Koller jde příkladem. Kandiduje do OFS Písek, ale holport se starými proberbrovskými strukturami odmítá

Tak třeba v píseckém okrese hodlá proti představiteli opozice Romanu Šimkovi znovu kandidovat na předsedu dosavadní šéf Michal Řezáč, mj. místopředseda Jihočeského krajského fotbalového svazu (JKFS), kde byl vždy pravou rukou tamního proberbrovského vedení v čele s předsedou JKFS Janem Jílkem. Pro Romana Berbra Jílek s Řezáčem pravidelně jednomyslně zvedali ruce, což lze doložit zápisy z jednání JKFS, která má redakce efotbal.cz k dispozici. 

Přesto se Řezáč pokusil už před Vánocemi převléci kabát a v regionálních médiích začal mj. pochlebovat čelnému představiteli Fevoluce Rudolfu Řepkovi, bývalému generálnímu sekretáři FAČR, který opustil Strahov právě kvůli neshodám s Romanem Berbrem. 

„Co když výkonný výbor nebude personálně podle mých představ? Jistě, to se může snadno stát. Lidem na Písecku jsem ale jasně řekl, že pokud mám být zvolený a práci věnovat svůj čas, musí to mít smysl. Tudíž chci pracovat s lidmi, kterým důvěřuji, a myslí to dobře. Jestliže do výkonného výboru budou zvoleni funkcionáři vyznávající starý systém, nehodlám se angažovat. V tom případě bych se funkce vzdal,“ dává jihočeským a píseckým převlékačům kabátů Jan Koller jasný vzkaz. 

Nabízenou kandidaturu na předsedu OFS v Písku však Koller nepřijal. „S funkcionařinou nemám zatím žádné zkušenosti. Nevím, co to obnáší. Na takovou roli jsem se necítil. Je to dáno i mojí povahou. Potřebuji si nové věci nejdříve vyzkoušet, osahat. Pokud budu platný a budu cítit, že svazu pomáhám, můžeme se bavit o vyšší pozici. V tuto chvíli jsem však došel k rozhodnutí, že se pokusím dostat do výkonného výboru. Uvidíme, jací lidé budou zvoleni?“ dodává Koller v rozhovorech pro Sport a Seznam Zprávy. 

Je to od Jana Kollera velmi příkladný a poctivý postoj. Nesmírně záslužnou práci odvádí i jeho někdejší spoluhráč z českého národního týmu Vladimír Šmicer (Na rozdíl třeba od dalšího internacionála Karla Poborského, jehož jméno možná za jistých okolností chtějí využít dosavadní předseda FAČR Martin Malík a spol. i některé poněkud nejisté a umazané kluby, které mohou mít z nových pořádků obavy). 

„Vláďa jezdí po okresech, po krajích, má spousty jednání. Právě on dává lidem sílu a odvahu, že se prostředí může napravit. Když přijede Šmicer, ostatní vidí, že to myslí vážně,“ chválí svého kolegu a kamaráda Jan Koller. 

I z Fotbalové evoluce se ozývají hlasy, že by Šmicer mohl nakonec kandidovat i na předsedu FAČR. On sám to - i pod tlakem svého okolí - nevylučuje. Další bývalý internacionál Ivan Hašek, který si jako jediný bývalý úspěšný hráč nejvyšší funkcionářskou funkci v českém fotbale v letech 2009 až 2011 vyzkoušel a po dvou letech ji raději předčasně opustil, to ovšem komentoval ve Sportu dosti výstižně: „Šmíca je bezvadný kluk. Strašně si cením toho, co nyní pro fotbal dělá. Funkci předsedy svazu bych mu ale nepřál, není o co stát.“

Nejen pro Kollera, i pro Šmicera v případě velkého fotbalu platí, že nemá s funkcionařinou žádnou větší zkušenost. To nakonec semlelo i Ivana Haška, což bych Vladimíru Šmicerovi rovněž rozhodně nepřál.

Už koncem roku jsem na tomto místě psal, že si ho dovedu představit jako velmi důležitého člena vedení FAČR, třeba i jako místopředsedu (klidně by ve výkonném výboru FAČR nepatrnou úpravou stanov mohl vzniknout i třetí místopředsednický post pro profesionální fotbal a reprezentaci). Ovšem stále jako nejlepšího šéfa FAČR pro dané období od Berbrovy totality k demokracii vidím zkušeného a fotbalového diplomata Petra Fouska, který si kandidaturou zkusil už v roce 2017 a pak pracoval ve službách UEFA (naposledy v Řecku). 

Ten potřebuje před oznámením své druhé kandidatury jediné: potvrdit, že v okresech skutečně panuje touha po změně, a tedy i po jeho službách. To se kvůli epidemické situaci dosud nemohlo stát, protože lednové volební valné hromady okresních svazů musely být odloženy. 

Fakt, že to chce ráznou změnu a že se starými strukturami nelze jakkoli spolupracovat či dokonce využívat „jejich zkušeností“, jasně potvrzují nominace rozhodčích na první kola Fortuna:ligy v novém roce 2021.

Už ve středu jsem na Facebooku mj. v tomto duchu napsal:

„V bezvládí si starý jihočeský berbrovec v ‚obrozené‘ komisi rozhodčích Jiří Kureš patrně dělá, co chce. Kdo píská sobotní duel Plzeň-Pardubice? Berka, ochotný tanečník z Berbrova plesu, muž, který rozhoduje Viktorku skoro pořád. A dál? Marek, který před Vánocemi totálně zvoral zápas Sparta-Liberec, už je zase v akci coby hlavní sudí utkání Olomouc-Opava. Denev, jenž Markovi pomáhal u videa a předtím pokazil, co mohl, bude rozhodovat duel České Budějovice-Teplice. Další známý velký a oblíbený berbrovec, expolicista Vaňkát mává v utkání Jablonec-Příbram, kde mu dělá VAR a AVAR už Listekiewiczem vyhozené duo Lerch/Hock. Další berbrovec, předseda OFS Kladno Blažek, bude na čáře v utkání Karviná-Slavia. A Spartu s Boleslaví řídí často kritizovaný Proske. V akci o víkendu samozřejmě budou i další plzeňští tanečníci čili ‚Lakýrky‘ Ginzel a Franěk. A také Berbrův oblíbený informátor přímo z hrací plochy Orel. A co dělá nový šéf komise Portugalec Pereira? Pro toho je to zatím asi jen další nová funkce, v níž se rozkoukává. Takže čekám, kdy nastoupí odposlechové trio Královec, Ardeleanu a Rejžek. Možná se jim na Strahově časem i omluví.“

Jak vidno, čekat, že se staré struktury budou v novém prostředí a za nové situace chovat jinak, je velmi naivní. Naopak, jak slyším všude kolem sebe, nedávné propuštění Romana Berbra z vazební cely je velmi povzbudilo a znovu aktivizovalo. 

A že nejsou lidi? Ale jsou. Jak navrhoval ve svém interview pro deník Sport bývalý respektovaný mezinárodní rozhodčí Václav Krondl, ligový seznam arbitrů mohl být již v lednu doplněn o mladé nadějné sudí z Moravy, kde prostředí nebylo tak cítit všudypřítomnou „berbrovinou“ jako v těžce kontaminovaných Čechách (viz policejní spis).