Na přání podívat se po dekádě v Nizozemsku do LaLigy, Serie A či bundesligy není nic špatného, hájí se Černý

Před pár týdny z Nizozemska přilétla zpráva, která v Česku poměrně slušně rezonovala. "Něco se děje, vím to od svého agenta," citovala tamní média Černého a posílala rozjetého českého fotbalistu z FC Twente do Španělska. Realita je ovšem podle informací Livesport Zpráv poněkud jiná. 

Jak to s vámi tedy vypadá?

"Nic takového jsem přitom vůbec neřekl. V tomhle je Nizozemsko specifické. Překroutili moje slova. Chci to tedy uvést na pravou míru: jediné, co jsem v tom rozhovoru řekl, bylo, že mám v Twente ještě smlouvu na dva roky a že tím, jak se mi nyní daří, si dokážu představit, že by se v létě mohlo něco rozjet."

Takže je to ve finále celé jinak?

"Ve finále mohu skončit úplně někde jinde, nebo dokonce zůstat v Twente."

A kam by vás to táhlo?

"Moje ambice jsou, abych zůstal zdravý a zároveň se posunul co nejvýš to jen půjde. Co se stane, to se stane. To už neovlivním. Že bych měl přání po deseti letech jít se podívat třeba do Španělska, Itálie či Německa, na tom není nic špatného. Takové ambice jsou naprosto normální."

Twente vám pomohlo v těžkých chvílích, vy mu to nyní vracíte na hřišti. Vnímáte to ale i tak, že klub může vydělat zajímavé peníze z vašeho případného přestupu?

"Může to tak být, ale zároveň mám s klubem k tomuhle létu domluvu a věřím, že já i klub budeme na konci štastní. Víc bych to asi nechtěl rozvádět."

Momentálně musí být šťastné obě strany, ne?

"Určitě. Navíc jsem teď v uplynulých dnech trochu vypnul, měli jsme o víkendu volno, protože se hrálo finále poháru. Dostal jsem čtyři dny volna, podíval se do Česka. Krásně se mi to hodilo."

V Twente máte důležitou roli, hrajete téměř pořád. Co na to vaše tělo?

"Naprosto v pořádku. Tohle jako fotbalista přesně chceš – vrátíš se zpátky na tuto úroveň a hraješ úplně všechno. Každý týden. Takový je holt fotbalový život, jede se pořád a volna je málo. V něčem je to hezký, když se pořád hraje a zápasů je hodně. Do toho když se týmu a vám daří, to je to nejhezčí. Ale samozřejmě se o sebe musím starat. Mám svůj rytmus a dělám věci, které pomáhají mně i mému tělu."

Hrajete životní sezonu?

"Co se týká čísel a produktivity, tak nejlepší sezonu jsem měl v sedmnácti letech, kdy jsem se pohyboval mezi áčkem a béčkem Ajaxu. Ve druhé nizozemské lize jsem měl nejlepší čísla. Ale souhlasím s tím, že za poslední roky je to rozhodně z pohledu čísel, která jsou pro ofenzivní hráče nejdůležitější, nejlepší rok."

Pojďme si ta čísla připomenout – šestý nejčastější zakončovatel a osmý ve vytváření šancí. To je slušné, ne?

"Určitě, ale plyne to ze hry a z mojí pozice na hřišti. Nejsem typ, který by střílel ze 40 metrů jen proto, aby měl střelu. Vychází to z fotbalu, který chce Twente hrát. Snažím se do střeleckých pozic dostávat, abych byl nebezpečný a z toho to samo automaticky plyne."

Ale očividně umíte šance i chystat pro spoluhráče. To je pro křídlo cenná vlastnost.

"V tomhle je pestrost v dnešním fotbale u křídla důležitá. Nikdy jsem nebyl devítka na hrotu, která umí oplotit balon. Vždy jsem měl rád volnost a prostor vymýšlet. Tak se mi hraje nejlíp."

