Největší zisky z přestupů za poslední dekádu? Plzeň výrazně ztrácí na obě "S". Světu vládne Benfica...

Chcete se naučit, jak skloubit výchovu a prodej hráčů s dobrým fotbalem? Jeďte do Lisabonu. V ústředí Benfiky Lisabon vám poskytnou erudovaný výklad. Ještě do nedávna měl sportovní úsek na starosti bývalý záložník Rui Costa, jemuž se povedlo převést kouzla z trávníků i do kanceláře.

Nyní na chod klubu dohlíží z pozice prezidenta. A je to příjemná podívaná. Portugalský klub je od sezony 2012/13 v zisku přes půl miliardy eur. Pětkrát vyhrál ligu, dvakrát se dostal do finále Evropské ligy a letos je dokonce ve čtvrtfinále Ligy mistrů.

Když se podíváme na top 5 prodaných hráčů v daném období, dva (Joao Félixa Rúben Dias) prošli proslulým Benfica Campusem. Fabrika na talenty žádnou odstávku neplánuje. Na cestě za slávou jsou další. Například devatenáctiletý stoper António Silva, jenž se do áčka vedeného trenérem Rogerem Schmidtem posunul loni v létě. Tehdy ho uznávaný server Transfermarkt cenil na 300 tisíc eur. Dnes je Silva na 25 milionech.

Foto: Sport Lisboa e Benfica

Dost podobný příběh jako v Lisabonu. I Ajax se pyšní akademií, která chrlí jednoho zajímavého hráče za druhým a nebojí se jim dát šanci v prvním týmu. Navíc stejně jako v Portugalsku i v Nizozemsku investují dost finančních prostředků do skautingu mimo Evropu. Není divu, když se to pak klubu vrací na prodejích. Za sledované období je Ajax, kde procesy nastavovaly ikony jako Edwin Van der Sar či dnes již bývalý sportovní ředitel Marc Overmars, v plusu 455 milionů eur.

Do pokladny výrazné jmění přinesla generace hráčů, se kterou vyrůstal český záložník Václav Černý. Spoluhráči Matthijs de Ligt, Frenkie de Jong či Donny van de Beek zamířili z Amsterdamu do světových TOP klubů. Všichni tři přitom působili v Ajaxu od puberty. Že ale funguje i skauting v Jižní Americe dokládají jiná dvě jména v seznamu. Brazilec Antony dorazil z létě 2020 ze Sao Paula za 15 milionů eur. O dva roky později jej Manchester United vykoupil za 95 milionů. Dalším příkladem poctivé práce v zámoří je Lisandro Martínez – z argentinské Defensy vyšel na sedm milionů, za tři roky "rudí ďáblové" poslali o 50 milionů víc.

Foto: AFC Ajax

A jsme zase zpátky na Pyrenejském poloostrově. Skoro by se chtělo říci, že kdo se v Portugalsku vrhne do fotbalu, je okamžitě úspěšný… A to se do TOP 5 klubů s největším profitem jen těsně nevešel Sporting! Na případu přístavního města je však zajímavé, že dosud neprodal hráče za víc jak 50 milionů eur.

První místo od léta 2020 drží brazilský stoper Éder Militao, který zamířil do Realu Madrid. Následuje ho kolumbijský křídelník Luis Díaz do Liverpoolu a o třetí místo se dělí James Rodríguez (Monaco) a Eliaquim Mangala (Manchester City). Transferů za 30-40 milionů eur udělalo Porto v daném období hned několik. Naposledy se za takovou sumu prodal Vitinha do PSG. Právě tyto prodeje jej vyšvihli do elitní pětice klubů s největším profitem.

Oproti Benfice se navíc na břehu Atlantského oceánu nepouští do megalomanských projektů. Nejdražšího hráče Davida Carma z Bragy přivedli loni v létě za 20,3 milionu eur. I tak ale Porto dokáže být v dlouhodobém horizontu konkurenceschopné s Benfikou a Sportingem. Za posledních 10 let vyhrálo čtyřikrát portugalskou ligu a pravidelně se objevuje v jarních fázích Ligy mistrů či Evropské ligy.

Foto: FC Porto

Pro někoho možná překvapení, ale systematická práce dnes již bývalého sportovního ředitele Luise Campose v klubu nese výsledky. Muž, jenž odvedl fantastickou práci v Monaku, se předvedl i na severu Francie. Stačí se podívat na rekordní prodeje za dané období: Victor Osimhen táhne Neapol k ligovému titulu a dostal nálepku útočníka za 100 a ne-li víc milionů. Rafael Leao a brankář Mike Maignan pomohli k titulu AC Milán v minulé sezoně. Sven Botman má zase být opěrným bodem Newcastlu v honbě za elitou Premier League. Podobně jako kdysi byl Eden Hazard v Chelsea. Snad jen Nicolas Pépé na Ostrovech v dresu Arsenalu nedokázal svými výkony podložit obří přestupovou částku.

