Nadšení fanoušků mě těší i zavazuje. Jsem rád, že nejsem nejstarší kouč v lize, řekl Kotal o návratu na lavičku Hradce

Trenére, proč jste se rozhodl kývnout na nabídku Hradce?

"V první řadě jsem Hradečák, bydlím tady. Něco jsem tu odehrál i odtrénoval, mám ke klubu vztah. Když mě v neděli oslovilo vedení, vzal jsem si den na rozmyšlenou a rozhodl se to vzít." Měl jste prakticky hned jasno?

"Dá se to tak říct. Liga se neodmítá. Svou roli ale samozřejmě hrálo i to, že šlo přímo o Hradec, navíc je zde krásný nový stadion. Když jsem v roce 1982 přicházel ze Sparty, ukazovali mi maketu, tak jsem se po 40 letech konečně dočkal (směje se). Jsem rád, že jsem se toho vůbec dožil. " Mluvilo se o tom, že byste do Hradce mohl přijít už v létě. Byl jste s vedením v kontaktu už tehdy?

"Nebyl. Osloven jsem byl až teď." Co byte řekl o hráčském kádru?

"Tohle hodnocení si ponechám do kabiny. Postavení v tabulce ani počet bodů sice dobré příliš nejsou, ale je to dost vyrovnané. Máme nepříjemnou sérii a potřebujeme ji zlomit. V první řadě se tak musíme koncentrovat na sobotní zápas s Jabloncem." Do Hradce přicházíte z pozice šéftrenéra Viktorie Žižkov. Naplňovala vás tato role?

"Ona byla spíše poradenská. Byl jsem k dispozici Michalu Šmardovi. Když chtěl, spoustu věcí jsem s ním konzultoval, do tréninkového procesu jsem však nezasahoval. Po těch všech letech, kterými jsem si prošel, mi ale tahle funkce určitě pomohla nabrat sílu na nové angažmá. A jsem rád, že nejsem nejstarší kouč v lize. Že mému kamarádovi Míru Koubkovi je ještě víc než mně (s úsměvem)." I 70 let je ale na trenéra úctyhodný věk. Nebo ne?

"Za mě je to pořád dobrý. Cítím se v pohodě, energie mám pořád dost. Kromě naší ligy sleduji i celou Evropu, pro mužstvo mám připravené video z milánského derby mezi Interem a AC. Chci, aby kluci viděli, jak se má hrát rozestavení 3-5-2, s nímž nastoupili teď v Boleslavi. Jsem zvědavý, co mi řeknou."

Budete je z toho potom zkoušet?

"Zajímá mě jejich názor. Coby trenér musím vědět, jakým způsobem přemýšlí. Navíc se asi dobře ví, že organizace hry je u mě na první místě. I když třeba nemáte až tak kvalitní hráče, právě dobrou organizací hry jde spoustu věcí ve fotbale vyřešit." Jaký klub je pro vás vlastně ten číslo jedna? Sparta, nebo Hradec?

"Myslím si, že to musí být pořád Sparta. Odehrál jsem v ní devět let, nějaký čas jsem tam strávil i jako trenér. Z hlediska velikosti klubu to bylo asi nejvíc. Velký vztah mám ale samozřejmě i k Hradci. Pamatuji si, když jsme tady dvakrát porazili Spartu a někde napsali, že přišly čtyři tisíce diváků. Říkal jsem, že ti lidé byli ale tříhlaví. Diváků totiž přišlo dvanáct tisíc!" Fanoušci Hradce jsou za vašeho příchodu nadšení…

"Těš mě toí, zároveň i zavazuje. Vždycky ale říkám, že fotbal je práce kolektivní. Realizační tým, hráči i vedení musí prostě táhnout za jeden provaz. Nikdy jsem nebyl konfliktní typ, od každého ale požaduji stoprocentní přístup. Od kolegů i fotbalistů. Věřím, že nám to tu bude klepat."  Koho všechno v mužstvu znáte?

"Samozřejmě Láďu Krejčího, Horáka i další. Hradec jsem sledoval z tribuny i v televizi, povědomí o týmu mám dobré. Teď jde o to, jak hráči rychle pochopí mou filozofii." Nejste jediný Kotal v klubu, za Hradec hraje i váš vnuk. Jste na něj přísný?

"Bohužel na něj už nemám tolik času, co dřív. Když byl ještě menší, snažil jsem se mu věnovat, on má ale hodně chytrého taťku. Ten ho cvičí taky dost."