Nejmladší trenér Premier League (31): Hráče nám pomáhá hledat algoritmus, 40 milionů eur za přestup je norma

Jelikož děláme exkluzivní rozhovor pro Livesport Zprávy, musím se zeptat: Jaké máte zkušenosti s českým fotbalem?

"Každý den jsem aktivně sledoval fotbal v dobách, kdy hrával Pavel Nedvěd. Jan Koller byl v té době ještě v Dortmundu, Češi měli opravdu dobrý tým. Vlastně jsem je tehdy sledoval hodně, dnes už tolik ne."

Vaše trenérská kariéra budí respekt. Zaujalo mě vaše působení v FC Pipinsried. Je pravda, že jste se stal hrajícím trenérem už ve 24 letech?

"Myslím, že jsem byl ještě mladší. Bylo mi 22, nebo 23 let, když jsem se stal hrajícím trenérem."

To je až neuvěřitelné, jak k tomu došlo?

"Vždycky jsem snil, že budu profesionální fotbalista. V mládí jsem tomu hodně obětoval. Trávil jsem velmi málo času chozením ven a na večírky. Nebyl jsem nejtalentovanější, takže jsem musel na všem tvrdě pracovat. Ovšem už když mi bylo 19, nebo 20 let, všímal jsem si, že oproti ostatním klukům strádám rychlostně. Stejně tak jsem nikdy nebyl příliš silný ani dostatečně dobrý s míčem. Nedovedl jsem dávat góly nebo jim zabraňovat. Neměl jsem jedinou ze silných stránek, které dnes u hráčů pravidelně vídáte. Byl jsem k sobě zavčasu upřímný a přiznal jsem si, že se na vrchol nedostanu. Ale pak jsem se stejně rozhodl, že se budu fotbalu věnovat. Je to prostě to, co mi jde nejlépe, moje vášen, které se chci věnovat do konce života. Soustředil jsem se na určité taktické aspekty hry a na její dynamiku. A dostal jsem nabídku stát se hrajícím trenérem, stal jsem se jím v podstatě zničehonic."

Lidé v klubu si již tehdy všimli vaší taktické vyspělosti?

"Nikdy předtím jsem ke koučování neměl odborné znalosti, vlastně jsem se musel všechno naučit sám. Vytvořil jsem si vlastní představu ze všeho, co jsem se naučil od svých předešlých trenérů. Vše fungovalo metodou pokusů a omylů. Díky tomu jsem určité věci pochopil, sám si je vyzkoušel, udělal hodně chyb a z mnoha se poučil. Získal jsem spoustu vědomostí, také jsem se přiučil pozorováním zkušenějších. Postupně jsem si dal dohromady vlastní představu, i když jsem už předem měl jisté přesvědčení. Dlouhá léta jsem totiž hrál za Bayern. Člověku se dostane pod kůži určitá DNA, která definuje váš pohled na to, jak hrát fotbal. Tomu zůstávám věrný dodnes. Ale také vím, že jde o víc než jen o hru s míčem, je v tom spousta dalších faktorů. Hodně jsem si toho uvědomil už ve velmi mladém věku, včetně toho, že asi nedosáhnu na svůj sen, tedy stát se profesionálním hráčem Bundesligy. Místo toho jsem se stal trenérem."

Pak následovala vaše cesta z Pipinsriedu, který působí ve čtvrté nejvyšší německé soutěži, do národního týmu, kde jste měl roli asistenta trenéra reprezentace do 20 let. To musel být obrovský krok...

"Přesně tak, nejprve jsem byl trenérem v Pipinsriedu a pak si mě všimli v reprezentaci. Člověk si musí dodělat určité trenérské certifikáty, s čímž jsem si poradil velmi dobře a dostal jsem silné ohodnocení. Trenéři měli v Německu vždy dobré spojení se svazem, a tak mi byla nabídnuta možnost pro svaz pracovat souběžně s mou štací v Pipinsriedu. Tam jsme měli v amatérském fotbale spíše rodinnou atmosféru, zatímco reprezentace byla profesionálně strukturovaná a mohli jste zde pracovat s nejlepšími hráči daných ročníků. Díky tomu jsem se mohl seznámit s nejrůznějšími oblastmi fotbalu."

Vrhněme se rovnou na poměrně čerstvou kapitolu v Brightonu. Jaké byly vaše pocity, když došlo k prvnímu kontaktu?

