Kolář: Ve Slavii jsem od dětství, ale byly chvíle, kdy jsem už hrát nechtěl

Na co vše přišla v podcastu Livesport Daily řeč?

Ve Slavii jste přes pět let. Když se ohlédneme za celým obdobím v Edenu a měl byste říct, v čem je největší rozdíl Ondřej Kolář verze leden 2018 a Ondřej Kolář léto 2023, co vás napadne jako první?

"Že jsem sem přišel ještě de facto jako dítě. Cítím se zkušenější a samozřejmě ty roky jsou u gólmana strašné znát. Jsem jistější."

V červenobílých barvách jste vyhrál tři ligové tituly v řadě. V posledních dvou letech jste ovšem pozorovali z druhé příčky to, jak se šampionem stává Plzeň potažmo Sparta. Které to druhé místo se vám kousalo osobně hůř?

"Obojí se kouše těžko, oba roky jsme měli titul na dosah. Když vyhrála Plzeň, šli jsme do nadstavby z prvního místa, letos jsme to prokaučovali kolo před koncem základní části. Letos to bolí možná ještě víc, protože jsme vyhráli pohár a byli jsme blízko double, takže je to mrzuté. Oba roky jsou pro nás složité, ve Slavii chceme získat titul. O to větší ambice máme pro další sezonu, abychom ho měli zpět."

Aktuálně se nacházíte na soustředění v rakouském Aigenu. Jaká je nálada v týmu nějaké dva týdny před začátkem dalšího ročníku?

"Myslím, že dobrá. Máme skvělou partu, hráči se k nám vybírají i podle charakteru, takže je to parádní. Teď se námKdyž jsem ve Slavii přišel o post jedničky, na fotbal jsem zanevřel, vzpomíná podařila dvě přípravná utkání, která jsme zvládli výsledkově. Docela i herně, v nějakých momentech to sice skřípalo, nicméně je to ještě příprava. Je pro nás důležité, že jsme hráli s těžkými soupeři, mistry ve svých soutěžích a zvládli jsme to skvěle. Takže příprava probíhá dobře, je to i náročné, každý ví, že pod trenérem Trpišovským to takové je, bolí to."

Když je řeč o bolesti, jak je na tom vlastně vaše hlava dva roky po brutálním zákroku Kemara Roofa v play off Evropské ligy proti Glasgow Rangers? Máte nějaké následky, ať už v běžném životě nebo ve sportovní kariéře?

"Samozřejmě každý ví, že jsem odpadl z brány, dá se to nazvat možná nějakým syndromem vyhoření, protože jsem si pak připustil nějaké věci, co se mohlo stát, kdyby... Doběhlo mě to, bál jsem se chodit do některých soubojů. Limitovalo mě to. Pak se to obrátilo, pomohla mi z toho moje manželka. Vrátil jsem se do branky, všechno jsem odhodil, i ten stres, a myslím, že takový úraz už nepřijde. Už se nebojím, jedu naplno. Musel jsem si nastavit jinak hlavu a věřím, že už mě to nijak neomezuje. Samozřejmě, když vidím videa z toho zápasu, připomene se mi to, není to nic příjemného. Myslím, že by to každého trošku ovlivnilo, ale snažím se na to nemyslet."

Četl jsem i to, že jste měl po tom zákroku trochu problémy se do fotbalu zpátky dostat. Nedařilo se vám tak, jak byste chtěl, neměl jste takové sebevědomí jako předtím a že vám pak pomohlo, že jste vyřadil a odhodil tu ochrannou helmu, kterou jste chvíli nosil. Opravdu potom přišel takový zlom?

"Poradil mi to můj trenér Štěpán Kolář, ať ji sundám, protože když jsem ji měl na hlavě, připomínalo mi to, že se něco stalo a byl jsem takový opatrný. Takže jsem to odhodil a samozřejmě po té psychické stránce mi to hodně pomohlo."

Do týmu Rangers, který se poté stal u fanoušků Slavie nenáviděný, teď přišel na hostování z Brightonu váš bývalý spoluhráč ze Slavie Abdallah Sima. A prohlásil, že tam před dvěma lety hrál se Slavií a že se mu tam moc líbilo a je pro něj velmi vzrušující, že se k týmu Rangers připojí. Co jste na to říkal?

"Řešili jsme to v kabině. Je to fotbalový život, teď zrovna šel do tohohle týmu. Jediné, co mě na tom mrzí, byla ta jeho vyjádření. Mě ten zápas u nich stál zdraví, byla tam spousta situací, myslím, že pro všechny nepříjemných. Tohle vyjádření si mohl odpustit. Ale přeju mu, ať se mu daří, ovšem k tomu klubu já nikdy sympatie mít nebudu."

