Kam kráčíš, český fotbale? Nad kroky jeho vedení zůstává rozum stát

Kroky vedení českého fotbalu, konkrétně předsedy FAČR Petra Fouska, který sám sebe pasoval do role reprezentačního šéfa či manažera, minimálně poslední rok vyvolávají u fanoušků rozpaky. Dlouhé roky byl národní tým až do nedávného jmenování Tomáše Hübschmana novým generálním sportovním manažerem reprezentace bez oficiálního šéfa, tedy i bez člověka, který se podílí na dlouhodobé strategii týmu, na výběru hráčů a který spolu s trenérem nese zodpovědnost za výsledky.

S tím souvisí i jmenování tzv. „sportovní rady“ v březnu 2022 po Fouskově zvolení šéfem svazu, která se při absenci sportovního manažera reprezentace měla stát poradním orgánem Výkonného výboru FAČR. Vzhledem k tomu, že původně sedmičlenné uskupení v čele s Vladimírem Šmicerem, Tomášem Rosickým či Zdeňkem Grygerou sice zasedalo, ale téměř za dva roky usoudilo, že zbytečně, protože jeho názory například na nového trenéra nebrali Fousek a spol. do úvahy, samo se letos v lednu rozpustilo.

Po odstoupení Jaroslava Šilhavého a jeho realizačního loni v listopadu po kauze Belmondo (olomoucký klub, kde před rozhodujícím zápasem o postup na Euro s Moldavskem popíjeli Jakub Brabec, Vladimír Coufal a Jan Kuchta) nebylo až do začátku ledna jasno, kdo se stane koučem týmu. Zvolen byl k překvapení odborné veřejnosti Fouskův dlouholetý přítel Ivan Hašek, který od krátkodobého angažmá v pozici trenéra české reprezentace v roce 2009 trénoval v arabském světě a nebyl tedy v Česku na očích.

Vedení reprezentace navíc tak dlouho vyčkávalo s výběrem soupeřů před Eurem, až ohlásilo s výjimkou Norska zápasy s evropským podprůměrem (Arménie, Malta, Severní Makedonie). Ještě větším přešlapem pak bylo, že si na soustředění v Rakousku těsně před startem Eura poranil nohu záložník základní sestavy Michal Sadílek. Nebylo tomu však na kole při přejíždění na trénink, což nejprve tvrdil mluvčí reprezentace, ale při jízdě na tříkolkách v době osobního volna hráčů, což později vyšlo na povrch a Fousek s Haškem museli tento přešlap dlouho u veřejnosti žehlit.

Česká reprezentace navíc na samotném šampionátu uhrála jediný bod a jako jediná ze skupiny s Portugalskem, Tureckem a Gruzií nepostoupila do vyřazovacích bojů. Kdo čekal, že se k neúspěchu okamžitě postaví Hašek nebo samozvaný šéf reprezentace Fousek, ten se mýlil. Výkonný výbor FAČR si nechal v Německu vypracovat analýzu neúspěchu, která až v srpnu došla k tomu, že jejím důvodem je absence kreativních hráčů.

Absence zhodnocení krachu na Euru a z nich vyvozené závěry tak zákonitě vedly k dalšímu debaklu, tentokrát v úvodním zápase Ligy národů v Gruzii. Prohru 1:4 zhodnotil Hašek jako naprosté selhání všech členů týmů včetně sebe, ani tentokrát to nevedlo k jakémukoliv jednání ze strany šéfů svazu. Až po úterní domácí výhře 3:2 nad Ukrajinou Fousek připustil, že nikdo z realizačního týmu nemá svou pozici jistou. Otázkou je, jak k tomu sled událostí přispěl vzhledem k zasedání Výkonného výboru FAČR, které se koná příští týden.

Trochu v ústraní hlavního dění až do úterý stála reprezentace do 21 let. Tým, který loni v červnu na Euru po senzační výhře nad Německem promarnil jedinečnou příležitost účasti na olympijských hrách v Paříži, což na sebe vzal trenér Jan Suchopárek špatně zvolenou sestavou v rozhodujícím zápase s Izraelem, od té doby na sebe upozornil jen nezvládnutými koncovkami v kvalifikaci na Euro 2025 na Islandu a s Walesem. Když měl možnost to odčinit v úterý v Dánsku, utrpěl historický debakl 0:5 a jeho šance na postup alespoň do baráže není před říjnovými závěrečnými zápasy skupiny nikterak vysoká.

Český fotbal však netrápí jen výkony reprezentačních týmů. Co už v něm dlouhá léta nefunguje, je marketing a obecně vztah FAČR a představitelů české reprezentace k fanouškům. Vždyť snad jedině u nás se může stát, že národní tým nevyprodá několik měsíců po sobě ani domácí zápas s Brazílií, ani následný duel s Anglií tak, jako tomu bylo v roce 2019.

A když se k tomu přidají nešťastně zvolený systém pro zisk vstupenek na letošní Euro v Německu, prakticky nulová propagace domácích zápasů A týmu, výkony národního týmu a výroky některých svazových funkcionářů, nikdo se nemůže divit, že Ukrajinci žijící v Česku zaplní místa v úterním zápase v Edenu z větší části a mají v Praze domácí prostředí.

Kdo se pak nejvíc mýlí, jsou samotní hráči, kteří nešli hromadně zatleskat po zápase českým fanouškům, protože si mysleli, že je fandové hodili přes palubu. Nebo Pavel Šulc, který dokonce po zápase řekl, že se na ně fanoušci po jediném nezdaru vykašlali. Příznivci, kteří to dosud neudělali ze všech výše popsaných důvodů, to dost možná udělají právě po výrocích Šulce a jeho spoluhráčů.

Když už fanoušci mají šanci vyprodat stadion a udělat opravdovou kulisu v zápasech s týmy druhého sledu Ukrajinou a Albánií, rozhodně tomu tak je spíš v Ostravě, Olomouci či Uherském Hradišti než v Praze, která je po zápasech o Ligu mistrů fotbalem přehlcena a lidé v ní navíc mají i další velké taháky v podobě kulturních akcích. Přesto FAČR neustále cpe reprezentační zápasy do hlavního města a pak se diví, že o ně není zájem. Ono stačí porovnat už letos, kde bude lepší skutečně domácí atmosféra. V říjnu hrají Češi s Albánií v Praze, v listopadu s Gruzií v Olomouci.

Během krátké doby se v srpnu nejprve členové Českého olympijského výboru nechali slyšet, že jednotlivým sportovním svazům chybí jasná koncepce k vývoji úspěšných sportovců. Zanedlouho vyšlo najevo, že současná česká vláda nezvýší sportu a jednotlivým svazům jako jednomu z mála odvětví podporu ze státního rozpočtu. Největší sportovní svaz u nás by to měl vzít jako hozenou rukavici k tomu, aby chybějící koncepce rozvoje dětí nevedla příští rok ke stejnému kroku vlády jako letos.