"Jsem člověk, který dá na instinkt, vždy musím mít ohledně dané situace správný pocit. Když mi zavolali z Brightonu, můj instinkt mi poměrně rychle řekl: Jdi do toho! Když pak ale zvážíte racionální argumenty, mohlo to být rozhodnutí padesát na padesát, jestli zůstat v St. Pauli, nebo se přesunout do Brightonu. Právě díky instinktu jsem se ale velmi rychle rozhodl v kariéře pokročit. Nerad zůstávám ve své komfortní zóně, naopak rád vyhledávám nové výzvy. Ať už se jedná o novou kulturu, jiný jazyk nebo prostě odlišnou zemi. To je můj přístup k životu, stále se učit a pouštět se do nových výzev."

V českých médiích se v posledních týdnech objevily spekulace, že Brighton měl zájem o trenéra Slavie Jindřicha Trpišovského. V jeho případě však přestup údajně ztroskotal kvůli jazykové bariéře. Vy jste se narodil v americkém Houstonu, jak zvládáte angličtinu?

"S jazykem jsem nikdy neměl problém. Už v St. Pauli jsem hodně mluvil anglicky. Měli jsme mezinárodní tým, a i když se zahraniční hráči učili německy, tréninky a proslovy jsem vždy vedl v angličtině. I když tady samozřejmě existují různé přízvuky, přechod na jiný jazyk pro mě nebyl velkým problémem."

Sice jste se narodil v USA, ale poměrně rychle jste vrátil do Německa, že?

"Přesně tak, v Německu jsem ale vyrůstal dvojjazyčně. Rodiče na mě občas mluvili anglicky a já jsem pak mohl odpovídat německy. Ani teď nemám angličtinu bezchybnou, ale snažím se zlepšovat a přizpůsobit se. Týden co týden se aktivně učím slovíčka a fráze, abych nakonec mohl perfektně mluvit anglicky."

Jaké to bylo v Brightonu s vaším trenérským týmem? Mohl jste si hned na začátku říct, kolik si s sebou chcete vzít lidí, nebo to klub omezili? Vím například, že součástí vašeho týmu je i doktor Florian Pfab, který léčil i mě...

"Beru to tak, že jsem hostem v jiné zemi. Samozřejmě, že po svém boku potřebujete lidi, kterým můžete důvěrovat, ale já chci dát šanci i místním. Jsou tam z nějakého důvodu, všichni jsou odborníci. Dobře se znají mezi sebou, jsou obeznámeni s procesy uvnitř klubu. Pro mě je velmi důležité prostředí a atmosféra na tréninku, má to podle mě velký vliv na úspěch. V roli hosta jsem se chtěl začlenit a dát šanci těm, kteří v Brightonu dlouhodobě pracují a společně se těší z úspěchů, z čehož bych také mohl těžit. Bylo mi tedy od začátku jasné, že s sebou nebudu brát šest, sedm nebo osm lidí. Místo toho jsem se držel zkrátka a vzal jsem s sebou tři lidi. Jednoduše proto, že jsem důvěřoval lidem, kteří už v klubu pracovali, vedl jsem s nimi totiž předem pozitivní rozhovory. To mě naladilo na budoucí spolupráci, nejsem typ kouče, který kolem sebe potřebuje zástup lidí."

Musím se vás samozřejmě zeptat i na přestupové okno Brightonu, který utratil přes 230 milionů eur. Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel a řekl: Tady máte 250 milionů a můžete si s nimi dělat, co chcete? Například v St. Pauli se v létě utratilo jen 1,5 milionu eur. Jaký je pocit se najednou pohybovat v takových sférách?

"Tady v Brightonu mají velmi speciální skautingový program. Majitel Tony Bloom skautuje pouze na základě dat. Částky, které utrácíme v Premier League, se staly normou. Zaplatit 30 či 40 milionů za hráče již není nic neobvyklého, do dobrých fotbalistů tolik musíte investovat. Nicméně pro nás bylo důležité, abychom posilovali účelově, a zároveň věřili týmu, který jsme už měli. Tony Bloom chtěl v určitých oblastech dodat kvalitu. Při skautingu pak využívá data a určitý algoritmus, podle kterého hledá fotbalisty. S hráčem, který odpovídá kýženému profilu, následně uspořádá schůzku nebo hovor na Zoomu. Chceme poznat jeho charakter, protože do týmu musí zapadnout nejen jako fotbalista, ale také jako člověk."

