Na Spartu je teď radost se dívat, mám ji velmi rád, hodně mi chybí, vzkazuje z Rotterdamu Hancko

Do konce sezony zbývá v Eredivisie odehrát ještě 12 zápasů, vy stále vedete ligu. Mluvíte už v klubu nahlas o tom, že by se vám mohlo povést získat pro Feyenoord první titul od roku 2017?

[p]"Ne, to by zatím bylo hodně předčasné. V tabulce je to nabité, víme, že každé jedno zaváhání může všechno změnit. Jsme ale samozřejmě rádi, že od začátku ledna jsme pořád na prvním místě. Máme za sebou několik důležitých zápasů s konkurenty, většinou jsme s nimi remizovali a teď jsme porazili Alkmaar. To je pro mužstvo zase velký impuls do dalších týdnů."

Proti Alkmaaru jste doma prohrávali, utkání jste ale zvládli otočit, když vítězná branka padla v úplném závěru. Značí to, že jako mužstvo jste mentálně dost odolní?

"Něco na tom bude, protože už v domácím poháru jsme před pár dny dvakrát prohrávali a nakonec jsme dokázali postoupit na penalty. Předtím jsme proti PSV vyrovnali v páté minutě nastavení. Někdo může říct, že to je štěstí, ale já si myslím, že to je spíš odměna za to, že neustupujeme z naší hry. I když je třeba nepříznivé skóre, hrajeme pořád stejně, protože víme, že to přinese šance a góly. Nejsme orientovaní na skóre, ale spíš na to, co máme na hřišti dělat. A zatím to vychází."

V létě se tým Feyenoordu výrazně obměnil. Nečekalo se v klubu, že bude trvat delší dobu, než se sehrajete?

"To by asi museli říct hlavně fanoušci a vedení, jaká měli očekávání. Já jsem přicházel a neznal jsem prostředí, nové spoluhráče ani náladu v klubu. Ale podle toho, jak jsem se s ostatními bavil, myslím, že to pro ně je pozitivní překvapení. Všichni jsou rádi, že si to sedlo takhle rychle."

Fanoušci musejí být nadšeni, ne?

"Ano, mají obrovskou radost z toho, jak to jde. Když ve městě potkám nějaké fanoušky, kteří mě poznají, často říkají, že se po sezoně uvidíme na náměstí u radnice. Protože tam se tradičně slaví titul. Což by se mi samozřejmě líbilo. Ale jak říkám, konec ligy je ještě daleko a tříbodový náskok není žádný luxus. Ovšem pokud můžu mluvit za sebe, samozřejmě někde vzadu v hlavě vím, že by to byl úžasný první rok v novém klubu, kdybychom hned vyhráli titul. Bylo by to skvělé pro fanoušky a klub, ale i pro mou kariéru. Důležité teď je pečlivě se připravit na každý zápas a nic nepodcenit, pak to může přijít."

Je to půl roku, co jste opustil Spartu. Hodnotíte teď s odstupem přestup do Feyenoordu jako správný krok?

"Myslím, že teď už to tak asi vnímají všichni. V srpnu o tom dost lidí polemizovalo, ale my jsme s agentem i rodinou věděli, že to je správné rozhodnutí. Měli jsme Feyenoord vytipovaný jako klub, kam chceme jít, že by to bylo super vzhledem k mému stylu. A potvrdilo se to beze zbytku. Máme vynikající trenérský tým, i další zaměstnanci klubu jsou skvělí. Každý den se těším na tréninky. Důležité je i to, že se nám jako rodině ve městě líbí a jsme tu spokojeni. Navíc stále hrajeme tři soutěže, to je další bonus. Snažím se to hodně intenzivně vnímat, protože vím, že taková období v kariéře nejsou samozřejmá. Jsem vděčný za to, co momentálně mám."

Čím to je, že vám angažmá ve Feyenoordu tak sedlo?

"Už poslední dvě sezony ve Spartě jsem měl dobrou výkonnost, cítil jsem se skvěle. Velká otázka ale byla, jestli v tom budu pokračovat, až udělám další krok. Jak budu muset přidat, abych podával podobné výkony i v kvalitnější soutěži. Jsem rád, že se na hřišti cítím pořád stejně, je to podobné jako ve Spartě. Teď to ale zvládám proti náročnějším soupeřům, což mě těší."

Jsou i v klubu překvapeni, jak se vám daří?

"Myslím, že ano. Když se bavím s lidmi v týmu, jsou překvapeni velmi mile. Na začátku se víc mluvilo o jiných posilách, já přišel trochu v jejich stínu. V Česku a na Slovensku to bylo vnímané jako velký přestup, v kontextu dalších posil Feyenoordu nebo ostatních hráčů, kteří přišli do Eredivisie, jsem byl malá ryba. Teď už se o mně mluví víc, což mi dělá radost, jsem rád, že se lidem líbí moje výkony. Beru to jako závazek k dalším zápasům, abych výkony dokázal udržet."

