Mabil o Spartě: Je příjemné být přijat takhle rychle. Bylo docela snadné si tu zvyknout, takže se cítím sám sebou

Taková zatím byla profesionální cesta sedmadvacetiletého australského reprezentanta Awera Bul Mabila, o němž Ondřej Čelůstka před pár dny prohlásil, že je velmi zajímavý a hned prý bylo vidět, jak si dokáže najít dobrý prostor.

V interview pro klubový web sparta.cz hovořil nový spoluhráč Karabce, Daňka či Haraslína také o tom, jak prožil část svého dětství v keňském uprchlickém táboře Kakuma a i na základě toho později se svým starším bratrem založili charitativní organizaci "Barefoot to Boots", jejíž prostřednictvím se snaží pomáhat lidem.

"Myslím, že je bylo docela snadné si tady zvyknout, takže se cítím sám sebou a moc se těším na to, až si zahraju před našimi fanoušky. Časem se blíže poznám se všemi, ne jen s Kairinenem a Priskem. Všichni se ke mně chovají moc hezky a je příjemné být přijat takhle rychle.“

"Náš herní styl bych popsal jako hodně intenzivní, s vysokým presingem. To je to, co nás podle mě definuje. Když nemáme míč, okamžitě se ho snažíme získat zpět. Nečekáme na to, až ho soupeř ztratí. Také chceme dávat hodně gólů a co nejméně jich dostávat. Myslím, že to je dobře vybalancované. Každopádně je to hodně intenzivní fotbal. Tak to zatím vidím."

"Myslím, že se psal rok 2014, kdy jsme se vrátili do tábora. Vzal jsem s sebou kufr plný tréninkových věcí, oblečení, kopačky a tak. S bratrem jsme viděli, že v táboře hrají děti bez kopaček. Pak jsem se vrátil do Austrálie a řekl jsem spoluhráčům, ať mi dají na konci sezony všechny vyřazené kopačky a pak jsme je vzali do tábora. Takže takhle Barefoot to Boots vzniklo. Fotbal je jen základ a díky tomu jsme potom pomohli hodně dalším lidem, nemocnicím nebo školám. Je to pro mě moc důležitý projekt. Rád pomáhám lidem a snažím se, aby každý měl možnost dělat to, po čem jeho srdce touží."

Kompletní více než osmiminutový rozhovor najdete zde.