Rozchod po italsku se v United nekonal. Atmosféra je ale po konci Ashwortha na bodu mrazu

Pro lepší orientaci na následujících řádcích se na začátku seznamíme s výraznými postavami dění okolo Ashwortha. Tou hlavní je beze sporu Jim Ratcliffe – přestože od většinových vlastníků, rodiny Glazerových, loni odkoupil jen něco málo přes čtvrtinu klubu, okamžitě se chopil ústřední role ve fungování organizace a budování její nové struktury. V té nemohl chybět Dave Brailsford, Ratcliffova dlouholetá pravá ruka v oblasti sportovních aktivit a dřívější šéf cyklistického týmu Ineos.

Pozici CEO zastává Omar Berrada, který v Manchesteru pracuje již dlouho, až do letošního ledna to však bylo v jeho modré části. Během 13 let u Citizens (v různých rolích a s mnoha úspěchy) si udělal velké jméno, na základě něhož byl letos v lednu potvrzen do role u Red Devils. Během jara začaly následně kolovat zprávy o pokročilých jednáních jak s aktuálním šéfem technického úseku, bývalým reprezentantem a ředitelem fotbalových aktivit Southamptonu Jasonem Wilcoxem, tak právě s Danem Ashworthem.

Strůjce klubových i reprezentačních úspěchů

Ashworth do velkého anglického fotbalu nakoukl ve West Bromwichi. Tam se vypracoval z asistenta mládežnického týmu přes šéfa akademie až po roli sportovního a technického ředitele. V roce 2012 dostal příležitost přímo u národní asociace, kde měl na starosti "rozvoj elitních hráčů". Jinak řečeno, jeho úkolem bylo vybudovat strukturu napříč všemi reprezentačními výběry tak, aby to přineslo kýžené výsledky v A-týmu.

To se mu do velké míry podařilo, koncept anglické DNA zahrnoval nejen jasný styl hry založený na hře odzadu a držení míče, ale také požadované návyky a osobnostní rysy hráčů. Hlavní přínos a přednosti Ashwortha se nicméně skrývaly v unifikaci, modernizaci a zkvalitnění metodiky – během období jeho vlády došlo ke vzniku příruček a vzdělávacích programů pro trenéry či na první pohled banálním vylepšením jako například sjednocení zpráv skautů, jež se však řadí mezi kroky s nejvýznamnějším dopadem.

Podobného ducha vzápětí přenesl i do nového angažmá v Brightonu, v němž měl mezi lety 2019 a 2022 lví podíl na tom, že se z otloukánka Premier League každoročně bojujícího o záchranu stal tým širší anglické špičky. Důrazem na hledání cest pro hráče z akademie a jejich zapojování přinesl Seagulls nejen zlepšení na hřišti, ale také řadu hodnotných transferů.

Noví saúdští majitelé Newcastlu tak sáhnutím po Ashworthovi šli téměř na jistotu. Na rozdíl od Brightonu, kde měl zodpovědnost za technický úsek, dostal nad řekou Tyne funkci sportovního ředitele. Bez ohledu na název pozice ale v obou případech dozoroval mužský i ženský A-tým, akademii, nábor i řadu dalších klíčových oblastí.

Pro chod a morálku v klubu je nesmírně důležitým faktorem, že dokázal důkladně transformovat Straky v moderní organizaci, a to přitom bez větších personálních veletočů. Naopak, řada jeho podřízených se díky nově vytvořeným rolím dočkala povýšení či dalších profesních výzev.

I přes současnou kaňku je Ashworthovo CV mimořádně nabité, navíc s pozitivními referencemi jak od jeho bývalých spolupracovníků, tak i z řad odborné veřejnosti. O nabídky se tak ani do budoucna určitě nemusí obávat – vždyť sotva skončil v Manchesteru, už se spekuluje o možném zájmu Arsenalu, jemuž by se nový sportovní ředitel obzvláště hodil.

Manažeři jako jablko sváru

Na rozdíl od mužů v zákulisí není třeba nijak představovat manažery na lavičce prvního týmu Manchester United. Jak Rúben Amorim, tak Erik ten Hag si již ve fotbalových kruzích udělali velké jméno. Právě tato pozice však dlouhodobě přinášela neshody mezi Ashworthem a jeho nadřízenými. O setrvání Ten Haga se totiž rozhodlo již po květnovém finále FA Cupu, tím pádem ještě v době, kdy Berrada ani Ashworth v klubu oficiálně nepůsobili.

Oběma zřejmě stačilo, když si zadělali na problém svou konverzací o přesunu do Manchesteru United ještě v době, kdy byli vázáni u svých předchozích zaměstnavatelů. A tak ačkoliv do vyjednávání v určité míře "potají" zasahovali, nemohli něco takového oficiálně přiznat. V zářijovém společném interview prohlásili, že s prodloužením smlouvy s nizozemským manažerem nemají nic společného, přestože ve skutečnosti jsou považováni za hlavní strůjce tohoto kroku.

To by ještě Ratcliffe asi pochopil, přestože koncept "gardening leave" se mu pramálo pozdával. Co ovšem snášel podstatně hůře, to bylo vyjádření plné podpory Ten Hagovi. Šéf Ineosu totiž od začátku nepatřil mezi Nizozemcovy fanoušky a preferoval jeho výměnu už na jaře, nicméně vzhledem k turbulentnímu období napříč klubem se nakonec rozhodl přihlédnout k doporučení odborníku, aby alespoň částečně zachoval kontinuitu.