To nyní platí?

"Rozhodně. Mám v sobě zpátky hlad a strašně si to užívám, že mohu opět hrát. Je to první sezona po druhém návratu a vidím na sobě, že když hraju volně a s chutí, tak se to odráží na mých výkonech."

Takže nelze pojmenovat jasný ukazatel, proč se vám nyní tak daří?

"Nic specifického v tom nebylo, jsem prostě jen zdravý. Zase bych nechtěl, aby to vypadalo, že teď mám jednu dobrou sezonu. Tak to přece není, už jsem jich pár dobrých měl. Když je člověk zdravý, hraje od začátku do konce, tak to jde mnohem snadněji. Navíc je důležité zmínit, že se daří i celému týmu. S ledovým klidem mohu říct, že jsem nyní na správném místě, které mi sedlo."

Z toho Vaška Černého, který v sedmnácti letech nakukoval do áčka Ajaxu, už ale vyrostl pořádný chlap. Změnil jste se za tu dobu i třeba s ohledem na roli v kabině?

"Ještě si nepřijdu starý, nebo jako hráč, který by patřil ke starší generaci. Může se to zdát, protože jsem začínal brzy, ale už jsem někde říkal, že se stále cítím na 23 let, protože si nepočítám dva roky, kdy jsem nemohl hrát. Takže budu chtít ty dva roky zpátky a prodloužím si o ně kariéru."

Láká vás i přes prodělaná zranění, která dala tělu zabrat, hrát co nejdéle?

"Chci hlavně hrát co nejdéle na evropské top úrovni. Jestli to bude do 38 let, to se uvidí. Věřím, že tělo na to budu mít a chuť do fotbalu mi nikdo nevezme."

Jak tedy berete svou roli v týmu? Umíte perfektně jazyk, v zemi jste poměrně dlouho a v kabině jste služebně taky už nějaký ten pátek.

"Vím, jakou mám pozici v týmu, hlavně v této sezoně. Chci být vůdčí především na hřišti, vydat ze sebe maximum každý zápas. To je mi blíž, než abych někde někomu něco říkal. Samozřejmě se v kabině o detailech bavíme denně, ale já chci být pro spoluhráče důležitý především na hřišti a tam jim pomáhat."

Myslel jsem si, že zrovna vy jste typ, který se mluvení nebojí, jde z vás pozitivní energie.

"Je to opět takový mix všeho. Když je potřeba, mluvím rád, ale preferuji činy na hřišti."

Už jsme řešili překroucená slova o vašem možném letním přestupu, ale co na váš další restart říkají lidé v Nizozemsku?

"Přiznám se, že moc nechci sledovat, co se o mně píše. Spíš cítím z lidí, se kterými jsem v kontaktu, že mají ke mně velký respekt za to, jak jsem znovu vrátil. Toho si moc vážím, protože vím, že mě to stálo velké úsilí a lidé si toho všímají. Za to jsem rád."

Když jsme spolu téměř před rokem mluvili, říkal jste, že vám kamarádi z legrace říkají "Český Robben", protože vám prořídly vlasy. Když vidí vaše současné výkony, tak už to není asi jen o vlasech, že?

"Máte pravdu, tehdy to bylo především kvůli tomu, co se mi stalo s hlavou. Ale já mám Robbena rád. V mých očích je to jedno z nejlepších křídel v historii fotbalu. Často sleduji jeho videa a učím se od něj."

Opravdu?

"Proč by ne? Koukám, jak řešil nějaké situace. První věc je se uvolnit, zakončení je věc druhá, další věc je pozice, úhel, typ zakončení. To všechno jsou věci, které mě baví sledovat a studovat. Robben v tom byl prvotřídní."

I v 25 letech se snažíte něco odkoukat?

