Nová lotyšská posila Táborska volala také Ikaunieksovi: Nemohu čekat, že budu hrát hned první minuty

 Jaké jsou vaše bezprostřední pocity po podpisu Táborsku? „Cítím se velmi motivovaný a šťastný, že se mohu stát součástí týmu FC MAS Táborsko. Od první chvíle jsem pochopil, že tento klub má velký potenciál, že může dokončit úspěšně tuto sezonu a zůstat ve druhé lize.“ 

Přicházíte z Lotyšska, což je země hokeje. Jaké je postavení fotbalu mezi sporty ve vaší zemi? „Fotbal v Lotyšsku byl sportem číslo jedna v době, když se národní tým probojoval přes kvalifikaci na ME 2004 v Portugalsku. Potom šel fotbal v oblíbenosti trochu dolů, ale myslím si, že v posledních letech mu popularita zase vzrostla. Lední hokej a basketbal jsou u nás asi populárnější, ale věřím, že to není na dlouho. (úsměv)

Jste reprezentant Lotyšska v kategorii U21. Na který zápas v národním dresu obzvláště vzpomínáte? „Nastupovat za národní tým U21 mé země mi přinášelo možnost získávat sebevědomí a zkušenosti v konfrontaci s velkými fotbalovými zeměmi Evropy. Pamatuji si například na utkání z roku 2019 před deseti tisíci fanoušky proti Rusku v Rostově. Naše hra nebyla sice nejlepší, ale byla to skvělá zkušenost.“ 

Jak velkou roli při vašem příchodu sehrál trenér Sergejs Golubevs, který je rovněž Lotyš a je trenérem v Táborsku? „Se Sergejsem jsme spolupracovali tři roky v týmu U21. Poslední rok jsem se ho ptal na klub FC MAS Táborsko, kde působí, a vidíte, už jsem tady… Musím říct, že bez Sergejse bych tady nebyl tak rychle, přestup by se neuskutečnil tak hladce. Velká část poděkování míří k Sergejsovi, že to takhle zařídil.“

Hrál jste za FC Valmiera první lotyšskou ligu, teď vás česká druhá česká liga. Co od této soutěže čekáte, což jste o ní slyšel? „Od vaší druhé ligy očekávám, že bude velmi soutěživá, fyzicky náročná, plná soubojů. Zavolal jsem krajanovi Dāvisovi Ikaunieksovi, který v České republice hrál FK Jablonec. Ptal jsem se ho na český fotbal a zdejší ligy. Pochopil jsem, že to nebude procházka růžovým sadem. Budu muset hodně tvrdě pracovat na trénincích, abych byl dobře připraven na zápasy, které nás čekají.“ 

Valmiera je malé město blízko estonských hranic, leží na řece Gauja. Tábor je o něco větší, teče tu řeka Lužnice, máme tu velkou údolní nádrž Jordán. Dají se ta města srovnat, nebo jsou úplně odlišná? „Jsem tu několik týdnů, ještě jsem neměl velkou příležitost prohlédnout si Tábor a porovnat ho s Valmierou. Když projíždím centrem, vidím, že Tábor je přece jen větší. První dojmy jsou fajn.“

Nastupujete na pozici středního záložníka. Kde vidíte svoje největší přednosti a co byste rád ještě vylepšil? „Osobně si myslím, že mým přednostmi jsou odebírání míčů, důraz a čtení hry. Co se týče zlepšení, všechno lze zlepšit. Těším se, že tu získávám další zkušenosti. Mohu vás ubezpečit, že budu hrát nejlépe, jak umím, vydám ze sebe, co bude v mých silách.“

Co si od nového angažmá vlastně slibujete, jaké máte fotbalové plány? „Od první chvíle mám jediný cíl: posouvat společně se spoluhráči svoje limity, využít svých předností ve prospěch týmu. Mohu ujistit všechny fanoušky, že se vynasnažím v každém utkání podat výkon na 110 procent, abychom vyhrávali. A budoucnost? Záleží na tom, kolik dostanu příležitostí se ukázat a potvrdit svoje ambice. Musím říct, že jsem velmi ambiciózní člověk.“     

Jak vás přijali spoluhráči v kabině? Mluvíte s nimi anglicky? Co říkáte na zdejší prostředí, zázemí, fotbalové podmínky?     „Spoluhráči mě přijali velmi mile, každý tady hovoří anglicky, někdo lépe, někdo hůře. Ale fotbal používá univerzální jazyk, určitě se domluvme. Zázemí klubu ke skvělé, je vidět, že všechno se tu dělá pro hráče. Líbí se mi i domácí stadion, těším se, až si na něm zahraju, ale nemohu čekat, že budu hrát hned první minuty.“ 

Zdroj: fctaborsko.cz