Kdy se vlastně začalo jednat? Všechno to působí jako blesk z čistého nebe.„Bylo to tak. V pondělí odvolali realizační tým, hned v ten den mi kolem oběda volal Jiří Balcárek, nový sportovní šéf klubu. Prý jestli se můžeme potkat, to byl první kontakt. Pak v úterý jsme seděli s vedením klubu a bavili jsme se o možném angažmá. Hned ten den bylo hotovo, ve středu jsem vedl první trénink.“
Takže žádné náznaky předtím ani nebyly?„Přesně tak, první impuls přišel až v pondělí. Známe se, v kontaktu jsme byli, ale vůbec jsem si nemyslel, že by se něco takového mohlo stát.“
Bylo ve hře i odmítnutí nabídky?„Ano. Bylo to hodně narychlo, takže v takové situaci nemůžete v okamžiku říct, že to berete. Ale poté, co jsme vše probrali a co mi představili vizi do budoucna, do které patří i stavba nového stadionu, mě to oslovilo. Myšlenky na odmítnutí pak pominuly. Člověk ale na takové schůzky nechodí s tím, jestli to vezme, nebo ne. Čeká se na to, s čím obě strany přijdou. Vždycky je možné, že se to vyvrbí nějak jinak.“
Co vás láká ze všeho nejvíce? Vize klubu, vztah s vedením, znalost prostředí, když jste na Hané doma?„Působil jsem tady v Olomouci, to je pravda. Že se znám s Jirkou Balcárkem, to je pochopitelně také plus. Vždy je dobré, když vás člověk chce a zná a vy znáte jeho, víte, co máte čekat. Asi si i řeknete daleko víc, než když se s někým bavíte poprvé v životě. Lákají mě ale i plány, co tu jsou, včetně zmiňovaného stadionu. Taky ale znám hodně kluků z kádru. Láká mě s tímto týmem pracovat.“
Už je to nějaký pátek, co jste naposledy působil jako hlavní trenér. Bylo to v září 2021 v Teplicích. Jak se v tomto směru cítíte?„Po Teplicích jsem dostal od Radka Látala nabídku jít jako asistent do Polska. Lákalo mě to, každá zkušenost ze zahraničí je nesmírně cenná. Jsem za to rád. Jak jsme se vraceli, mohl jsem s ním jít do Jablonce. Rozhodl jsem se ale jinak. V mezičase přišly nabídky, některé vypadaly dost nadějně, některé jsem odmítl. Podzim jsem tak strávil na stadionech. Fotbal mi chyběl, mám velkou chuť.“
Jste i rád, že před vámi stojí výzva? Prostějov je poslední, úkol je jasný.„Je to výzva, určitě. Je to tam napěchováno, bude to válka až do konce.“
V PROSTĚJOVĚ UŽ ÚŘADUJE KUČERA. O ASISTENTECH SE JEDNÁ, TRÉNINKOVÝ PROCES SE MĚNÍ A STŘET SE SLOVANEM RUŠÍDlouho jste byl doma. Měl jste i stáže?„Měl jsem dvě domluvené v bundeslize, obě ale padly. Někdy to tak je, jsem skoro na cestě a jejich trenér se rozhodne, že tam teď nikoho nechce. Ale jezdil jsem po fotbalech v Česku, sledoval jsem všechno od třetí ligy nahoru. Snažil jsem se udržet přehled. Pochopitelně i sledováním zahraničí.“
Co od nového Prostějova na hřišti čekat?„Kdyby se mi nepodařilo aplikovat vše, chci mít i druhou nebo třetí variantu, abychom byli úspěšní. Co to přesně bude, to vám samozřejmě neřeknu. Kdybych to udělal, hned v prvním jarním kole by to měl soupeř perfektně načtené. Rád bych samozřejmě hrál na oko diváka, ale pro nás jsou podstatné body. Jasně, že hrozí přiklonění se k bojovnosti a týmovosti. Jde o přežití.“
Trochu netradičně přicházíte v půlce přípravy. Do startu druhé ligy zbývá zhruba měsíc. Je to pro vás dost času?„Kdyby ho bylo víc, byl bych radši. Ale není to úplně málo. Když trenér přijde v průběhu sezony, někde na přípravu nemá ani týden.“
Určitě vám pomůžou i hráči. Vždyť se říká, že nové koště dobře mete.„Když jsem viděl hráče v tréninku, impuls na nich byl vidět. A je i na mně, opravdu se těším.“
Trénoval jste českou nejvyšší soutěž, působil jste v Polsku. Ale co česká druhá liga, jaké máte povědomí?„Hodně se omlazuje. A ne pouze z principu, mladí kluci jsou fakt šikovní a přináší rychlost, dravost. Druhá liga má dobrou úroveň. Prosperují všichni – mladí kluci chtějí růst, posouvat se a pracovat na sobě. To pak pomáhá i samotným klubům.“
Vedení už několik zajímavých jmen přivedlo. Budete chtít ještě někoho?„Bavíme se o tom. Víme, kde nás tlačí bota. Budeme se snažit ještě někoho přivést. I do šířky kádru. Pro případy zranění, ale ať existuje i konkurenční prostředí.“