Může Česko s Šilhavým postoupit na MS 2022? Před baráží to chce oponentní skupinu nebo dalšího asistenta

Hodně se však také diskutuje i o úloze a pozici hlavního trenéra českého národního týmu Jaroslava Šilhavého. Vzhledem k zářijovým a říjnovým výsledkům a výkonům jeho svěřenců se (nejen) v médiích čím dál tím víc spekuluje a pochybuje o tom, zda s ním reprezentace  na světový šampionát podruhé v historii (od roku 2006) vůbec může postoupit.   

Třeba kolega Radek Špryňar v zásadním středečním komentáři deníku Sport s názvem „Nároďák se zadrhl, Může za to i kouč“ mimo jiné píše: 

„Není náhoda, že plno hráčů se v uplynulých pěti zápasech národního týmu prezentovalo o úroveň či dokonce o úrovně hůř než ve svém klubu. Otázka, jak chce Česko hrát a předvést se v baráži, zůstala v říjnu opět bez odpovědi.... ...Po postupu do čtvrtfinále ME se o čtyři měsíce později důvěra hluboce snížila. A to není dobrý indikátor pro nacházející období.“

Ke Špryňarovi se v deníku Sport přidal i internacionál Ladislav Vízek, jehož středeční blog nese název „Skoro jsem se styděl...“ 

„Kluci, pokud v baráži nepřidáte adekvátní výkon, nemáte na postup na mistrovství světa sebemenší šanci. Jarda Šilhavý je klidnej kluk, emoce nedává moc najevo. Impuls ale přece musí přijít od něj. Zoufale si přejeme se na MS 2022 dostat. Kdyby nám svět proklouzl, bylo to velmi špatné. Začínají se ozývat hlasy proti Jardovi. Pokud baráž nezvládne, musí přijít někdo dravější s jiným myšlením,“ tvrdí mimo jiné Vízek.

Radek Špryňar píše sice o tom, že Jaroslav Šilhavý může ještě vše napravit a zachránit, a stát se tak druhým Karlem Brücknerem, který jako jediný trenér v dějinách samostatného českého státu postoupil s národním týmem na ME i na MS. Ovšem na druhou stranu z jeho analýzy jako by vyplývá, že tomu za daného stavu moc nevěří.

Řekněme si, co Šilhavému může před březnovou baráží výrazně vylepšit startovací pozici. Je to samozřejmě udržení druhého místa ve skupině a navíc průnik mezi šestici nejlepších šest mužstev na druhých příčkách, které budou hrát barážové semifinále doma. 

Velký problém je, že jedno ani druhé nemají Češi ve svých rukou. 

Jak udržet druhou příčku? Při předpokládané domácí výhře Walesu nad Běloruskem je třeba porazit v Praze na Letné co nejvyšším rozdílem Estonsko a doufat, že Walesané doma prohrají s Belgií. 

To je ale jen první krok. 

Ten druhý tkví v tom dostat pod sebe na těch druhých příčkách alespoň čtyři týmy. V případě Norska, Ukrajiny a Rumunska by to mohlo či mělo vyjít. Ovšem ten čtvrtý do party je problém. Kromě Walesu s Belgií totiž musí doma v posledním kole prohrát ještě někdo další. Buď Chorvatsko s Ruskem, nebo Skotsko s Dánskem, či Polsko s Maďarskem (k tomu vzhledem k výborném polskému skóre je třeba Estonce porazit hodně vysokým rozdílem).

Takže se spíš smiřme s tím, že barážové semifinále absolvují  Češi venku – patrně v Srbsku, Švýcarsku, Švédsku, Skotsku, Polsku nebo Chorvatsku (či Rusku). 

Není to tak hrozné, třeba na ME dokázalo Česko postoupit ze skupiny, přestože hrálo ve skupině proti domácímu Skotsku, nad nímž zvítězilo 2:0. Repete by bylo skvělé.

Ovšem v současném složeni a formě by to asi nešlo.  Je třeba před březnem konsolidovat tým, dát do pořádku – sportovního i zdravotního – spoustu marodů a nějak oživit či posílit Šilhavého realizační tým.

Přiznám se, že mám Jaroslava Šilhavého rád a vážím si ho. Je to gentleman, frajer a férový poctivý chlap, jakých (nejen) v českém fotbalu už moc nenajdete. 

Je jasné, že ani nové Fouskovo vedení FAČR nemůže před rozhodujícím krokem odvolat kouče, který:  1. v roce 2018 zachránil Česko ve 2. divizi Ligy národů, 2. v roce 2019 postoupil s Českem na ME, 3. v roce 2020 postoupil s Českem do elitní divize Ligy národů, a zajistil mu tak předem účast v baráži o MS 2022, 4. v roce 2021 navzdory těžké skupině postoupil až do čtvrtfinále ME.  To vskutku nejde. Ovšem všichni, včetně vedení FAČR, musejí cítit, že Šilhavý a spol. potřebují zvenčí nějaký impuls, pomoc, oživení, a to i nestandardní. V klíčové chvíli je to nutné.

Ostatně na podzim roku 2009 se ve snaze zachránit kvalifikaci MS 2010 postavil nový předseda FAČR Ivan Hašek dokonce do pozice hlavního kouče národního týmu. Nevyšlo to, remíza 2:2 na Slovensku byla málo, ale byl to sympatický počin.

Bývaly doby, kdy trenéři nejlepších ligových týmů pracovali jako asistenti u národního celku, měli totiž nejlepší přehled o formě a stavu svých hráčů/reprezentantů. 

Ještě před Listopadem 1989 fungovala i tzv. oponentní skupina trenéra národního týmu – bylo by jistě přínosné, kdyby byla „oprášena“ a objevili by se v ní trenéři nejlepších klubů – Jindřich Trpišovský, Pavel Vrba, Michal Bílek, ale třeba i experti typu Josefa Csaplára, Stanislava Levého apod.   

Tady opravdu není čas na hrdinství, je nutné něco v zájmu českého fotbalu udělat, šance postoupit na MS bude zase až za dlouhé čtyři roky. Partikulární zájmy musejí stranou. Ať už se ta či ty funkce bude (ou) jmenovat jakkoli, třeba „poradci“, „konzultanti“, Šilhavého realizační tým nutně potřebuje posílení a oživení. Nejpozději v listopadu po skončení  kvalifikace MS 2022.