Fousek pro Hattrick: Jdeme správným směrem, rychlost brzdí kolos. Malík na Strahově skončil v říjnu

Jste ve funkci předsedy od 3. června ve funkci pět měsíců. Jde vaše úsilí o změnu v českém fotbale podle vašich představ?

Za tu dobu jsme nepochybně udělali velký kus práce. Nejviditelnějším úspěchem bylo EURO a postup do čtvrtfinále ME, lepší start si vedení asociace nemůže přát. Jinak jsme ale uskutečnili řadu kroků -  jmenovali jsme Radka Příhodu předsedou komise nově obsazené rozhodčích a silně posílili její nezávislost. Vyměnili jsme trenéra reprezentace do 21 let a jmenovali Jana Suchopárka, jehož výběr nám výsledky i vzestupnými výkony zatím dělá radost. Schválili jsme změněnou strukturu asociace a jmenovali nového generálního sekretáře Michala Valtra, přišel nový právní ředitel Martin Procházka, k dalším personálním změnám dochází postupně. Obnovili jsme paralyzovaný chod regionální komise, znovu jsme ustanovili kdysi zrušenou legislativní radu, ekonomickou komisi i komisi ženského fotbalu a jmenovali jsme nově všechny další komise. Vyměnili jsme kompletně představenstva, jednatele a dozorčí rady všech dceřiných společností. Osobně nově zastupuji fotbal ve výkonných výborech ČUS a ČOV. Posílili jsme pozici i na UEFA, máme zastoupení v důležitějších komisích. Podali jsme kandidaturu na pořadatelství finále Konferenční ligy UEFA v roce 2023 nebo 2024. Zahájili jsme novelizaci stanov a připravujeme novelizaci předpisů. Tolik asi ty hlavní kroky, na vylíčení mnoha dalších úspěšných detailů není prostor. Máme pochopitelně řadu dalších plánů.

V rozhovoru pro MFDnes jste řekl, že jste čekal fotbalový svaz v lepší kondici. Opravdu? A v čem konkrétně je jeho kondice nejhorší?

Ano, čekal. Měřím to optikou konkurenceschopnosti fotbalu a asociace v zahraničí i v tuzemsku, jak jsem zvyklý z kruhů FIFA i UEFA. Negativa ale budeme odstraňovat tvrdou prací, nechci detaily ventilovat přes média.

Jdou změny podle vašich představ, nebo to v něčem drhne?

Směr je nepochybně správný, koneckonců jsme ho jasně deklarovali a všichni jej očekávali. Rádi bychom řadu kroků určitě uskutečnili rychleji, ale není to možné z objektivních důvodů, fotbal je kolos.

Český fotbal letos na podzim slaví sto dvacet let, co považujete za jeho největší historické úspěchy? A má ve společnosti takové postavení, jaké by si zasloužil? Nenarážíte kvůli Berbrovi a spol. na jistý odpor, odtažitost při schůzkách s politiky či podnikateli? Jak dlouho bude podle vás trvat místní přesvědčení, že fotbal je cosi podezřelého? Při setkání s princem Williamem během EURO jste měl asi úplně jiný pocit než doma v Česku.

Sto dvacet let je krásné výročí a za tu dobu se může český fotbal pyšnit celou řadou úspěchů, výčet by byl dlouhý. Nejvýše pochopitelně stavím medaile z ME a MS, ale nesmíme zapomenout ani na celou řadu úspěchů dalších reprezentačních kategoriích, náš fotbal také dal světu dva nositele Zlatého míče – Masopusta a Nedvěda. Bez ohledu na cokoliv je fotbal jednoznačně nejpopulárnější a největší sport v zemi s 340 tisící registrovaných členů. Důvěra se samozřejmě rychle a snadno dá ztratit, ovšem dlouho a pracně se získává nazpět. Je zjevné, že veřejnost, fanoušci, média, sponzoři a politici vnímají červnovou změnu ve vedení asociace jako předěl a šanci do budoucna, ale nezapomínejme, že měníme něco, co zde trvalo roky a to bude běh na delší trať. Z tohoto pohledu je dosavadních pět měsíců krátkých, ale obnova důvěry ve fotbal zůstává naším trvalým cílem.    

Nemrzí vás, že čtvrtfinálový úspěch na odloženém ME, zdá se, zůstává médií i veřejností poněkud nedoceněn? A není škoda, že při štěstí na schůdnější část pavouka s Dánskem z toho nebylo repete „bronzového“ ME 2004?

Ano, je to celá série úspěchů. Už postup na finálový turnaj je třeba je brát jako úspěch, stejně tak postup z těžké skupiny s Anglií, Chorvatskem a Skotskem, přičemž po jejím vylosování nás mnozí odepisovali. Totéž platí o vítězném osmifinále s Nizozemskem, kde jsme znovu nebyli favorit. Najednou mnozí podlehli euforii a už nás viděli v semifinále, nechtěli si přiznat kvalitu Dánů. Bylo by to krásné, ale to je fotbal. Ano, vždycky budeme mít a musíme mít ty nejvyšší ambice, ale sedm účastí na všech dosavadních ME v řadě některé poněkud rozmazlilo a naučili se to brát jako samozřejmost. V evropském fotbale měla naše účast mezi nejlepšími osmi týmy fantastickou rezonanci.  

