Kolář chyboval už před svým zraněním hlavy, po něm naopak zářil. Náhradník Mandous má v lize lepší čísla

Myslím, že to je omyl, Kolář totiž chyboval už před tímto nešťastným momentem a naopak po rekonvalescenci ve zbytku jara 2021 podával v lize velmi dobré a koncentrované výkony. Podobně jako ve své nejvydařenější slávistické sezoně 2019/2020, kdy v nejvyšší soutěži v jedenatřiceti utkáních inkasoval jen desetkrát a měl úspěšnost 84,1 procenta.    

Kolářovy výkony jdou ostatně v sinusoidách. A to i v Liberci, z něhož v polovině ročníku 2017/2018 spolu s trenérem Trpišovským za 25 milionů korun přišel do Slavie. Ani pod Ještědem to neměl jednoduché. Poprvé si za Slovan zachytal v sezoně 2013/2014, a to jeden jediný zápas, V dalším ročníku nastupoval, ale v sezoně 2015/2016 nikoli a v té další, 2016/2017, dokonce  hostoval v druholigovém Varnsdorfu. Až v dalším roce se po dvou letech v libereckém dresu konečně zase prosadil. V listopadu 2017 se blýskl i v Edenu, kde zařídil prohru tehdy mistrovské Slavie, a v lednu 2018 se už stěhoval za svým oblíbeným koučem do Vršovic.

Ovšem na jaře 2018 ještě ve Slavii nijak nezářil, v červnu 2018, tedy před třemi  lety a třemi měsíci, jsem o Kolářovi na tomto webu napsal:   

„Nezůstal nadějný gólman, který v polovině ledna 2018 přišel z Liberce do Prahy za trenérem Jindřichem Trpišovským a sportovním ředitelem Janem Nezmarem za částku 25 milionů korun,  spíše za očekáváním?

Ano, zaznamenal v sezoně 2017/2018 třináct nul (z toho sedm ve čtrnácti jarních duelech za Slavii, to je v každém druhém utkání), což je druhý nejlepší brankářský výsledek v HET lize, ale tohle není všechno. 

Ty nuly jsou krásné, ale za dobrou obranou a kvalitním mužstvem, jež soupeře k něčemu nepustí, se sbírají poměrně snadno. Kolikrát je termín ‚vychytal nulu‘ přímo zavádějící a fakticky nesmyslný. Jak může brankář ‚vychytat nulu‘, když na něj za celý zápas prakticky nejde přímá střela?

Důležité je to v klíčových zápasech se silnými soupeři. A tady nezkušený Ondřej Kolář, který do Slavie přišel s pouhým třiceti ligovými starty na kontě, což je jedna jediná ligová sezona,  opakovaně selhal.

Nepovedlo se mu derby na Spartě (3:3), kde dostal za první poločas tři góly, z nichž dva šly na jeho konto. To samé domácí ligový duel s Jabloncem (1:3), zase tři branky za úvodní půli, opět dvě z nich jdou na Kolářův vrub. Proti Plzni (2:0) v Edenu sice Ondřej žádný regulérní gól nepustil, ovšem jen díky tomu, že na něj Viktorka téměř vůbec nevystřelila. A když vystřelila, byl z toho gól, který naštěstí pro Slavii odvolal videorozhodčí, který si všiml, že padl z ofsajdu.

Finálový duel MOL Cupu s Jabloncem (3:1): za stavu 1:0 v první půli, kdy Slavia nad Jabloncem jasně dominovala, inkasoval Ondřej Kolář po své chybě při přetaženém centru soupeře velmi laciný gól na 1:1, který dostal do té doby zaskočené Severočechy znovu do hry. 

Vyloženě pak svůj tým Kolář podržel v ligovém utkání v Mladé Boleslavi (3:0), hlavně pak na začátku druhé půle za stavu 1:0 pro Slavii, kdy ‚Bolka‘ značně tlačila. Ale jinak? Nic moc navíc. Dva inkasované góly doma se Zlínem (1:2), totéž i s Karvinou (3:2). Doma s Olomoucí (3:1) ještě v 74. minutě slávisté prohrávali 0:1, když se Hála trefil Kolářovi mezi nohy.

Nevím, nevím. Já bych si za 25 milionů představoval o něco víc a s tím ‚dobrým‘ jménem bych to po jarní sezoně raději ještě nepřeháněl. Ondřej Kolář je jistě talentovaným gólmanem, který to může dotáhnout daleko. Ovšem musí na sobě tvrdě pracovat a získávat cenné zkušenosti. A zlepšit se. Třeba v chytání centrů a ve vybíhání, při jeho výšce 193 centimetrů by se mu to mělo podařit.

