Jako De Boerové nebo Koemanovi! Bylo by to nádherné, kdybychom fakt mohli nějaké minuty spolu odehrát, říkají Sadílkovi

"Byl to takový klukovský sen nás obou. Ani nevím, jestli jsme mířili až tak vysoko. Ale určitě bylo naše přání si spolu někdy zahrát nebo být v jednom týmu. V průběhu kariéry jsme si vykládali, že bychom se třeba na jejím konci chtěli potkat ve Slovácku a tam si spolu zahrát. To, že se to podařilo už teď v reprezentaci, že jsme spolu v jednom týmu, je prostě úžasné. Jestli se spolu dostaneme i na hřiště, to nevím, ale bylo by to ještě krásnější," řekl novinářům během přípravy týmu v Praze sedmadvacetiletý Lukáš, který od loňského léta působí ve Spartě.

"Já jsem už nějaký rok v Holandsku a vím o sourozencích v tamní reprezentaci. Třeba Frank a Ronald de Boerové nebo Erwin a Ronald Koemanovi. Takže samozřejmě jsem si říkal, že by bylo krásné s bráchou nastoupit za jeden tým. Nikdy se nám to zatím nepodařilo. Možná jsme spolu nastoupili při nějaké exhibici, ale do ostrého zápasu vůbec. Doufám, že se to teď splní," dodal o tři roky mladší Michal, jenž hájí barvy nizozemského Twente Enschede.

Zatímco on byl do reprezentačního "áčka" poprvé nominován už před čtyřmi lety a premiérový start si připsal předloni, Lukáš se pozvánky dočkal až letos v březnu, byť zatím nenastoupil. Jeho bratr byl tehdy zraněný a společně se tak sešli v mužstvu až nyní.

"Poslední roky jsou u mě takové turbulentní. Tři čtyři roky zpátky jsem hrál se Slováckem o záchranu, pak jsme se prací nějak dostali na špičku tabulky. Vyhráli jsme domácí pohár, pak přesun do Sparty. Že jsme teď spolu v repre, to by před nějakou dobou bylo určitě sci-fi. Teď je to realita a je to o to krásnější, že cesta k tomu nebyla jednoduchá. O to víc si toho ceníme," řekl Lukáš.

Michal věděl o společné nominaci s předstihem. "Bylo těžké to udržet jako tajemství, ale nic jsem bráchovi nepsal. On mi pak zničehonic poslal neznámé číslo, jestli nevím, kdo to je," smál se Michal. "A byl to asistent trenéra (Jiří) Chytrý, kterému to brácha několikrát nebral. Tak jsem mu říkal, že to asi bude důležité. Naštěstí se pak spojili," dodal se smíchem.

Bratrská dvojice spolu v české reprezentaci naposledy nastoupila v roce 2011, kdy v zápase na přípravném turnaji v Japonsku hráli Roman a Michal Hubníkové. "V tu dobu jsme možná ještě oba chodili na základku v Uherském Hradišti," podotkl Michal.

"Nevím, jestli jsem to v té době už nějak vnímal. V té době bylo cílem, že se člověk vůbec chtěl do velkého fotbalu dostat. Že to bude mít až takovou cestu, jsem si ani nepředstavoval. Až postupem času, jak to mohla být realita, jsem si našel, že bráchové v reprezentaci už spolu byli," poznamenal Lukáš.

Jejich společné setkání na trávníku by bylo o to zajímavější, že hrají na podobné pozici ve středu pole. "Oba jsme záložníci. Brácha je pravák, já levák, což nás trochu odlišuje. Bylo by to nádherné a takový bonus pro nás, kdybychom fakt mohli nějaké minuty spolu na hřišti odehrát," řekl Michal.

Setkání v reprezentaci uvítali i z toho důvodu, že přes sezonu nemají moc času se vídat. "Jsme rádi za společnou chvilku, že můžeme pokecat a vše probrat," podotkl Lukáš, jenž se Spartou v této sezoně získal ligový titul. "Na pokoji tady na hotelu v Praze spolu nejsme. Ale na Faerských ostrovech je nějaká menší kapacitu pokojů a na nás na jediné vyšel dvoulůžkový pokoj," řekl s úsměvem Michal.

Obrovskou radost z jejich společné nominace měla celá rodina. "Já to hned volal domů, všichni byli nadšeni. Myslím, že to nebylo přání jen nás dvou, ale i celé rodiny. Teď mohou být emoce o to větší, kdybychom se fakt spolu dostali na hřiště a viděli nás vedle sebe v tom dresu," uvedl Lukáš. "Na Faerské ostrovy a do Černé Hory s námi nepoletí. Budeme tak dělat vše pro to, aby tohle nebylo naposledy a oni pak při domácím zápase měli možnost přijet," dodal Michal.