Jak hodnotíte zářijové a říjnové vystoupení českého týmu v kvalifikaci MS 2022?

Chybí nám lehkost a forma z ME. Oba zápasy s Běloruskem, doma v Ostravě i venku v Kazani byly strašně upracované, vyhráli jsme jen těsnými rozdíly a skóre může být nakonec důležité. S Belgií jsme se pokusili o otevřenou partii, ale ukázala světovou extratřídu prvního týmu ve světovém žebříčku, navíc jsme jí to usnadnili neproměněnými šancemi. Od začátku skupiny bylo jasné, že naším největším soupeřem bude Wales, a proto jsem velmi nespokojen s domácí remízou s ostrovním soupeřem, kterému jsme potřebovali oplatit prohru z března. Wales byl, bohužel, lepší a vypadal i namotivovanější, mohli jsme i prohrát.

Věříte, že Češi přes březnovou baráž konečně, podruhé v historii samostatného Česka, po dlouhých šestnácti letech od MS 2006 v Německu, postoupí na světový šampionát do Kataru?

Teď je třeba porazit doma Estonsko a čekat na výsledky Walesu s Běloruskem a s Belgií, podle toho budeme buď druzí, nebo třetí. I když je baráž strašlivá loterie, zejména je-li jen na jeden zápas a bude záležet na losu, dokud máme naději, samozřejmě musíme pro postup udělat vše, co je v našich silách.

Bude mít trenér Jaroslav Šilhavý vaši důvěru i v případě, že Česko na MS nepostoupí?

To je zatím předčasná otázka, je třeba se nejdřív maximálně koncentrovat na postup.

Dovedete si představit některého českého klubového kouče v roli trenéra národního týmu? A když tak koho? Co třeba Jindřich Trpišovský? 

V tuto chvíli je trenérem Jaroslav Šilhavý.

První velký rozhovor v nové funkci jste poskytl deníku Sport. Nepřekvapilo vás, že víc než sportu, tedy fotbalu samotnému, se kolegové věnovali personálním otázkám, jak to bude s vaším soupeřem Karlem Poborským atd., a také tomu, jak to bude s areálem a Národním stadionem na Strahově, o nějž má enormní zájem Sparta?  Vy jste všechny nabídky úvěrů zatím odmítli, s tím, že potřebné částky v této fázi uhradíte ze svých prostředků. Jak to ale bude dál? Se stadionem, ale i s Poborským, finančním ředitelem Kabelkou, expředsedou FAČR Malíkem, jenž stále pracoval ve STES, rodinou Platilových atd.?

Po milníku, tzv. sto dnech ve funkci, jsem poskytl asi šest nebo sedm velkých rozhovorů a je pravda, že všechna ostatní média se zaměřila výrazně na to, co se za tu dobu povedlo, nikoliv na negativa či kontroverze. Jinak areál na Strahově intenzivně  řešíme od června, ale je třeba vzít v úvahu, že jsme převzali od svých předchůdců osm let trvající a velmi komplikovaný příběh. Určitě to vyřešíme, už jsme uhradili závazky vůči České unii sportu i Českému atletickému svazu, teď se zabýváme dalšími kroky tak, abychom našli pro FAČR ta nejlepší řešení. Personální změny probíhají kontinuálně, po srpnovém odchodu bývalého generálního sekretáře Paulyho odešel k poslednímu říjnu generální ředitel STES Malík, vše má svůj čas.       

S Radkem Příhodou, novým předsedou komise rozhodčích FAČR, jste evidentně spokojen. Vím, že „nejsou lidi“, ale já bych si tu očistu představoval ještě větší, třeba mi nejde do hlavy, jak mohou derby Sparta-Slavia rozhodovat sudí Berka a Franěk, kteří chodili na obskurní plzeňské plesy, pořádané Romanem Berbrem. Vím, že slušní arbitři se tomuhle líbání „Náčelníkova“ prstenu docela přísně vyhýbali. Co vy na to?

Ano, s Radkem Příhodou, kterého jsem si do funkce předsedy komise rozhodčích vybral, jsem zatím spokojen, stejně jako s prací celé komise, která uvádí v život celou řadu změn, ale obrovský kus práce je ještě před nimi. Jinak očista samozřejmě probíhat musí, ale nemůže se stát, že nebudeme mít dostatek rozhodčích pro zajištění soutěže. Už takhle je to v případě trestů, omluv a zranění početně na hraně a navíc doplnění kvality rozhodčími z nižších soutěží nelze urychlit přes únosnou míru.