"Každý se může učit v jakémkoliv věku. Rád se budu učit, když pak budu dávat o dva tři góly víc. Na téhle fotbalové úrovni, kde se pohybuji, je to hodně o detailech, a pokud bych z toho měl vytěžit, že budu více nebezpečný, více gólový nebo mít více asistencí, tak jsem někdo, kdo se učí moc rád."

Platí o vás, že máte podobně jako on i bleskovou rychlost. To se dá také odkoukat, nebo jsou to spíš geny spojené s tvrdým tréninkem?

"To jsou otázky spíš na kondičního trenéra. V Twente má každý hráč svůj specifický týdenní plán. Ale rychlost mám od mala. Staly se mi věci, které se mi staly. Kvůli tomu je možné, že rychlost jde dolů, ale pracuji na tom. První metry, rychlé sprinty, to jsou věci, na kterých dělám přes týden v posilovně, kde dělám cvičení na explozivitu, tak i na hřišti. Rychlost je velká zbraň, kterou si chci udržet co nejdéle to půjde."

Tak teď trochu zpomalme. Jak čistíte hlavu od všeho shonu ve volném čase?

"To je otázka, kterou nedostávám moc často. Lidé se ptají spíš na góly, asistence. Jsem rád, když se někdo zeptá, protože můj život je celkem obyčejný – mám pejska Rockyho, už to se mnou táhne šest let. Poslední dva roky jsme spolu jen my dva. Po tréninku jdeme do lesa, parku a hážeme tenisáky. Asi to někomu může znít od fotbalisty divně, ale je to ta nejlepší terapie na všechno." 

Občas mi přijde, že jste tak trochu uklizený v Nizozemsku a tím, že nedáváte rozhovory moc často, lidé v Česku toho o vás moc neví.

"Je to tak. Tady v Nizozemsku to je úplně jinak. Dávám tu mnohem víc rozhovorů. Už jsem si zvykl, že v Česku je to jinak. I když za poslední dva roky se to trochu změnilo tím, že jsem se dostal do reprezentace. Tím, že se v ní objevuji, tak se opět víc přibližuju Česku."

Připadáte si v Nizozemsku jako hvězda?

"Tak se nikdy cítit nebudu. Jestli na mě lidi budou někdy chodit, tak doufám, že kvůli tomu, že dávám góly a baví je můj fotbal. To mi udělá radost a je to asi jediná důležitá věc. Jako útočník chceš být produktivní, bavit lidi a pomáhat tím klubu. A od toho se také odvíjí tvá role. Ale že bych chtěl být slavný jen proto, abych byl hvězdou? To nechci."

Nedávno jste poskytl dost otevřený rozhovor iDnes.cz, ve kterém jste otevřel trochu víc své nitro. Jak moc často se vracíte do minulosti a kde čerpáte energii?

"Přiznám se, že často jsou to i negativní věci, které mi pomáhají. Když dlouho nemůžete hrát, trénujete čtyři až pět hodin denně, abyste se mohl vrátit, tak se to do vás dostane a často si na takové chvíle vzpomenete. O to víc si pak vážíte toho, že můžete hrát zápas, dávat góly, radovat se na hřišti. Rozhodně tedy nezapomínám, spíš těžím ze vzpomínek a chci díky nim být ještě lepší."

Přiznal jste, že poslední dva roky jste v domácnosti jen vy a čtyřnohý Rocky. Kdo vám nejvíc pomohl zpátky?

"Momentálně jsem sám, protože to tak chci. To je naprosto jednoduchá věc. Co přijde, to se uvidí. Nejvíce mi asi pomohl fyzioterapeut, ke kterému jsem chodil od druhého zranění. Pomohl mi po fyzické i mentální stránce. Nemohl jsem si přát lepší osobu, která by se o mě starala. Nikdy nezapomenu na naší spolupráci. A samozřejmě moje rodina, hlavně táta, to je můj nejlepší fotbalový pomocník. Pro mě je těžké popsat to nastavení, co mezi sebou máme. Od nikoho jiného nedostanu tolik upřímnosti než od něj a upřímností rosteš, můžeš se zlepšovat."

