by mohla být nová práce pro fotbalové statistiky a historiky. Zvlášť, kdy po loňských změnách v českém fotbale stanul v čele Komise pro historii a statistiku FAČR uznávaný kolega, publicista a kamarád Stanislav Hrabě.

Před lety, než byl Hrabě nuceně z komise „odejit“, komise dočasně uznala čtyři  tituly z dob před vznikem asociační ligy v roce 1925 (1912, 1919 a 1922 Spartě, 1913 Slavii). Důvodem bylo, že do bojů o titul v těchto případech zasáhly i celky z Moravy.  

Ovšem to, že se někdy moravské celky bojů o titul neúčastnily, nemůže být přece důvodem k tomu tato prvenství neuznávat. Ostatně nejvyšší fotbalová soutěž na našem území už od roku 1896 nesla název „Mistrovství Čech a Moravy“, od roku 1909 pak mistrovství Českého svazu fotbalového (ČSF). A jak bylo řečeno, prim v ní v té době hrály pražské celky. Věřím, že Stanislav Hrabě a jeho komise na základě historických podkladů se k dané problematice ještě náležitě vrátí a celou záležitost  přehodnotí. 

Pak by měla mít Slavia v logu tři hvězdy a Sparta dokonce čtyři. Divím se však, proč to v Edenu už neudělají nyní. Ostatně již teď jsou na hlavní tribuně v Edenu uvedena některá ligová prvenství, která dosud nezískala oficiální punc FAČR. 

A ty nové žluté sparťanské venkovní dresy? „No nekecejte! Tak vy přecházíte na Julisku,“ uvedl jeden z fanoušků na sociálních sítích Sparty. „To chcete vypadat jako tým z druhé ligy?“ ptal se další skalní příznivec.  A příspěvek letenského klubu sdílela i Dukla, která přidala vtipný komentář: „Naskladněno máme, neváhejte s nákupem v našem fanshopu.“ Do komentářů pak dodala odkaz na klubový fanshop. Jak píše server tn.nova.cz , klub z Julisky byl za svou pohotovou komunikaci následně pochválen nejen fanoušky.

Přiznejme si zase, že těch barev při volbě druhých či dokonce třetí variant dresů na výběr zas tak moc není, každý klub nosí nějaké barvy. Ovšem trefit se přesně do dresu kdysi slavného  klubu, který v této zemi vybojoval jedenáct mistrovských titulů a hrál dokonce semifinále PMEZ/Ligy mistrů, asi není opravdu není nejlepší volba.  

Navíc, co když se Dukla na Julisce utká se Spartou v Poháru FAČR/MOL Cupu? Nastoupí pak duklisté v červeném a sparťané ve žlutém? 

Vím, byznys je byznys, ale obecně mám ke zbytečně častému užívání venkovních dresů delší dobu výhrady. Také jsem už tady psal o tom, že české ligové týmy na cizích hřištích opouštějí své tradiční barvy i tehdy, když to  vzhledem k barvě trika domácích celků vůbec nemusejí dělat.

Jednoduše, když to jen trochu jde, měla by Sparta co nejčastěji nastupovat v rudém a Slavia v červenobílém dresu. Myslím, že tohle podepíše každý správný fanoušek. 

Ony se ale dnes ve fotbale neužívají příliš často jen venkovní dresy, ještě horší je to s módními, často špatně či nevhodně přeloženými, cizími slovy.  Tak třeba sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický na pondělní klubové tiskové konferenci pravil: „Titul je ultimátní cíl.“ A téměř všechna média to přejala a dala to do svých titulků. Jenže co to vlastně Rosický řekl?  

Přídavné jméno „ultimátní“ se používá ve smyslu úžasný, skvělý, boží. Jde o slangový výraz přejatý z angličtiny, kde „ultimate“ znamená maximální nebo zásadní, ale také nejlepší ze všech nebo nejdůležitější, pokud jde o vliv. Jde o populární výraz, kterým zejména teenageři označují prakticky vše, co se jim jeví jako perfektní, něco nepřekonatelného. Někdy se nesprávně používá k pojmenování něčeho konečného, definitivního (odvozeno od slova „ultimátum“). Správným je ale v takovém případě výraz „ultimativní“.

Takže Tomáš Rosický sdělil fotbalovému národu, že „titul je pro Spartu úžasný, skvělý“ či dokonce „boží“. Opravdu to tak myslel? Možná ano, kdoví.  

V této souvislosti ovšem doporučuji poslechnout si nedávnou besedu Českého rozhlasu-Radiožurnálu, během níž si moderátorka Lucie Výborná povídala o frázích, slovních jalovostech, výplních a floskulích – a to i ve fotbale -  s překladatelem Vladimírem Fuksou a učitelem češtiny Jiřím Podzimkem:

Stojí to za to, je to totiž vskutku „ultimátní“.