"Náš Jarda" i "pitomec". Šilhavý si při návštěvě ligových stadionů vyslechne ledacos...

Úplně naposledy jeho výběr těsně nestačil na Turecko. a druhá polovina roku 2022 výsledkově vůbec nijak neoslnila. Na jeho popularitu na veřejnosti to však mimořádný vliv nemá...

"Bezprostředně po prohře by po mně v okolí stadionu asi nikdo podpis nechtěl. Pak přijde další den a další den, pomalu se neúspěch vstřebá. Přicházejí další zápasy a ve sportu se výsledky rychle zapomínají. Více se setkávám s pozitivním přístupem. Ptají se, co a jak, jak vidím další utkání, co mužstvo a hráči. Přiznávám, že je to spíš příjemné. Není to však nic, co by se nedalo vydržet, rozhodně nemusím jako Ronaldo nosit v létě kulicha a černé brýle. Abych se bál jít normálně nakoupit nebo si vyjít na procházku, tak to ne. Stává se, že mě poznají, osloví, to k mé funkci ale asi patří. Naopak jsou to často velmi milá setkání," přiznal v interview pro seznamzpravy.cz odborník, jenž v minulosti trenérsky zodpovídal i za Jablonec a Liberec.

Nadávky, vulgarity a jiné nechutné výpady se k němu nedostávají, byť přiznává, že i na ty dochází. "Po hodně špatném zápase se tomu nevyhnete, někdy to může být nepříjemné, ale není to nic častého. Nemám však před očima konkrétní případ, jak mi někdo ostře nadává. Tím, že nepoužívám sociální sítě a ani je nečtu, tak asi těm nejprudším výlevům unikám. Když je něco důležitého, kolegové z mediálního týmu mi postřehy ze sociálních sítí přetlumočí. Jinak výtky jsou očekávané: proč jste nepostavil toho nebo onoho, oznámí mi, že jsem špatný trenér, který k reprezentaci nepatří. Ale to schytávají i kolegové v klubech nebo v jiných sportech, mám s tím i osobní zkušenosti. Vybavuje se mi, jak mi jednou po porážce dosti silně nadávali fanoušci, když jsem u reprezentace před lety působil v roli asistenta. Stává se to, ale není to tak časté a závažné, abych to řešil," informoval trenér, jehož tým se ve druhé polovině příštího měsíce utká s Polskem a Moldavskem.

Častější už jsou dárky. Těch je prý mnohem víc. "Seděl jsem s vnučkami na zmrzlině a paní nám přinesla dvě srdíčka z kamene, že to máme pro štěstí. To bylo hodně příjemné. Potěší mě každý dárek, nejvíc však samozřejmě od mých vnoučat, od nichž nosím i pár talismanů. Když se jdu podívat na nějaký ligový zápas, zaslechnu: Jarda jde. A v rodné Plzni slyším „Náš Jarda“. Potěší to. A do toho jiný hlas – támhle je ten pitomec. Ale to je normální. V Česku je okolo sedmi milionů reprezentačních trenérů, kteří vědí, jak by to mělo všechno být. Když pracujete ve fotbale, musíte s tím počítat, protože fotbal zkrátka zajímá skoro každého. A i to je na něm hezké," zakončil někdejší zadák Plzně, Chebu, Slavie, Drnovic i Viktorie Žižkov, jenž se loučil s hráčskou dráhou v roce 1999.