Táta je trenér na telefonu?

"Máme v klubu tři analytiky, kteří nám stříhají videa a já tohle dělám s tátou přes FaceTime. Jak jsem mluvil o těch momentech, detailech, tak vnímám, že se mi daří a táta ten to vždy dobře vypíchne a pochválí. Beru ho jako někoho, kdo má na tyhle věci oko jako nikdo jiný. A to dělá náš vztah strašně hezký."

I on vás pobízí k tomu, abyste například střílel slabší pravačkou zpoza vápna? Byl z toho mimochodem pěkný gól proti Spartě Rotterdam.

"To jsou přesně ty momenty, o kterých se spolu bavíme – apeluje na mě, ať jsem pestrý. Když spolu s tátou voláme, tak často mluvíme o rohlíku na zadní. Říká mi, že střílím jen nártem na přední tyč, takže když se mi povede dobrej rohlík na zadní tyč, okamžitě mu volám a hned mu vyprávím o rohlíku, a pak si z toho děláme srandu."

Umí vám říct i věci, které nechcete slyšet?

"Určitě. Ale já vnímám tátu jako pomocníka. Náš vztah je silný i díky tomu, že jsme k sobě naprosto upřímní a dokážeme si říct všechno tak, jak to 90 procent lidí na světě neumí. Málokdy se proto stane, že by jeden z nás vyletěl. A když nemáme stejné názory, tak prostě diskutujeme."

Takhle jste byl vychovaný?

"Jednak to byla výchova a také jsem od patnácti let pryč. Nevídal jsem se s nimi každý den. Náš vztah je posledních deset let z 80 procent přes FaceTime. Všechny vzájemné momenty jsou pro nás hodně cenné. S tátou je to navíc specifické tím, že spolu řešíme fotbalové věci. Ohromně si toho vážím, protože vidím kolem sebe, že to není samozřejmost a ne každý to tak má."

Pomáhá vám i v tom, abyste nelítal hlavou v oblacích?

"To už se u mě nikdy nestane, protože jsem si kvůli zraněním pobyl na místech, kde jsem být nikdy nechtěl. Jako fotbalista když nehraješ, tak nemáš nic. Jediné co chceš, aby to fungovalo, jako to funguje momentálně mně. Já se s tím ale nechci spokojit. Chci od sebe víc a ještě to posunout, ať už to má být kdekoliv."

V tom případě když jste se svou formou přijel na březnový reprezentační sraz a odehrál během dvou zápasů dvě minuty, musel jste cítit tvrdý náraz. Co se vám honilo hlavou?

"Musím říct, že jsem to nečekal. To, že jsem v nominaci, je pro mě pokaždé velká čest. Není větší pocta, než být v národním týmu. Nebudu lhát, že jsem nečekal, že moje pozice bude trochu jiná vzhledem k mým výkonům a formě, kterou jsem v klubu měl. Na druhou stranu nejsem hloupý a vím, že pokud se nehraje na klasická křídla, tak trenérova volba může být jiná. Ale to je věc, která už nezáleží na mně. Já mohu ovlivnit jen to, že budu v klubu dál střílet góly, abych si řekl o další šanci."

Věděl jste, že nebudete hrát?

"Před zápasem s Polskem jsem s trenéry mluvil. Poté už se nechala sestava samozřejmě stejná, protože se vyhrálo."

Následovalo Moldavsko. Jak vám bylo během zápasu?

"Myslím si, že je důležité tohle akceptovat a brát to tak, že když to takhle muselo být, tak se musím postarat o to, abych byl v klubu tak dobrej, aby to příště bylo jinak."

A věříte tomu?

"Zápas jsem chtěl hrát, ale musím respektovat volbu trenérů. Nejsem tu od toho, abych zpětně něco hodnotil."