Glosa Honzy Rajnocha: Vyjít s Dočkalem není vždycky jednoduché, ale Spartě má pořád co nabídnout. A jaký vzkaz mám pro vedení soutěže?

Pětadvacet let. Přesně tak dlouho čekali hráči Bohemians na to, až se jim podaří zvítězit na Letné. Jenže každá série jednou končí a v sobotu skončila právě tahle. Pouze se tím potvrdilo, že hra Sparty má do ideálu pořád daleko. Ostatně velkým varováním pro ni měl být už předešlý zápas s Mladou Boleslaví. Ani té totiž nechybělo mnoho a ze Sparty si nějaké body odvezla. Ale povedlo se to až teď Bohemce, která mimochodem nastoupila v témže rozestavení co domácí. Vidím v tom jasný záměr trenéra Klusáčka, který tak chtěl pokrýt hlavní zbraně soupeře. Navíc v situaci, kdy je hra Sparty každému dost čitelná. Třeba by ale vše dopadlo jinak, kdyby hrál od prvních minut Bořek Dočkal. Podle mě byla chyba, že ho pan Kotal nenasadil do základu. Bořkova chytrost by totiž zrovna na Bohemku platila. Vždyť proti zatažené obraně býval vždycky nejsilnější a já jsem přesvědčen o tom, že tohle jsou zápasy pro něj. Spartě má určitě pořád co nabídnout. Zároveň však všichni víme, že vyjít s Bořkem není vždycky jednoduché. On je ten typ, co chce mít v kabině vše pod kontrolou. Na jednu stranu to je samozřejmě dobře. Je to vůdce, který se nebojí se ozvat. Jenže šéfem je pořád pan Kotal a tohle prostě musí Bořek respektovat. A to i v případě, že si postupně bude muset zvyknout na podobnou roli, kterou měl před odchodem ze Slavie Josef Hušbauer. Také on už nehrál zdaleka všechny zápasy. Když ale nastoupil, na hřišti často patřil k nejlepším. A to samé by podle mě platilo i u Bořka. Ovšem jen za předpokladu, že trochu spolkne svoje ego a tu pozici přijme. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to vážně není nic jednoduchého. Navíc když jste zvyklý, že se všechno točí kolem vás. Jenže věk nezastavíte a ani Bořek už mladší nikdy nebude. Ale když si s ním trenér sedne a jeho roli mu pečlivě vysvětli, pak nevidím důvod, proč by ten vztah nemohl dál fungovat.

Třeba tak jako se to u Hušbauera povedlo Slavii, která v neděli smetla Jablonec. Šlo o souboj prvního s druhým, ale i tak byl Jablonec prakticky bez šance tam uspět. Jen to potvrzuje, jak skvěle na tom Slavia je. A to ve všech směrech. Dokonce si myslím, že když udrží současný herní styl založený na vysokém tempu, intenzitě, kombinační rychlosti a individuálních výkonech, které tvoří skvělý týmový výkon moderního pojetí, tak má velkou šanci projít celý ročník bez porážky. A samozřejmě doufám, že si tuhle svoji formu přenese i do blížících se bojů v Evropské lize, potažmo pak na podzim do bitev o Ligu mistrů... Ale Slavii bych rád pochválil i za to, jak pracuje mimo hřiště. Ve středu se jí zraní David Hovorka, jemuž tímto ze srdce přeji brzké uzdravení, a v pondělí se už hlásí velký návrat Simona Deliho. Takhle to má vypadat! Deliho příchod ale schvaluji i proto, že to ve Slavii velmi dobře zná a nebude tak potřebovat žádný velký čas k aklimatizaci. Podle mě tam zapadne způsobem, jako by z Edenu odcházel teprve před týdnem. Po dlouhé době bych chtěl ale vyzdvihnout i Plzeň. I když proti ní stál silný Baník, bylo vidět, že hosté byli hladovější i silnější v kombinaci. A co mě osobně trochu překvapilo, tak soupeře předčili i v pohybu. Zkrátka si šli tvrdě za vítězstvím, a pokud budou takto pokračovat, tak je Viktorka z nejhoršího venku. Vidím tam i zlepšenou organizaci směrem do defenzivy, za což musím pochválit Filipa Kašu. Stejně jako před týdnem to byl z jeho strany výborný výkon. A zapomenout nechci ani na Zdeňka Ondráška, který se zaslouženě zapsal mezi střelce. Je oba bude Plzeň ještě hodně potřebovat.

Oporou týmu by se mohl stát i brankář Jindřich Staněk, který dostal opět přednost před Alešem Hruškou. Ten to měl u trenéra Guľy pěkně nahnuté už na podzim, tehdy ale v bráně ještě zůstal. Podle mých informací hlavně díky tomu, že má velmi kvalitní hru nohama. Bohužel pro něj ale předváděl i řadu chyb, a tak už po prvním jarním kole ukázal Guľa na Staňka. A podle výsledků se zdá, že to bylo správně. Na Staňkovi vidím, že z něj vyzařuje klid a jistota, což jako bývalý obránce oceňuji na brankáři vždycky nejvíc. Komu naopak pocit klidu viditelně schází, to jsou kluci z Opavy. Vidím v tom paralelu se zimou 2002, kdy jsem přišel do Bohemky za trenérem Dušanem Uhrinem mladším, jenž mi tehdy dal vůbec první ligovou šanci. Klokani byli tenkrát poslední a spolu se mnou dorazilo do Ďolíčku snad sedm dalších hráčů. A nešlo o ledajaké hráče, nýbrž i o opravdové posily, kterými tehdy byli třeba Michal Lesák nebo David Zoubek. Každý tak čekal, že ligu v klidu zachráníme. Jenže čas hrál proti nám a výsledky byly pořád jako na houpačce, takže sestup se nám nevyhnul... Trochu se bojím, že Opava dopadne stejně. Ale i kdyby se tak skutečně stalo, kluci v čele s trenérem Radkem Kováčem by neměli věšet hlavu. Ve druhé lize by se mužstvo konsolidovalo a za rok by mohlo být zpátky. A to pořád na lavičce s Radkem, který je můj dobrý kamarád a coby trenér má celou kariéru teprve před sebou. Pevně věřím, že by to ani v případě sestupu nezabalil a Opavu by dostal zase zpátky. Třeba ještě mnohem silnější, než je ten tým teď. A na samý závěr ještě něco málo k těžkým terénům, na nichž se momentálně hraje. Je mi jasné, že současná doba nějakému plánování absolutně nepřeje, ale i tak bych chtěl apelovat na vedení soutěže, aby se už od příští sezony hrálo víc utkání v létě než teď v téhle zimě. A to třeba i na úkor kratší letní přestávky. Tohle počasí totiž technickému fotbalu fakt nepřeje a na úrovni zápasů je to samozřejmě znát. Myslím, že případnou změnu by pak nejvíce uvítali fanoušci, pokud se už za rok budou moci dostat na stadion. A hlavně pro ně se ten fotbal přece hraje!