Že chytat umí, dokázal už na podzim roku 2017 v Edenu ještě v dresu Slovanu Liberec (2:1), kdy svým výkonem výrazně přispěl k nečekané výhře Severočechů a první ligové porážce Slavie pod vedením Jaroslava Šilhavého. Tím si asi i výrazně řekl o své budoucí angažmá v Edenu - a pomohl k němu vlastně i exliberecké dvojici Nezmar – Trpišovský.“

A Ondřej Kolář se skutečně hodně zlepšil, ostatně v sezonách 2018/2019, 2019/2020 a 2020/2021 pomohl Slavii ke třem titulům v řadě, k dalším dvěma triumfům v Českém poháru (2019, 2021), ke dvěma čtvrtfinále v Evropské lize (jaro 2019 a 2021) a k účasti červenobílých v základní skupině Ligy mistrů (podzim 2019).    

Ani v této době si ovšem neodpouštěl své tradiční kiksy. Příklad? Třeba v roce 2019 v únorovém šestnáctifinále s belgickým Genkem výbornými zásahy Ondřej Kolář uchoval domácím slávistům remízu 0:0, v odvetě však za bezbrankového stavu nešikovně vyběhl, inkasoval do prázdné brány a Belgičané vedli 1:0. Vzhledem k tomu, že Slavia výborným výkonem skóre otočila až na 4:1, tak se však o tomhle brankářově fatálním kisku moc nemluvilo. 

A jak to bylo ještě před zmiňovaným zraněním hlavy letos na jaře? Začátkem března 2021 server Ruik.cz o slávistickém brankáři napsal: 

„Ondřej Kolář sešívané příznivce namlsal sezonou 2019/2020, kdy se přepnul do ‚módu Neuer.‘ Stejně jako německý brankář v největší slávě chytal na čáře téměř vše, vydařenými výběhy mařil útočné šance hostů už v zárodku.

V předkole Ligy mistrů proti Kluži chytil penaltu, což byl pravděpodobně klíčový moment k postupu. V milionářské soutěži zaujal úžasnými výkony, kdy například vychytal Messiho a spol. na Camp Nou, svět zase obletěla jeho zasekávačka na Hakimiho.

Kolář hýřil obrovským sebevědomím, za podzim 2019 v lize dostala Slavia pouhé tři góly, z toho on pouze dva! Neuvěřitelnou sérii držel i v počtu minut s čistým štítem či v nul v sezoně. Ondřej Kolář byl prostě slávistickým bohem, bez kterého si Jindřich Trpišovský nedokázal představit sestavu Slavie.

Jenže sezona 2020/2021 zastihla brankáře červenobílých v nedobré formě. V zápasech chybuje až nezvykle často, podobné chyby stály sešívané body například v Beer Ševě. V Nice zbytečným výběhem daroval domácím vyrovnání, Slavia naštěstí vstřelila ještě dva góly a utkání zvládla. Proti Leverkusenu zase několikrát chyboval v rozehrávce, jen se štěstím Bellarabi netrefil odkrytou branku. Proti Spartě zase zavinil penaltu, kterou ale poté vychytal. Naposledy proti Slovácku (3:2) si Kolář opět nevybral svůj den. Sadílkův centr propadl malým vápnem a zapadl až na zadní tyč. Kolář zůstal jen zkoprněle stát. Při druhém gólu nebyla jeho chyba až tolik na jeho straně, se svým hráčem se nechytil Sima. Ovšem ani Kolář nemohl mít úplně čisté svědomí. Stál moc na přední tyči a když dobíhal k té zadní, byl už krokem v bráně a místo rukou se snažil Kadlece nepochopitelně zastavit nohou.

Na Kolářově hře se nejvíce podepisuje sebevědomí. Jakmile ho měl v sezoně 2019/2020 na rozdávání, dovolil si neuvěřitelné věci i v malém vápně a tím rostl i jeho výkon.

Když teď přišla jedna chyba, začala se na ní navalovat další a další. V rozehrávce už tolik neriskuje, častokrát volí dlouhý nákop místo konstruktivní rozehrávky. Není si s sebou tak jistý a z toho pramení následující chyby.“

Tolik Ruik.cz z 1. března 2021. A to v jeho analýze ještě chyběla Kolářova osudná chyba z dánské odvety play off Ligy mistrů 2020/2021 s Midtjyllandem. Ano, gólman červenobílých sice v závěru prvního pražského duelu skvělým zákrokem udržel výchozí remízu 0:0. Ale... 