Investování vydělaných peněz z předešlých přestupových období tedy bylo iniciativou majitele?

"Majitel má samozřejmě sportovní ambice a chce s týmem něčeho dosáhnout. Podle toho také investoval, aby vyslal signál, že si chce s Brightonem stanovovat vyšší cíle. Ale teď je třeba umět celou věc správně zařadit. Musíte si uvědomit, že šlo o velmi mladé hráče, kteří přišli z jiných soutěží. Premier League je nejlepší liga na světě a hráči potřebují čas na adaptaci a seznámení se. Bude chvíli trvat, než posily naplno využijí svůj potenciál na hřišti. Musíme je integrovat pomalu, ale jsem rád, že majitel tyto přestupy uskutečnil. Samozřejmě i pro mě jsou tyto částky neskutečné. V porovnání se St. Pauli to je něco úplně jiného. Ale nejsem někdo, kdo by se za to schovával nebo na sebe uměle vytvářel tlak, protože jsme teď utratili tolik. Mám vysoké ambice a nejvíce tlačím na sebe samotného, proto na mě tyto částky nevyvíjejí žádný další tlak."

Hvězdami vašeho týmu jsou Kaoru Mitoma, Joao Pedro a Evan Ferguson. Jen oni tři mají každý větší tržní hodnotu než celý kádr St. Pauli. Jak na toto trio nahlížíte? Je i vaší ambicí pomoci jim udělat další krok k tomu, aby se zařadili mezi absolutní špičku?

"Stoprocentně. Mou ambicí je vždy snažit se, aby se každý hráč zlepšil. Protože věřím, že když se zlepšují jednotlivci, těží z toho celý tým. Proto mi je jedno, jestli je můj hráč mladý, nebo starý, zkušený, nebo nezkušený či nováček, nebo stálice mužstva. Mým cílem je pracovat s trenérským týmem a snažit se, aby se každý fotbalista zlepšil. Snažím se o to každý den."

Jací hráči v kádru vás překvapili? Mám na mysli někoho, kdo zatím není tak etablovaný, třeba Jack Hinshelwood. 

"Máme spoustu dobrých mladých hráčů. Je tu Hinshelwood z naší akademie, pak je tu dvacetiletý Carlos Baleba z Kamerunu nebo Yasin Ayari, který byl loni na hostování. Ve dvaceti letech má neuvěřitelně dobrý přístup a ochotu rozvíjet se každý den. Máme extrémně mladý tým. O víkendu hrála spousta devatenáctiletých nebo dvacetiletých hráčů. Musíme se je pokusit zlepšit a pomoci jim udělat další krok a prosadit se v Premier League. To je to, co Brighton & Hove Albion představuje, o to se snažíme."

V týmu máte i Jamese Milnera, který je o sedm let starší než vy. Momentálně se sice trápí, ale jak moc je pro vás takto zkušený hráč důležitý?

"Rád komunikuji s hráči, zejména s lídry. A on je jedním z mých lídrů, stejně jako Lewis Dunk. Snažím se s nimi hodně mluvit, abych co nejvíc využil jejich zkušeností. Nejsem někdo, kdo říká, že je dokonalý a všechno ví. V klubu jsou hráči, kteří toho v kariéře dosáhli mnohem víc než já a mohou mi svými zkušenostmi pomoci. Chci je zapojit a těžit z jejich vědomostí, mít s nimi otevřený a transparentní vztah, abych s nimi mohl diskutovat o určitých věcech. Jsou pro mě nesmírně důležití nejen na hřišti, ale i mimo něj."

V příštích týdnech vás čeká několik těžkých zápasů. Chelsea, Tottenham, Newcastle, Liverpool, City... Těšíte se, nebo máte obavy?

"Každý zápas v Premier League je náročný, vždy vás čekají výzvy. Samozřejmě se jedná o velká jmena, ale nemyslím si, že bychom se před některým z nich museli schovávat. Máme respekt ke každému soupeři, ale věřím, že disponujeme potenciálem porazit kohokoliv. Musíme se na to v tréninku dobře připravit, vždy se musí tvrdě pracovat. O úspěchy se budeme snažit i v těchto duelech."