Česká liga patří k nejsoubojovějším v Evropě. Řekl byste, že fotbal v Nizozemsku stopera míň bolí?

"Takhle bych to asi nestavěl. Samozřejmě, že se tu hraje víc po zemi než v Česku, přispívá k tomu i vyšší kvalita trávníků a trochu lepší počasí. Ale jsou tady velmi kvalitní útočníci a trenér od nás vyžaduje vysoký presink, velké nasazení a hru do těla. Takže můj počet soubojů v Česku a v Nizozemsku je na stejné úrovni."

Vyhovuje vám, že v Nizozemsku se většina týmů snaží hrát kombinační fotbal a sázka na nakopávané míče tam není moc častá?

"To byla jedna z prvních věcí, kterých jsem si po přestupu všimnul. Se Spartou se nám stávalo, že když jsem měl při rozehrávce míč, útočníci soupeře ustupovali, nepresovali a čekali na nás na půlce hřiště v nízkém bloku. Protože věděli, že kdyby to na Letné udělali, dostali bychom se z toho a mohli bychom být nebezpeční. Když jsme pak zakončili vedle a následoval výkop, často brankáři v Česku všechny vyhnali a nakopli dlouhý míč dopředu, ať se bojuje o druhý míč. Tady je to jinak, brankáři rozehrávají nakrátko a prakticky všichni se o to snaží po zemi. V prvních týdnech to pro mě byl takový až "wow efekt". I tady jsou týmy, které zkoušejí dlouhé nákopy za obranu, ale je to mnohem méně časté." 

V sobotu před utkáním s Alkmaarem panovala na stadionu bouřlivá atmosféra, k vidění byla i pyrotechnika. Je i tohle "peklo", jež umějí fanoušci Feyenoordu vytvořit, vaší zbraní?

"Atmosféra, kterou máme doma, je neuvěřitelná. Pokaždé, když hrajeme doma, cítím, že se na to soupeři netěší. Když teď vím, jak nám to na hřišti pomáhá, určitě bych tu jako soupeř hrát nechtěl. Fanoušci jsou pozitivní, atmosféra na stadionu De Kuip je speciální. Snažím se to neustále vnímat, nebrat to jako samozřejmost. Podpora od lidí je obrovská a my jim to chceme našimi výkony a výsledky vrátit. Abychom si tu energii předávali vzájemně."

Ve Spartě jste ještě zažil trenéra Priskeho. Usnadnila vám tahle zkušenost se zahraničním realizačním týmem přechod do Nizozemska?

"Musím říct, že těch šest týdnů přípravy a tři zápasy nové sezony pod trenérem Priskem mi daly neskutečně moc. Vím, zdá se to jako velmi krátké období. Ale fakt mi to pomohlo, protože to, co po mně trenér Priske chtěl kondičně i herně, se velmi podobá tomu, jaké požadavky na mě mají trenéři Feyenoordu. Základy jsou podobné a ten přechod byl díky tomu jednodušší, než jsem očekával. Za to trenéru Priskemu a jeho týmu děkuju. Byla to od nich nezištná pomoc, která mi všechno usnadnila. Dokonce dodneška před zápasy používám rozcvičku, kterou mě naučil Christian Clarup. I díky tomu se cítím na hřišti výborně."

Cítíte pořád Spartu jako "svůj" klub?

"Jednoznačně, nevynechal jsem ani jeden její zápas. Sledoval jsem i přípravu ve Španělsku a taky utkání proti Žilině. I Kristýnka (hráčova přítelkyně, tenistka Kristýna Plíšková – pozn. red.) to bere tak, že když hraje večer Sparta, samozřejmě si ji společně zapneme. Hodně fandíme a jsem rád, že teď kluci naskočili na dobrou vlnu a je radost se na ně dívat."

Vy byste na konci sezony vlastně mohl slavit dva tituly…

"Když se v létě dohodlo, že můžu odcestovat do Rotterdamu, volal jsem si s trenérem Priskem a říkal jsem, že děkuju za všechno, co pro mě udělal a že věřím, že zvládnou vyhrát ligu. A že to pak s nimi přijdu oslavit. Spartu mám velmi rád, hodně mi chybí."

Se slovenskou reprezentací v březnu vstoupíte do kvalifikace o mistrovství Evropy pod vedením italského trenéra Francesca Calzony. Co od toho očekáváte?

"Jako reprezentace jsme v přerodu, tvoří se něco nového. Musím říct, že to vnímám velmi pozitivně a myslím, že se mužstvo dává zajímavě dohromady. Z mého pohledu máme dobrý tým a jsem vždycky rád, když kluky potkám. Máme teď hráče v dobrých ligách, takže věřím, že se to začne přenášet i do reprezentace. Tahle kvalifikace by pro nás mohla být odrazovým můstkem k něčemu skvělému, co bychom mohli společně dokázat."