Wale Musa Alli píše podobný příběh, jako zažilo mnoho afrických hráčů, kteří opustili rodnou zemi a vydali se hledat štěstí do Evropy. S fotbalem začínal jako tisíce dalších kluků ve svém rodném Lagosu. Obdivoval fotbalové kouzelníky Ronaldinha a Lionela Messiho a rozhodl se být jako oni.
V létě 2019 se na Alliho usmálo štěstí – stal se jedním z těch, kteří dostali šanci zabojovat o své místo na slunci v Evropě a opustit Afriku. Nebylo mu ani 19 let a sám se prokousával v zemi, která se od té, kde strávil celý dosavadní život, nemohla lišit víc. V Estonsku.
„Byla to velká zkušenost a můžu říct, že jsem zažil od všeho trochu. Mám rád výzvy a dobrodružství a nenechám se rozhodit negativními zkušenostmi a snažím se soustředit na své výkony a zůstat pozitivní,“ vyprávěl Alli v rozhovoru pro nigerijský web eaglestrackerng.com.
A jaké byly ty negativní zážitky, které si z Estonska odnesl? Takové, s nimiž zřejmě bojuje většina Afričanů, kteří se ocitnou v pro ně exotické zemi.
„Rasismus na hřišti i mimo něj. Nemuselo to být nijak dramatické, ale poznal jsem to. Ale hodil jsem to za hlavu a soustředil se na své výkony,“ vzpomíná Alli.
Foto: FC Zbrojovka Brno
Nelámat si s nepříjemnými zážitky hlavu se Allimu šikovnému křídelníkovi zřejmě povedlo, protože během 33 zápasů v dresu JK Tallinn a Kalev nasbíral v nejvyšší estonské soutěži sedm gólů a čtyři asistence. A brzy si vysloužil angažmá v druholigovém rakouském SKU Amstetten.
I v Rakousku se mu dařilo, především v ročníku 2021/22 zářil. V létě se pak ocitl v Brně, kde mu testy vyšly na jedničku. Po jednom tréninku totiž naskočil do přípravy proti Slovanu Bratislava a hned dal gól. Vedení Zbrojovky po něm okamžitě skočilo.
„Od začátku, co tu je, se nám líbil. Donesl něco, co jsme neměli, a věřím, že i lidi si k němu rychle najdou cestu. Je to zkrátka jiný typ, rychlý, dynamický, technický. Vyhledává souboje jeden na jednoho, v tom je silný,“ chválil ho asistent trenéra Josef Dojčan.
Josef Dojčan to popsal přesně. Alli je rychlý, dynamický a typologicky jiný než drtivá většina tuzemských hráčů. Přesně proto si ligové týmy „neznámé“ Afričany přivádí – nabízejí něco jiného.
Alliho byste zpočátku možná na hřišti přehlédli, protože měří jen 160 cm, jakmile se ale dostane k míči, už z něj nespustíte oči. Je rychlý a díky nízkému těžišti umí obejít protihráče a těžko se mu odebírá míč.
„Nestarám se o to, jak jsem vysoký. Hraju fotbal, když dostanu míč, tak fajn, když nedostanu, smůla. Neberu výšku jako nevýhodu, protože fotbal je hlavně o tréninku. Trénuju, pracuju na svých nohách. Vím, že pro obránce je těžké jít se mnou jeden na jednoho. Stále pracuju především na levé noze, protože moje levačka není nejlepší,“ říká o své výšce.
V druhém největším českém městě se mladému Afričanovi daří a pomohl nováčkovi zatím jedním gólem a čtyřmi asistencemi.
„Hodně mi pomohl Denis Granečný, dodnes mě vozí na tréninky a zpátky domů. Všichni v týmu se mi snaží pomoct a podporují mě?“ pochvaluje si Alli.
A jaké budou další Alliho kroky? Jako mnoho dalších Afričanů sní o angažmá v top ligách.
„Ale nikdy nevíte, co přinese budoucnost. Ve fotbale se může stát cokoliv hrozně rychle. Ve Zbrojovce jsem zatím spokojený, dostal jsem šanci hrát první ligu,“ říká Alli.
Foto: FC Zbrojovka Brno