Ale Lille má nachystané další hráče, které hodlá vyslat do světa. Jedním z nich je kanadský forvard Jonathan David. Francouzské mužstvo za něho v roce 2020 poslalo do Gentu rekordních 27 milionů. Dnes se jeho hodnota odhaduje na dvojnásobek. Tak zkrátka funguje faktor Lille. A stejně jako mizí hráči, odchází i lidé z vedení. Trenér Christophe Galtier, který s "dogami" vyhrál první ligový titul po 10 letech, to přes Nice vzal do PSG, kde se setkal se starým známým Camposem, jehož služby si pařížský klub rovněž zajistil.

Foto: Lille OSC

Dnes již proslulá akademie nedaleko Mozartova města patří mezi nejlepší na světě. Ano, další evropská továrna na talenty vyšla na monstrózních 60 milionů eur. Ovšem vidíte zisk klubu za posledních 10 let? Salcburk by podobných mohl vystavět dalších pět a ještě by mu zbylo spousta peněz. Síť Red Bullu od Evropy přes Afriku až Brazílii funguje. Výchova, skauting, skvělé podmínky pro přípravu a supermoderní technologie pomáhají připravit budoucí světové hvězdy.

Bez přehánění. Potřebné znalosti zde získali Erling Haaland, Sadio Mané, Naby Keita, Dayot Upamecano, Karim Adeyemi a spousta dalších. Klubová strategie, kdy je A-tým opřený o mladé naděje, z nichž může jednou profitovat, a pár zkušených hráčů, se vyplácí. Už teď má Salcburk na léto domluvené dva odchody – Benjamin Šeško se za 24 milionů a Nicolas Seiwald za 20 přesunou do Lipska.

Klubu navíc vyhovuje kooperace s druholigovým Lieferingem jakožto místem, kde se teenageři seznamují s dospělým fotbalem. Dorostenecké výběry totiž v rakouském celku končí týmem do 18 let. Kromě hráčů navíc značka RB posílá do světa i trenéry. Jen namátkou: Jesse Marsch (Lipsko a Leeds), Marco Rose (Mönchengladbach, Dortmund, Lipsko), Adi Hütter (Bern, Frankfurt, Mönchengladbach) či Roger Schmidt (Leverkusen, PSV, Benfica).

Foto: FC Red Bull Salzburg

Klubu z Edenu výrazně pomohla účast v Lize mistrů a úspěšná tažení v Evropské lize. Právě v těchto soutěžích zviditelnila své hráče, kteří se následně vydali na Západ. Šlo především o dvojici Tomáš Souček a Vladimír Coufal, kteří zakotvili v Premier League. Skvělý byznys udělali slávisté také s Abdallahem Simou, jehož si pořídili z Táborska za částku kolem 150 tisíc eur a do Brightonu odešel za osm milionů.

V posledním přestupovém okně se Slavia navíc zaměřila na mladé zahraniční hráče, u kterých věří, že mají velký potenciál. Nakonec se jí povedlo přivést z Norska hned dva – za Christose Zafeirise a Igoha Ogbua dohromady zaplatila přes 5 milionů eur, což je na české poměry poměrně dost.

Foto: SK Slavia Praha

Rudí dělají byznys oproti rivalovi trochu jinak. Největší terno byl generační talent Adam Hložek, který začal hrát FORTUNA:LIGU už v 16 letech. Po něm jsou ale na seznamu Nicolae Stanciu a Bořek Dočkal, kteří zamířili do klubů mimo Evropu.

Spartě se však vyplatil kauf s Dávidem Hanckem – slovenský obránce na Letné hostoval z Fiorentiny, poté jej klub vykoupil a posléze prodal za násobně vyšší sumu do Feyenoordu. Rovnou do Premier League zamířil třeba brankář Martin Dúbravka. Naopak kategorii příchodů kalí éra z léta 2017 a zimy 2018, kdy klub masivně posiloval na boj o českého mistra, jenž zaručoval přímou účast ve skupině Ligy mistrů.

Foto: AC Sparta Praha

Na úspěšné období, kdy Viktoria posílala do ciziny v každé sezoně zajímavého hráče, nemůže klub už nějaký ten pátek navázat. Do Bundesligy ze západu Čech zamířili Vladimír Darida či Petr Jiráček. Do Belgie Michael Krmenčík a Patrik Hrošovský.

Dnes podobných hráčů s potenciálem na plzeňské soupisce moc není. Snad jen brankář Jindřich Staněk, který měl velký podíl na ligovém titulu, cestě do Ligy mistrů a patří i do kádru české reprezentace.

Foto: FC Viktoria Plzeň