Když došlo na lámání chleba v podobě Ten Hagova propuštění, Berrada v očích Ratcliffa zazářil, kdežto s Ashworthovým pojetím už spokojenost u spolumajitele nepanovala. Sportovní ředitel totiž přišel se seznamem jmen, která spojovaly předchozí zkušenosti v anglickém fotbale. Nechyběl na něm Eddie Howe, Graham Potter nebo také Thomas Frank. Jenže Ratcliffe si žádal úplně svěží vítr – charizmatického, rozhodného trenéra schopného unést tlak velkoklubu.

Pro vyjednávání s hlavním favoritem Amorimem, jehož si prosadil Berrada, tak Rudí ďáblové využili přímo Ratcliffa s Brailsfordem, důležitou úlohu sehrál i sám CEO. Ten odletěl vyjednávat do Lisabonu, zatímco Ashworth zůstal po ruce dočasnému manažerovi Ruudovi van Nistelroojovi. Nešlo samozřejmě o žádný trest pro Ashwortha, jako spíše o zohlednění rolí v klubu i kontaktů. Postavení sportovního ředitele v hierarchii to každopádně nepřidalo.

Rozdílný pohled na roli

Stejně jako v ohledu jmenování nového manažera se Ratcliffe s Ashworthem neshodovali ani na tom, jaká přesně by měla vypadat role druhého jmenovaného. Sám se cítil jako ryba ve vodě v oblasti operačního managementu, tedy nastavování struktur a procesů ve sportovním úseku tak, aby vedly ke správnému výsledku. Ratcliffova očekávání nicméně vypadala odlišně, ve výsledku tak byl zklamán pasivitou svého sportovního ředitele v oblasti vytipovávání posil i realizačního týmu.

Na tento rozkol existují v klubu dva různé pohledy. U Ashworthových blízkých panuje přesvědčení, že byl třiapadesátiletý manažer vynecháván z procesu u klíčových rozhodnutí a jeho podněty ke zlepšování spolupráce nedostávaly šanci se uchytit. Z druhé strany zaznívá, jak sportovní úsek nefungoval podle Ratcliffových představ, které podstatně lépe naplňovali Berrada s Wilcoxem a dalšími.

Renomovaný publicista BBC Phil McNulty situaci na vedoucích pozicích příhodně zhodnotil tak, že se zkrátka na jednom místě potkalo příliš mnoho kuchařů. Podobné zprávy zaznívají i od hráčských agentů, kteří údajně netušili, s kým že by to měli vyjednávat. I proto je otázkou, zda se vůbec nějaká náhrada za Ashwortha hledá.

Ratcliffova úloha a vztah s Ashworthem

Poměrně velkou míru zavinění nese dle informací z klubu přímo "šéfkuchař" Ratcliffe. Ten totiž jako by se inspiroval Toddem Boehlym a do fotbalových záležitostí zasahuje více, než by bylo záhodno. Zdá se navíc relativně netrpělivý a toužící po okamžitém úspěchu. Určitá míra angažovanosti je sice pochopitelná, nicméně v některých okamžicích vypadá docela přehnaně.

Jako ukázka poslouží ještě jedna odbočka k hledání nového manažera. Ashworth přišel s (poměrně racionálním) návrhem o externí datové analýze za účelem zhodnocení kandidátů. Ratcliffe na tuto myšlenku reagoval výrazně nesouhlasně, když zastával názor, že od toho má v klubu právě Ashwortha. A to přesto, že sám nedávno uznal problémy se stavem datové analýzy uvnitř klubu.

To koresponduje i s dalšími příklady, kdy se mu nelíbil přístup nyní již bývalého sportovního ředitele. S velkým pochopením se nesetkala například jeho dovolená hned druhý den Amorimova působení v klubu nebo absence na listopadovém výkonném výboru. Není tak divu, že se Ashworth blízkým svěřoval, jak obtížné je pracovat pod Ratcliffem a v prostředí s takto enormním tlakem.

Špatná atmosféra v klubu

Nakonec však nic nenasvědčuje výraznějším problémům ve vztazích či rozchodu "po italsku", hlavní příčinou konce Ashworthova angažmá jsou profesní neshody. Přesto je atmosféra mezi klubovými zaměstnanci na bodu mrazu. Těžko se bude pracovníkům vysvětlovat takto krátkodobá investice do nového sportovního ředitele, za jehož dozoru se v létě rozdalo 200 milionů liber za přestupy, zatímco se na jiných místech šetří, kde se dá.

Napříč strukturou si sice váží Berradovy iniciativnosti, naslouchání každodenním problémům zaměstnanců a snaze o zlepšování jejich pracovních podmínek, zároveň ale téměř každý pocítí jeho úsporná opatření. Propouštění více než dvou stovek zaměstnanců, snižování nákladů či zrušení tradičního vánočního večírku spolu se zvyšováním cen vstupenek, to celkovému klimatu kolem klubu určitě nepřidává.

Fanouškům i všem okolo jedné z nejslavnějších značek fotbalové historie tak nezbývá než doufat, že podobných šlápnutí vedle bude za vlády Ineosu co nejméně. Zoufale už totiž chtějí vidět svůj klub usídlený mezi anglickou i evropskou špičkou, kam svou velikostí i historií beze sporu patří.

Plzeň – Manchester United (čtvrtek, 18:45 + audiokomentář)