Italský trumf třetiligového Vltavínu Maione má vysněný scénář. Zkusit si půl roku ve Spartě B

V Itálii je fotbal sportem číslem jedna. Maione není výjimkou, miluje tenhle sport a stejně tak celá jeho rodina. Carlo i jeho otec drží palce Laziu Řím, teď si ale Maione starší nenechá na internetu uniknout ani zápasy svého syna v barvách Vltavínu. Samozřejmě zaregistroval, že se v pražském klubu angažuje i Sparta. Čekal, že se jeho syn prosadí do rudého dresu?

"Táta už se ptal, jak to, že Sparta ještě nevolala. Říkal mi, že jsem asi špatný, když se ještě neozvala," směje se Ital. Je znát, že je v tuzemsku už pěkných pár let, takže nemá problém udělat rozhovor v češtině. "Pořád se spolu o tom bavíme a žertujeme na tohle téma. On je samozřejmě rád, když jsem šťastný a daří se mi. A když se posunu výš, bude to jen dobře," dodává.

Na svou adresu často slyší chválu, usměvavý chlapík s osmnáctkou na zádech se umí dostat do šance. Jenže třeba v téhle sezoně je pro něj banka soupeře zakletá. Ve dvaceti utkáních se trefil jen jednou. Ale kdyby mu to v koncovce lepilo, mohl si třeba jen během posledního utkání proti Královu Dvoru připsat hattrick. Jenže gólman soupeře čaroval a zápas skončil bezbrankovou remízou. Místo hrdiny zápasu byl za smolaře.

"Zlobím se na sebe, aspoň jedna z těch šancí měla skončit gólem," věděl po závěrečném hvizdu zatím posledního utkání ČFL proti Královi Dvoru. "Šance měli i další kluci, ale chybělo nám štěstí. I když vyhrajeme a já nedám gól, tak jsem šťastný za tři body pro tým, ale na sebe zlobím. Jsem útočník a chci dát gól v každém utkání," neskrývá. "Tentokrát to tam mělo spadnout. Kdybychom vyhráli, tak bychom soupeři odskočili v tabulce na osm bodů," konstatuje.

Vltavín zažíval i horší období, ale takhle dolě v tabulce ČFL ještě nikdy nebyl. Maione tvrdí, že je to velká škola pro mladé sparťany, starousedlíci také nejsou na boj ve spodních patrech tabulky zvyklí. "Třetí liga je hodně těžká soutěž a vidíte, že ani poslední tým tabulky vám nedá nic zadarmo.," vypráví. Je hrdý na to, že se mluví o jeho týmu jako o sparťanském céčku. "Ale na dresu máme znak Vltavínu. V jeho dresu musíme třetí ligu zachránit," tvrdí.

A co by na posun do rudého dresu sám říkal. Kdyby se dařilo, třeba by mohla přijít šance. "To by se mi ale muselo dařit. Pak by trenér mohl zajít na Spartu, zaklepat tam na dveře a říct, mám tady Carlose, dejte mu na půl roku šanci v béčku," maluje si ideální a vysněný scénář.

Realita je taková, že pracuje na recepco hotelu. Ale už vynechává noční služby, bylo složití vše skloubit s fotbalem. "Teď mám jen denní služby, takže super. Myšlenky na to, že bych se chtěl fotbalově posunout výš mám pořád v hlavě. Musela by ale přijít opravdu dobrá nabídka. Neříkám, že jsem bohatý, ale mám dobré peníze," prohlásí na závěr šikovný útočník a chvílí Spartu za to, že se od chvíle, co převzala pod svá křídla Vltavín, v klubu všechno zlepšílo. "Nemůžeme si stěžovat na nic. Všechno, co bychom tady chtěli, máme," dodává s tím, že by to chtělo ještě vylepšit výsledky. "Věřím, že na konci sezony budeme výš, mohli bychom být někde kolem středu tabulky."