Jarní vzepětí, trenér Priske či ofenzivní trojzubec. Ale i výlet Křetínského. Co všechno dovedlo Spartu k titulu?

Třetí místo v tabulce, sedmibodová ztráta na vedoucí Plzeň. K tomu příchod pěti zahraničních posil, z nichž v danou chvíli neměla na základ ani jedna. Ne, situace před druhou částí sezony na Letné moc optimisticky nevypadala. Stejně jako vstup da jara v Olomouci (1:1). Jenže pak to přišlo. Sparťanská armáda se až nečekaně semknula a zvedla, na hřišti začala drtit jednoho soupeře za druhým. Navíc ještě v době, kdy její úhlavní rivalové Plzeň se Slavií ztráceli doslova s kdekým. Do remízy 3:3 v derby zvítězila Sparta v lize devětkrát v řadě, z toho sedmkrát vstřelila tři a více branek. Zářila výsledkově i herně. Na konci ligy glanc sice ztratila, ale urvala to silou. I proto se zaslouženě vydrápala na vrchol. Přitom před jarem jí v anketě eFotbal.cz věřil na titul z deseti expertů jen jeden. Patriot Franz Straka.

Andrea Stramaccioni, Václav Jílek, Václav Kotal či Pavel Vrba. Ptáte se, co mají tihle trenéři společného? Ti všichni měli velké oči, plánovali, jak Spartě ukážou správnou cestu. Ital s Jílkem však bloudili spolu s týmem, to Kotal s Vrbou byli přece jenom úspěšnější. Ani oni ale nepřežili start jara, byť Vrba se v klinické smrti málem dožil konce sezony. Každopádně musel přijít až kouč z ciziny, aby Sparta začala být zase Spartou. Dán Brian Priske je tím pravým. Kvalitou i vystupováním. Do klubu protkaného arogancí vnesl lidskost, tím si získal všechny. Zkrátka správný vůdce na střídačce. Ale Sparta ho i měla i na hřišti. A to v podobě Ladislava Krejčího, který vyrostl ve velkého lídra. Hlavně na stoperu navíc zářil také herně.

Foto: © AC Sparta Praha

Jan Kuchta, nebo Tomáš Čvančara? Otázku, kdo by měl být ofenzivní jedničkou Sparty, řešila v létě půlka republiky. Zvlášť když Kuchta začal svou novou misi pětizápasovým flastrem za kopačku do hlavy libereckého brankáře Olivera Vliegena a Čvančara hledal formu. Priske to však vyřešil šalamounsky. V rozestavení 3-4-2-1 našel místo pro oba, navrch k nim přidal démona Lukáše Haraslína. Vytvořil tím trojzubec, jenž na jaře probodával bez milosti všechno, co mu přišlo do cesty. Celkem vstřelili tihle tři 33 gólů a výrazně popostrčili Spartu k titulu.

Foto: © AC Sparta Praha

Kvalitu Sparty to nijak nesnižuje, ale je to prostě fakt. Titul by nezískala, kdyby jí k tomu soupeři neumetli sami cestu. Hlavně tedy Plzeň, jež na jaře prožila až nedůstojný sešup po všech stránkách. Jako kdyby bez Ligy mistrů byl tenhle mančaft poloviční. Vyhrál jen pět z osmnácti zápasů, mnohem víc bodů poztrácel, než získal. A Slavia? Když o něco jde, dokáže se nakopnout ke skvělému výkonu, ukázat všem svou reálnou sílu. Jenže k čemu to je, když pak přijdou zápasy v Teplicích, Českých Budějovicích nebo nedej Bože s Hradcem a Slavia jde do nich s cílem je absolvovat, nikoliv je vyhrát. O titul se sešívaní opět připravili sami. A nikoliv tím, že v nadstavbě na Letné smolně padli 1:2. Ztratili ho už mnohem dřív.

Foto: © FC Viktoria Plzeň

Veleúspěšný byznysmen, jenž ve zlato mění všechno, na co sáhne. Jeho kroky ve Spartě však budily dlouho smích a úsměvy. To je Daniel Křetínský, který na pohár pro mistra ligy čekal nelítostných devět let. Proto je to nejdražší titul v rámci střední Evropy, při jeho bohatství ho to ale příliš netrápí. Jen díky němu má Sparta polštář a klid na práci, jen díky němu mohla dát do kupy vážně silné mužstvo. Pořídit si experta ze severní Evropy. Křetínský ale pomohl Spartě i jinak. Jako velký šéf si nakráčel do kabiny rozhodčích v poločase utkání s Brnem, vytvořil na ně tlak. A účel to splnilo. Sparta to pak u sudích měla vážně dobré, třeba o penaltovém závěru v Liberci si mnoho lidí myslí dodnes své. Ano, i takhle se získává titul v Česku.

Foto: © AC Sparta Praha