Horváth, Siegl, Blažek, Vaniak, Vlček i Šilhavý. Všechny ligové legendy už se dívají Petrželovi pouze na záda

Kdybychom se zaměřili čistě na starty v nejvyšší samostatné české soutěži, Petržela je na špici seznamu už dávno. Druhým v pořadí je bývalý skvělý útočník a dnes vedoucí týmu Slavie Stanislav Vlček (436 zápasů), třetím kapitán Zlína Václav Procházka (433). Ten se po víkendu posunul v pořadí před známého filutu z Příbrami Rudolfa Otepku. Pokud ale vezmeme v potaz starty v české i československé lize dohromady, Procházka je až osmý. V této statistice totiž pořadí na čele vypadá v tuto chvíli takto: 1, Milan Petržela 464 zápasů 2, Jaroslav Šilhavý 464 zápasů 3, Stanislav Vlček 455 zápas 4, Martin Vaniak 440 zápasů 5, Jaromír Blažek 439 zápasů 6, Horst Siegl 436 zápasů 7, Přemysl Bičovský 434 zápasů 8, Václav Procházka 433 zápasů 9, Rudolf Otepka 432 zápasů 10, Pavel Horváth 426 zápasů Po příštím kole se tak rekordman Petržela od Šilhavého odpoutá a není vůbec vyloučeno, že to nakonec dotáhne až k magické pěti stovce. Zvlášť když se opora Slovácka končit ještě nechystá. Ostatně nemá vůbec proč. Byť hráči jeho věku už na ligu koukají jen v televizi, on mezi českou elitou hraje pořád prim. V této ligové sezoně zatím naskočil do dvanácti utkání, v nichž si připsal dvě asistence. Svou rychlostí navíc stále patří mezi nejplatnější záložníky soutěže. „Fotbal je můj život a rád bych hrál co nejdéle. Miluji ho, stejně jako být součástí kolektivu,“ řekl loni v rozhovoru pro eFotbal. Při odpovědi na otázku, zda z něj bude fotbalový Jaromír Jágr, se nejprve rozesmál. I když… „Já myslím, že v 50 letech u nás smlouvu ještě nikdo nedostal. Aspoň tedy ve fotbale. Ale když vydrží zdraví a bude se mi dařit, tak proč ne,“ prohodil vyhlášený pohodář, který s fotbalem začínal v Hošticích u Brna. „Jsem ze sportovně založené rodiny. Táta u nás trénoval žáčky, takže bylo hned jasné, že budu dělat právě fotbal. Kromě gólmana jsem vyzkoušel snad všechny posty, ale nejvíc se mi vždycky dařilo na krajním záložníkovi,“ zavzpomínal před pár lety v rozhovoru pro oficiální stránky plzeňské Viktorie, kde strávil nejlepší léta kariéry. Než se tam však dostal, ušel dost strastiplnou cestu. Dokonce chybělo málo a jeho dráha se stočila zcela jiným směrem. „Když jsem vyšel z drnovického dorostu, fotbal mě přestal bavit a já se rozhodl s ním skončit. Pracoval jsem v tátově firmě na kovovýrobu, takže jsem normálně brousil, svářel a tak. Taky jsem si přivydělával tím, že jsem prodával ostružiny na zmrzlinu,“ zavzpomínal Petržela. Nakonec se ale našel někdo, kdo ho vrátil zpátky tam, kam prostě patří. Na hřiště. „Po nějakém čase jsem nastoupil ve Vyškově na vojnu, kam si pro mě přijel trenér Mazura. Vynadal mi a říkal, ať koukám přijet na trénink. Často si na něj vzpomenu a děkuju mu, že mě dohnal zpátky k fotbalu,“ dodal slavný player, jenž do první ligy nakoukl před 19 lety v dresu Slovácka (tehdejšího Synotu). Na jaře 2006 ho koupila Sparta, pořádnou šanci na Letné však nedostal. A tak putoval po hostováních. V Jablonci se mu tolik nedařilo, v Plzni ale výrazně pookřál. V roce 2008 tam podepsal tříletou smlouvu a v dresu Viktorie nakonec odehrál jedenáct sezon, během nichž se stal pro klub nesmrtelným. Na západě Čech slavil čtyři mistrovské tituly, třikrát rozrazil brány Ligy mistrů. S parťákem Davidem Limberským vytvořil nerozlučnou dvojici na hřišti i mimo něj.  „Rychle jsme zjistili, že jsme stejná krevní skupina, máme rádi legraci. Víme, že jeden druhého by nikdy nepodrazil,“ pousmál se Petržela, jenž se v létě 2019 vrátil zpátky na Slovácko. Pomyslný kruh se tím uzavřel, spirála se ale točí pořád dál. A nenarušilo ji ani nepovedené angažmá v německém Augsburgu, kam si odskočil po mistrovství Evropy 2012. V bundesligovém klubu podepsal kontrakt na tři roky, už po jedné sezoně byl však zpátky v Plzni. Svůj účet v národním týmu završil s bilancí 19 startů, v nichž nevstřelil žádný gól. To v české lize jich nasázel 55. Kolik dalších ještě přidá?