Gól není zločin: Slavia nakupuje, přitom má vlastní zdroje. I kalibrovaná čára je jen člověk

Troufám si tvrdit, že jsem nebyl jediný, kdo si položil otázku, zda mělo smysl investovat skoro 200 milionů korun do příchodů Davida Zimy, Jindřicha Staňka či Tomáše Chorého, když klub může tyto posty obsadit z vlastních zdrojů. Myslím, že Daniel Fila, Filip Prebsl či Antonín Kinský předvedli (a není to pouze záležitost tohoto víkendu), že mohou a měli by být důležitými články nové éry Slavie.

O to víc zarážející v jejich případě je, že se v zákulisí mluvilo o tom, že by všechny tři mladíky Slavia mohla dříve či později ztratit, jelikož se jejich vize neslučovaly s těmi klubovými. I kvůli tomu, že vedení ukázalo na dražší varianty na jejich posty a mladí hráči pro sebe neviděli prostor.

Je dobře, že obě strany nakonec našly řeč a v červenobílém dresu nyní porostou noví reprezentanti. Ano, jsem přesvědčený o tom, že minimálně jeden z trojice Kinský, Prebsl a Fila dostane na podzim pozvánku od Ivana Haška.

foto: © SK Slavia Praha

Kdybych si měl tipnout jedno jméno, ukážu na Prebsla, který přináší do Trpišovského stylu element, jenž se hledá od odchodu Tomáše Součka do West Hamu, což bylo ještě v době, než svět paralyzovala pandemie způsobená covidem-19.

Paralela s kapitánem národního týmu se nabízí, ale na můj vkus je jednadvacetiletý univerzál, jenž se do zálohy posunul až pod trenérem Lubošem Kozlem v Liberci, ještě více fotbalovější. Má výbornou postavu. Akční rádius. Neustále se nabízí pro přihrávku. Chodí z hlubší pozice do zakončení a není mu cizí šance i připravit.

V utkání naběhá obrovské množství kilometrů. I díky tomu, že je skvěle fyzicky připravený. Ví se o něm, že na sobě pracuje. Na jeho těle byste marně hledali zbytky podkožního tuku, byť na hřišti v dresu působí jako obrovský kus chlapa. Je sen každého trenéra mít takového hráče. V případě sešívaných obzvlášť v momentě, kdy ho nemusí za draho přivádět z ciziny.

U Slavie ještě chvíli zůstaneme. V Edenu si premiéru odškrtl Tomáš Chorý. Góly nevstřelil, fanoušky nepotěšil a břímě mu nesundal ani trenér Trpišovský po utkání, když pronesl, že se musí akvizice za desítky milionů před slávisty obhájit. Ve chvíli, kdy kvůli zdravotním trablům scházel Mojmír Chytil, pak musely svrbět nohy Václava Jurečku. V úvodních dvou kolech totiž odehrál přesně 0 minut. I to je úděl nejlepšího ligového střelce posledních dvou sezon.

Lars Friis v Teplicích pokračoval v rozdávání minut celému sparťanskému kádru. Start chybí na začátku sezony už jen Janu Mejdrovi a náhradním brankářům. Na Stínadlech to bylo z pohledu Sparty utkání comebacků. Poprvé od minulé sezony se shledal ofenzivní trojzubec, na hřiště se dostal i Angelo Preciado i zázračně rychle uzdravený Kaan Kairinen. "Držíme se našeho plánu," vzkázal Friis po výhře 4:1.

Dánský kouč navíc dokázal to, co se Brianu Priskemu za dva roky u Sparty nepovedlo ani jednou – odjet z Teplic s plným počtem bodů. Zajímavostí je, že sparťané i ve druhém ligovém utkání (jako jediní) přesáhli v kolonce očekávaných gólů hodnotu dva. Zatímco doma s Pardubicemi bylo jejich xG 2.33, v Teplicích spadlo na 2.16. V celkovém součtu po dvou zápasech jsou Letenští na prvním místě. Překvapením je, že druhá není Plzeň ani Slavia, nýbrž Liberec, kde od léta působí Radoslav Kováč.

