Miláček Kanté? Slušnost, skromnost, pokora

„Má telefon s rozbitým displejem a jezdí starým Mini Cooperem,“ vyprávěl o něm pobaveně někdejší brankář Chelsea Marcin Bulka. „Líbí se mi a pořád jezdí dobře, tak proč bych se ho zbavoval,“ nechápal Kanté, proč by se na fotbalistově vozovém parku měla nějak podepsat astronomická výplata, která v jeho případě činí 37,5 milionu korun měsíčně. Vždyť ve Francii jezdil na otřískaném skútru a vedení Leicesteru se zase později snažil přesvědčit, že auto nepotřebuje, protože nebydlí tak daleko a na tréninky může klidně běhat. Lišky jej sice uvědomily, že to u hráčů Premier League není úplně běžné, ale to ojetý Mini Cooper, který si pak Kanté pořídil, také ne. Po přestupu do Chelsea byl pak dokonce několikrát spatřen, jak jde ze Stamford Bridge domů pěšky nebo vede své staré kolo. 

Úplnou raritou je pak třeba historka o tom, jak Kantému – už coby miliardáři – ujel vlak do rodné Paříže (ostatně, všichni jeho spoluhráči se shodují, že jediný Kantého neduh je, že neustále chodí pozdě… a že občas podvádí v kartách), kde chtěl po domácím zápase proti Cardiffu potěšit rodinu svou návštěvou. Aby zabil čas do příjezdu dalšího vlaku, zašel do nejbližší mešity, kde ho poznala tříčlenná skupinka muslimských fanoušků a totálně mu překopala plány. „Setkali jsme se s ním v mešitě kolem deváté večer. Choval se strašně skromně, tak jsme se ho zeptali, jestli ho můžeme pozvat na večeři,“ vzpomíná jeden fanoušků, k němuž domů následně všichni i s Kantém zamířili, dali si večeři, koukli na Match of the Day (anglické Dohráno) a zahráli si FIFU na PlayStationu. „Celou dobu jsme si povídali o fotbale. Přiznal, že Messi je na úplně jiné úrovni než všichni ostatní. Nakonec vzdal plán odjet do Francie a vzal si taxík domů,“ prozradil detaily večera jeden z tria mužů. „Ztělesnění skromnosti, vážně neskutečný chlapík!“ dodal na adresu tehdy čerstvě vyhlášeného nejlepšího hráče celé Premier League.

„JEL JSEM SE PODÍVAT NA STOPERA, ALE VIDĚL JSEM JEN KANTÉHO“

Traduje se dokonce, že při podpisu smlouvy s Chelsea Kanté odmítl doložku, aby mu část výplaty chodila „tajně“ na účty v daňových rájích. Ironií přitom je, že po škole Kanté studoval právě účetnictví, protože nevěřil, že by se někdy mohl živit fotbalem – byl moc malý. Proto ho v žádné akademii ve Francii pořádně nechtěli. Ještě v osmnácti letech hrál potomek malijských přistěhovalců z nejchudší části Paříže šestou francouzskou ligu za béčko Boulogne a hvězdné fotbalové kariéře ani zdaleka nic nenasvědčovalo. Táta byl popelář, kterému malý Kanté v ulicích Paříže občas pomáhal sbírat odpadky, a maminka uklízečka. A tak si s její podporou raději udělal nástavbu, aby se nemusel živit stejně. Když se ale o dva roky později podíval do třetiligového áčka a stal se „profíkem“, na další studium se už jako kvalifikovaný účetní vykašlal. „Jsem účetní, ale raději se budu soustředit na fotbal,“ říkal tehdy. A ještě, že tak!

Po první sezoně, v níž chyběl jen jednou a vstřelil tři branky, odešel zadarmo do druholigového Caen, kde pak během dvou sezon vynechal kvůli červené kartě jen jeden jediný zápas, dal šest gólů, na dalších devět přihrál, a hlavně „neplánovaně“ zaujal tehdejšího skauta Leicesteru Davida Millse. „Jel jsem se tehdy podívat do Caen na stopera, ale jediné, co jsem nakonec viděl, byl Kanté,“ vzpomíná Mills. „Byl úplně všude. Každý skluz, každý souboj, každá přihrávka, všechno jen on. Připomínal mi Claudea Makeleleho, ale nebyl jsem si jistý, jestli by se líbil i Nigelovi“ (tehdejší kouč Leicesteru Nigel Pearson, kterého ale v červnu roku 2015 nahradil Claudio Ranieri).

„Nebyl to žádný vysoký agresivní řezník, kterého většina trenérů v Anglii chce do středu hřiště, ale byl to rozhodně nejlepší defenzivní záložník, jakého jsem viděl za posledních deset let. Rozbil snad každý protiútok, o který se soupeř v tom zápase pokoušel, byl neúnavný, a protože spousta týmů v Premier League sází v podstatě jen na protiútoky, věděl jsem, že je to pro nás ideální hráč,“ vypráví Mills, jenž nakonec čtyřiadvacetiletého maratonce do Leicesteru přivedl za devět milionů eur jen díky tomu, že se Olympique Marseille, jenž si na něj také dělal zálusk, potýkal s nemalými finančními problémy, a to těsně před bájnou sezonou 2015/2016. 

Tehdy „lišky“ šokovaly celý svět, když se navzdory očekávanému sestupu staly mistry Anglie. Jejich historická sezona měla především dva faktory úspěchu. Ten viditelnější, jménem Jamie Vardy, se postaral o to, že téměř každý brejk skončil gólem, a ten méně viditelný – N'Golo Kanté – se zasloužil o to, že většina útoků soupeřů skončila ještě dřív, než vůbec začala. Tedy přesně to, kvůli čemuž jej Mills pro „lišky“ vyskautoval. Kanté naprosto opanoval většinu defenzivních statistik celé Premier League. Nikdo jiný neměl v sezoně víc odebraných míčů ani zachycených přihrávek než on. Navíc si připsal jeden gól a čtyři asistence, a dokonce se spolu s dalšími třemi spoluhráči objevil v nejlepší jedenáctce celé sezony. Claudio Ranieri tehdy vtipkoval, že Kanté je schopný nacentrovat od lajny a onen centr zároveň zakončit hlavou do sítě. Jeho asistent Steve Walsh zase říkával, že „lišky“ hrají na tři střední záložníky – „s Drinkwaterem úplně uprostřed a Kantém na obou stranách.“ A na serveru FootballTransfers byl Kantého přesun do Leicesteru dokonce vyhlášen nejlepším přestupem v historii Premier League.

JEDNA SEZONA, HISTORICKÝ TITUL A PRODEJ ZA ČTYŘNÁSOBEK

Jenže toho všeho si všimla i londýnská Chelsea a rozhodla se Kantého přivést na Stamford Bridge za každou cenu. Bohužel pro „lišky“, ta cena nakonec nebyla ani zdaleka tak vysoká, jako klidně být mohla. Za francouzského reprezentanta, čerstvého mistra Anglie a vicemistra Evropy „blues“ zaplatili jen šestatřicet milionů eur.