V době, kdy Slavia válela v Evropě, se hodně spekulovalo o vašem případném přestupu do zahraničí. Teď jste prodloužil kontrakt ve Slavii. Mrzí vás s odstupem času, že jste tenkrát takzvaně nepráskl do koní?

"Upřímně – nemrzí. Jsem ve Slavii strašně rád, prožívám příjemné období, sbíráme tady trofeje, jsem spokojený. Díky tomu, že jsem zůstal, jsem si našel i svou manželku, takže všechno je, jak má být. Slavii mám hodně v srdci."

Tehdy se skloňoval hlavně zájem francouzského Nice a přestupní částka kolem 400 milionů korun. Už je to nějaká doba, povězte, byla to nabídka, kterou jste zvažoval nejvíc, nebo bylo na stole i něco vážnějšího?

"Zvažoval jsem tuhle nabídku hodně. Ale pak jsme se s panem Tvrdíkem shodili na tom, že ještě ve Slavii zůstanu. Bylo to lákavé, ještě o to víc, že za mnou přijel do Prahy sám trenér Vieira a měl jsem schůzku s ním. Ale ani on sám mě nepřesvědčil. V té době jsem rozhodl zůstat ve Slavii a nelituju."

Potom jste ovšem prožil hodně složité období, kdy jste z postu neohrožené jedničky přesunul na chvíli i kvůli zranění do role dvojky. Mnohem víc chytal váš týmový kolega Aleš Mandous. Jak těžké to pro vás v tu dobu bylo?

"Strašně. V tu chvíli jsem zanevřel na fotbal. Ani jsem se v té době upřímně nechtěl nějak vrátit do branky. Bál jsem se i mě mrzela nenávist některých lidí. Poznamenalo mě to a nechtěl jsem ani moc chodit do kabiny. Uzavíral jsem se sám do sebe a až po svatbě se to nějak ve mě celé zlomilo a začal jsem makat. Fotbal jsem začal zase milovat a ten nahoře mi to vrátil. Balony mě opět začaly trefovat. Mám trošku jiný přístup, než jsem měl. Už fotbal nedělám pro sebe, nýbrž pro rodinu, což si člověk musí uvědomit. Už se nechci dostávat do situace, ve které jsem byl, protože fotbal miluju, přináší mi krásné momenty."

V jednom rozhovoru jste prohlásil, že v té době s vámi nebylo úplně jednoduché vyjít. Takže jste svou frustraci dával najevo i navenek?

"Bylo to spíš takové, že v trénincích jsem nemakal na 100 %. A každý ví, že ve Slavii se musí dřít na 200 %. Já jsem byl líný i padat, vadilo mi, když na mě kluci stříleli velké rány, nadával jsem, byl jsem morous. Pak jsem si vážil toho, že za mnou někteří hráči přišli, vyříkali jsme si to. V tom byl ten obrovský posun. Vyslechl jsem je, respektoval, pak jsem si některé věci dal dohromady a to mě posunulo dál. Je tady skvělá parta, jsem rád, že kluci to vzali takhle, že mě nepomlouvali za zády."

Na začátku loňského října se zranil Aleš Mandous. Vy jste se vrátil poté na post prvního gólmana a tuhle roli jste si udržel až do konce sezony. Jak se v průběhu poslední dvou let vyvíjel váš vztah s o tři roky starším Mandousem?

"Je to skvělý parták, podporuje mě. Je to samozřejmě konkurence, a ta konkurence mi pomáhá v tom, že se chci zlepšovat. Aleš je charakterově super kluk, jsem strašně rád, že tu je a doufám, že tu budeme spolu dlouho a bude se nám dařit."

Vám je teď 28 let. V jaké fázi kariéry se nacházíte? Čekají vás nejlepší roky kariéry? Máte jako cíl pořád zahraničí nebo jak nad tím vším teď aktuálně přemýšlíte? Vím, že máte podepsáno ve Slavii, ale fotbalistovi v tomhle věku se asi honí hlavou spousta věcí…

"Říká se, že tohle je pro gólmana ideální věk, věřím, že mám Slavii ještě co dát. Nebudu se vůbec zlobit, když tady budu dalších pět, šest let, budu chytat a klubu pomáhat. Rád bych tady zůstal, ale nikdy neříkej nikdy, může přijít nějaká krásná nabídka, nicméně v současné době jsem rád, že jsem ve Slavii. Pro mě je teď cíl titul a vrátit klub na ty nejvyšší příčky i poháry."