Hrát hezký fotbal, bavit diváky a střílet góly, na to už v dnešní době potřebujete prvotřídní hrací plochu. Jak v neděli odpoledne vyťukal na sociální síti X trenér třetiligové Hostouně Dominik Rodinger: "Je to alfa omega dnešního fotbalu."

O to bolestivěji se kouká na stav českých trávníků na konci července, kdy by naopak měly být v nejlepší formě. Hradec Králové, Teplice, Dukla, Liberec ale i Baník. Tu je velká část zapískovaná, tu se najde víc hlíny než trávy a jinde se zase trhají obrovské trsy pomalu i s kořeny.

Nebudu se pouštět do hodnocení práce trávníkářů a jak moc kluby bojovaly s klimatickými podmínkami, ale troufám si říct, že pokud se produkt jménem Chance Liga ocenil na rekordní hodnotu, měl by se hrát i v odpovídajících kulisách.

Kluby si vyjednaly nemalé odměny od ligových partnerů a kam jinam, než do komfortu hráčů a tím pádem i fanoušků by měly miliony navíc putovat? Bojím se, co přijde s podzimem, nedej bože únorovými koly, kdy jsou hrací plochy v Česku zpravidla nejhorší ve střední a západní Evropě.

Po nevydařeném angažmá v Jablonci se do ligy vrátil David Horejš a ukazuje, že v něm stále dřímá velký potenciál. V neděli ve Štruncových sadech odtrénoval na lavičce "Votroků" 15. ligový zápas a jeho bilance je 9-2-4, přičemž tři porážky jsou od Sparty, Slavie a právě Plzně. Asi vás nepřekvapí, že je to nejlepších prvních patnáct ligových zápasů v novém angažmá. Úspěšnost má bývalý ligový stoper 64 %. V Českých Budějovicích to bylo 44 % a v Jablonci jen 36 %.

Síly hostů si byl vědomý i trenér Miroslav Koubek, který Hradec v televizním rozhovoru po utkání označil za nestvůru.

Možná si říkáte, že je zvláštní chválit trenéra po porážce, ale Hradec v Plzni nevypadal jako poražený. Hrál aktivně, chtěl bodovat a to mu scházely ofenzivní opory – Václav Pilař, Adam Vlkanova či Ladislav Krejčí. Ti všichni nemohli zasáhnout do zápasu.

foto: © FC Viktoria Plzeň/Jan Kubíček & Ondřej Pastor

Přesto Východočeši sahali po remíze. Nakonec jim ji zásah kalibrované čáry sebral. Tím se dostáváme k bodu, kdy si po týdnu opět trochu povzdychneme nad využíváním videa v našem fotbale. Předně chci říct, že nejsem odpůrce systému VAR, ale… Líbí se mi transparentnost. Kvituji myšlenku kalibrované čáry, která je o dost důvěryhodnější než lidské oko. Jenže někdo ji ovládá. Ten někdo je stále lidský faktor. A kalibrovaná čára už neovlivní kvalitu záběru, zda je zastavený frame rozmazaný a zda se sekvence zastavila ve správný čas.

Na co narážím? V sobotu v Edenu se mechanismus aplikoval na nekvalitní záběr Lukáše Provoda. Tam si člověk může vybrat… O den později v Plzni to samé. Zastavila se akce přesně v momentě, kdy hradecký Ondřej Mihálik odehrál míč? Je z poskytnutého záběru vše zřetelné a přehledné u inkriminované dvojice Petr Juliš a Sampson Dweh? Nejsem si tím zcela jistý.

Vadí mi i fakt, že se v televizi ukáže pouze jediný záběr a ne více pohledů jako je fanoušek zvyklý ze zahraničí. Když si člověk vyhledává, jak se finální výsledek skládá dohromady, udělá si na celou věc zcela jiný obrázek, než když dostane záběr, ze kterého má pochyby.

Ano, jsem náročný, ale jinak to zkrátka nejde. Omlouvá nás snad jen fakt, že jsme s touto pro český fotbal přelomovou technologií stále ještě na začátku, ale už po 2. kole lze s naprostou jistotou konstatovat, že i kalibrovaná čára je z velké části pouze člověk…