Ve středu 30. září 2020 vedla Slavia v odvetě v Dánsku 1:0  a spěla ke své historicky třetí účasti v Champions League. Jenže z ničeho bylo v 65. minutě vyrovnáno. Dlouhý nákop do vápna, snad i ze zoufalství.  Kolář si zakřičel, ale ve vzduchu prohrál souboj s urostlým Sory Kabou, sáhl do prázdna - a bylo to 1:1. Pak sice zneškodnil soupeřovu penaltu, ovšem jelikož těsně porušil pravidlo o postavení nohou, pokutový kop se opakoval a dánský soupeř postupně zvyšoval až na konečných 4:1. Ondřej Kolář pak slovinského sudího Skominu nazval kvůli opakovaní penalty, o němž mimochodem rozhodl italský VAR,  „prasorozhodčím“.  O své chybě za stavu 1:0 pro Slavii ovšem nemluvil. Červenobílí „sestoupili“ do Evropské ligy.

Hned po letošní březnové analýze v Ruiku.cz přichází ve čtvrtek 11. března 2021 další kritika.  Slavia si totiž z prvního domácího zápasu s Rangers v osmifinále Evropské lize odnesla jen remízu 1:1. A obdržený gól sešívaných vyvolal diskuse, zdali nepadl chybou brankáře. 

„Chyba to asi byla. Na to, jak měl Kolář výbornou minulou sezonu, tak v té současné nějaké chyby udělal,“ konstatoval bývalý gólman Kamil Čontofalský, který za Slavii odehrál tři sezony. „Myslím, že při tom gólu od Rangers to bylo od něj lehké podcenění. Samozřejmě to jsou setiny vteřiny, kdy se brankář rozhoduje, co má dělat a nedělat. Já bych tam asi šel pod nohy, nebo bych dříve reagoval na balon,“ dodal Čontofalský. 

A pak už přišla glasgowská odveta a nepříjemné zranění hlavy.  Když se ale Ondřej Kolář do branky vrátil, chytal ve zbytku jara 2021 výborně, koncentrovaně a nejspíš i s pokorou, která jako by mu letos na podzim v pohárových i ligových utkáních (Teplice) chyběla.  

Zajímavý je i pohled na čísla z oficiálních statistik Fortuna:ligy. 

Ondřej Kolář odchytal  v nejvyšší soutěži za Slovan Liberec (30) a Slavii Praha (114) od roku 2014 celkem 144 utkání , inkasoval 103 góly, má na kontě 74 nul při 303 zásazích, v procentech jeho úspěšnost činí 74,6 procenta.  To je dobrá bilance. Celkem 303 zásahy ve 144 utkáních znamenají ale jen něco přes dva zásahy na utkání. Ve svém nejlepším ročníku 2019/2020 (31 zápasů, jen 10 inkasovaných gólů, 23 nul, 53 zásahů, 84,1 procentní úspěšnost) to bylo dokonce pouze 1,7 zásahu na utkání. 

Inu s výborným týmem a velmi dobrou obranou moc šancí k zákrokům gólman nedostane – to byl ostatně často i případ Petra Čecha v nejlepších dobách Chelsea.  

Kolářův dosavadní náhradník a rovněž reprezentační gólman Aleš Mandous, jenž zatím ve Slavii nedostal příležitost, odchytal od roku 2019 za Sigmu Olomouc celkem 47 ligových utkání, inkasoval za horší obranou 52 gólů, vychytal 16 nul, a při 170 zásazích je tak jeho úspěšnost přesně o dvě procenta lepší než ta Kolářova – 76,6 procenta. 

Zatímco Kolář měl 2.1 zásahu na utkání, Mandous téměř 4 zásahy (3,9) na zápas.

Shrnuto a podtrženo: 

1. Je zřejmé, že devětadvacetiletý Aleš Mandous by měl po reprezentační pauze v Edenu konečně dostat šanci, už proto, že dosavadní slávistická jednička si léčí bolavá žebra.

2. Ondřej Kolář, jemuž bude v říjnu sedmadvacet let, je nepochybně velmi dobrý brankář. Měl by se však nyní dát sportovně, fyzicky i psychicky do pořádku. A ať už bude v budoucnu chytat kdekoli, bylo by dobré vrátit se ke koncentraci a pokoře, s nimiž nastupoval ve své výborné sezoně 2019/2020. Nebo pak ve zbytku jara 2021 po zranění hlavy.