Na Spartu se zvlášť netěším. Nechápu, proč se v poháru musí menší týmy trmácet jinam, zlobí se kouč Líšně Valachovič

V lize se vám začalo po turbulentním začátku celkem dařit. Zařadili jste se do klidného středu, na baráž ztrácíte čtyři body. Spokojenost?

„Musíme být spokojení. Dlouho jsme neprohráli, a to jsme měli těžké soupeře typu Dukly či na Vlašimi.“

Zvlášť poslední dva zápasy jste urvali silou vůle. Naposledy na Sigmě jste přežili penaltu, pak jste sami skórovali, v zápase předtím jste srovnali až pár minut před koncem. Ukazuje to sílu mužstva?

„Z kabiny jsem slyšel, že nehrajeme fotbal. V létě jsme to zkusili trochu překopat, nevypadalo to vůbec špatně. Ale dojdou mistrovská utkání a vše to vypadá jinak. Vrátili jsme se tedy k tomu, co nám fungovalo. Naučit kreativitu nejde, ale naučit se hrát organizovaně ano. Od té doby, co jsme se k tomu vrátili, tak jsme neprohráli. A byly to těžké zápasy. Hrajeme víceméně „líšeňsky“. Organizace, poctivost, pevný systém.“

Zaujalo mě, že se ozvala kabina. Jak to probíhalo?

„S hráči vedeme diskuze, vzájemně si nasloucháme, je to ku prospěchu věci. 

Naposledy jste padli 11. srpna. Je v týmu pohoda?

„Hráče nesmíte nechat být v pohodě. Jakmile něco podceníme, vrátí se nám to ve špatném. Navíc nijak nedominujeme, mnohdy máme štěstí, jako naposledy v Olomouci. Domácí prostě byli lepší. Ale také se nám vrátila tvrdá práce v podobě poctivé defenzivy, i když jsme byli šťastnějším týmem.“

Ve středu vás čeká fotbalový svátek, přijede Sparta. Těšíte se?

„Nechci znít hloupě, ale svátek je to spíš pro fanoušky a hráče. My trenéři se trochu bojíme. Sparta je mistr, hraje v pohodě, je v Evropě. Člověk si říká, kolik procent vůbec má na to, aby to zvládnul. Navíc nám to narušuje mikrocyklus, třeba ve zmiňované Olomouci byla spousta hráčů hlavami už proti Spartě, v kabině to znělo hodně. Hned o víkendu nás pak čeká Táborsko, nesmírně náročný soupeř. A kluky po Spartě budete velmi těžko motivovat.“

Takže z losu nejste úplně nadšený?

„Nechci vypadat nabubřele, ale já osobně z toho opravdu nadšený nejsem. Samozřejmě s veškerým respektem k soupeři, všechny menší kluby nám ten los asi závidí. Pro lidi je to skvělé, i pro zdejší funkcionáře. Nic lepšího dostat nešlo. Ale až těsně před zápasem nám dojde, kdo před námi vlastně stojí. Nechcete udělat ostudu, ale říkám si, kolikrát se to z deseti pokusů povede. Třeba dnes mi někteří kluci šli dopoledne do práce. Pavel Vandas chodí na hřišti se sekačkou, nachodí mraky kilometrů. Tak si říkám, jak jim máme konkurovat. Je to jako film Mystery Aljaška – amatéři proti New York Rangers.“

Měl jste stejné pocity z původního losu, kdy mělo dojet Slovácko?

„Je to kvalitní soupeř s kvalitním realizační tým, některé jeho členy znám osobně. Bylo by to spíš takové regionální. Na druhou stranu Sparta prostě táhne. Co hodinu mi někdo volá o lístky.“

Měli jste štěstí, v obou případech vás los nahodil do domácího prostředí.

„To ano. V prvním losu měl jet Vyškov do Teplic nebo Prostějov do Jablonce. Když si vezmete, v jakých rozpočtech jedou ligová mužstva, tak mi to nedává smysl. Vyškov by se trmácel na dva dny do Teplic, místo toho by bylo fajn, aby se ony dojely představit tam. Přišel by plný stadion. Kdybychom my jeli někam dál, řekněte mi, kdo by se na nás šel dívat. Třeba v Jablonci ve středu. Na ligu tam dojde dva tisíce lidí, tak kolik by přišlo na Líšeň? Kdyby dojel on k nám, bylo by plno. Nerozumím tomu, proč to tak je.“

Pro některé menší kluby to opravdu může být nelehká záležitost.

„Volal jsem si o tom i s jedním ze členů vedení Prostějova. Ti jedou do Boleslavi, dohromady třeba sedm hodin na cestě. Diváků moc nepřijde, favorit je jasný. Hlava mi to nebere. Místo toho, aby se ligové mužstvo ukázalo na hřišti menších klubů, děje se tohle.“

Foto: SK Líšeň 2019