Jako trenér jsem se snad narodil, za svůj tým bych klidně zemřel. K životu potřebuji tři body, říká Pulpit

Začněme Sokolovem, kde vás v sobotu čeká první domácí zápas. Těšíte se?"Samozřejmě moc. S fanoušky Sokolova mám velmi dobrý vztah od svého prvního působení tady, potkával jsem je už ve městě. My uděláme všechno pro to, abychom je doma nezklamali a získali kýžené tři body." První dva zápasy výsledkově nevyšly, ale co herně?"Herně jsme určitě nezklamali. V prvním jarním kole jsme narazili na B-tým Plzně, který nastoupil s pěti hráči áčka plus brankářem. Přesto jsme s ním sehráli vyrovnanou partii a padli až nešťastným gólem, kdy náš hráč trefil soupeře do obličeje a odrazilo se to smolně do brány. Ve druhém zápase na hřišti Admiry jsme se v první půli sice trochu hledali, po přestávce už ale byla naše hra na velmi dobré úrovni. Trefili jsme tyčku a bylo proti nám odpískáno spoustu ofsajdů, které podle mě nebyly. A to i v situaci, kdy jsme po kolmé přestávce mohli běžet sami na brankáře. To všechno zápas ovlivnilo." Jak si vlastně užíváte návrat zpátky na scénu, byť se v uvozovkách jedná jen o třetí ligu?"Jak už kdysi řekl asistent Tomáše Pospíchala, trenér Zadina, já se jako trenér snad narodil. Tahle práce mě strašně baví a naplňuje. Nedělám rozdíl, jestli je to první liga nebo divize. Na každý zápas se snažím nachystat mužstvo na sto procent, vždy se snažím odvést naprosté maximum." Jak moc ale bolí, když se zrovna nedaří? Ví se o vás, že přímo nesnášíte porážky…"Tak to bude už vždycky. Kdo si se mnou chodí zahrát hokej nebo tenis, ví to moc dobře. Ve fotbale je to ještě horší, já prostě potřebuji k životu tři body. Tak to mám už od malička. Dnešní generace se z nezdarů umí oklepat dost rychle, já to bohužel nedokážu. Ani nechtějte vědět, jaké stavy mám po porážce." Takový Petr Rada usedá po prohraných zápasech za volant, klidně jezdí i dost dlouhé štreky. Jak to řešíte vy?"Já spolu se Standou Levým papíry na auto nemám, tímhle způsobem se odreagovat bohužel nemůžu. Ale miluji třeba kolo a les, tam chodím moc rád. Příroda obecně mě dobijí energií, samozřejmě i sport. Ale miluji také historii. Nedávno jsem si třeba splnil sen a zahrál si ve filmu." O jaký snímek jde?"Hraju ve filmu Král Šumavy. V historii mě totiž hodně zajímá téma převaděčství. Tedy lidé, co převáděli ostatní na svobodu. Proto jsem byl moc rád, že jsem si zahrál ve filmu o tom asi největším králi Šumavy, což je pro mě Josef Hasil. Chtěl jsem mu tím vzdát čest, protože ho velmi uznávám a obdivuji. Sice hraji roli, kdy ho s puškou naháním po lese a křičím na něj “Halt“, to však na celé věci nic nemění (směje se). Mě tohle téma vážně hodně zajímá. Navštívil jsem už spoustu převaděčských míst, zapálil svíčku u hrobu Bohumila Hasila. Líbí se mi to, je to kus naší historie." Jak se vám líbila zkušenost u filmu?"Bylo to zase něco jiného, skvělý zážitek pod taktovkou jednoho z našich nejlepších režisérů Miroslava Ondříčka. Strávil jsem s ním jeden natáčecí den a sranda to úplně nebyla. Zvlášť když jsme tu scénu museli natáčet snad osmkrát. Je to krásná a náročná práce. Vlastně trochu podobná fotbalu. Režisér režíruje herce, já zase hráče." To může být někdy ještě těžší…"Víte, já po hráčích nechci nic jiného než maximální nasazení. Sám jsem ochoten položit za svůj tým život. Zajistit jim co nejlepší tréninkové podmínky, vyběhat jim prémie u vedení. Když vidím, že se najde někdo, kdo to neocení, kdo tomu nedává tolik, co by dávat mohl, tak mě to mrzí. Nejen vůči mně, ale i vůči vedení a fanouškům. Fotbal se přece hraje pro lidi. Když přijdou na stadion a vidí, že ne všichni jedou na maximum, tak je to prostě špatně. Když jsem kdysi pracoval v Sigmě, dohodl jsem se s panem Kubíčkem, že když přijde přes pět tisíc diváků a kluci zvítězí, dostanou pak ještě lepší prémie. I v jejich zájmu proto bylo, aby lidí přišlo co nejvíc. A tak je to správně. Nemá totiž smysl dávat hráčům horentní částky, pokud nedokáží přilákat fanoušky do ochozů. Tak to je." Jak je to v Sokolově, co se týče přístupu hráčů? V tomto směru všechno v pořádku?"Zatím musíme pracovat i dost na kondici, což během sezony není úplně ideální. Ale nedá se nic dělat, musíme toho stihnout fakt dost. Jinak co se týče přístupu mužstva k tréninku, žádné větší výhrady určitě nemám. Dokonce je tu kluk, co celý den dělá střechy a pak odmaká tréninkovou jednotku i zápas, tak to klobouk dolů. Trochu horší to je s posilami z ciziny. Zatím moc nerozumí, co po nich chci, dělají taktické chyby. Ale věřím, že to odstraníme." Proč nepřišli Češi?"My jsme o české hráče stáli, ale nebylo to jednoduché. Přestupní termín skončil, ligové celky měly kádr uzavřený. Navíc ne všem hráčům se chce do příhraničí. Dnes je bohužel doba taková, že by nejradši hráli sto metrů za barákem. Třeba v nedaleké Březové působí v divizi hned sedm Sokolováků. Všechny jsem oslovil, o každého jsem měl zájem. Po pravdě mi ale řekli, že se jim nechce. Že tam, kde jsou, mají i velmi dobré finanční podmínky, tedy že někteří berou i mezi deseti až patnácti tisíci měsíčně. Navíc mohou chodit jen na jeden nebo dva tréninky za týden. Tady by třeba měli tři až čtyři, a to možná za méně peněz. Ale beru to jako realitu. Hrajeme s tím, co máme." Je jasné, že sníte o návratu na hlavní scénu. Jak velkou motivací je pro vás dostat se zpět do ligy?"Pro mě je hlavní vyhrát každé příští utkání. To je zcela prvořadé. Ale ano, do ligy samozřejmě chci. Myslím, že si tam být zasloužím. Jsem totiž jeden z mála českých trenérů, který problém umí nejen popsat, ale dokáže ho spolu s týmem i odstranit. Připravit na to tréninkovou jednotku, což je podle mě to nejdůležitější. Upřímně říkám, že takových trenérů tady podle mě moc není. Já se na ně občas chodím na tajňačku dívat, sleduji jejich tréninky. A příliš inspirativních věcí tam bohužel nevidím. Já se zkrátka považuji za kouče, co umí trénovat."