Sparťan Kweuke mu zlomil nohu, největší úspěchy měl ve Slovanu. Teď tvrďák Dosoudil trénuje malý pražský klub

Je to až neuvěřitelné, kolik známých trenérů prošlo Královicemi. Věděl jste o tom, jaké slavné trenérské předchůdce jste v Královicích měl?

"Jasně, v klubu byli Kali, Martin Hyský i Frýďas. Je to zajímavé, ale co se týče mého rozhodování, tak to nehrálo roli. U mě rozhoduje vždycky dobrý pocit a ten jsem z jednání pana Janouška měl. Když jsme se bavili, neřešili jsme nesmysly, dám na první pocit a ten byl kladný, šel jsem do toho.“

Pátral jste po tom, jak na vás klub, který propadl do pražské I.A třídy vlastně přišel?

"Je to zvláštní, jsem z opačného konce Prahy. Prostě se ozval pan Janoušek a zeptal se, zda bych to nechtěl vzít. Byl jsem se v Královicích podívat, vždycky chci samozřejmě vidět, jaký má klub areál. Viděl jsem, že je tam tým plný mladých kluků, bral jsem to jako velkou výzvu a šel do toho. Je tu cíl hned postoupit do krajského přeboru.“

Sice už vám bylo čtyřicet, ale neříkáte si, že jste mohl hrát nyní i vyšší soutěže?

"V lize je třeba pořád Marek Matějovský, s kterým jsem také hrál a obdivuji ho. Jsou tam ale i aspekty zdraví, kdo měl během kariéry vážnější zranění. A věřte, že i tahle soutěž, když naháníte mladé kluky, tak je náročná. Něco jsem odehrál, nemusím nikomu nic dokazovat, takže vyšší soutěž už ne.“

Trápení Zbrojovky? Mladý reprezentant je z Brna nadšený. Sedět na lavičce není zábava, vzpomíná na Norsko

Když přišla řeč na vážná zranění, vám v dresu Mladé Boleslavi zlomil nohu sparťan Leonard Kweuke. Jste rád, že se teď podobné zákroky více hlídají a trestají?

"Tomu hodně pomáhá VAR, že se na to může někdo podívat zpětně a podle toho se to vyhodnotí. Bylo to vážné zranění, půl roku jsem nehrál, ale že by to nějak ovlivnilo to, zda bych ještě teď hrál ligu. Po tom zranění to bylo hlavně o hlavě. A s tím jsem neměl problém. Čím víc by se člověk bál, tím větší problém by hrozil. A musím říct, že po zranění jsem měl v Mladé Boleslavi fantastickou péči."

Kromě Mladé Boleslavi jste byl i ve Spartě a ve Slavii. Takže, když si vezmu současné české účastníky v pohárové Evropě, schází vám jen Plzeň…

"Ve Spartě jsem dal jen přípravu pod Jaroslavem Hřebíkem, pak mě zabrzdilo zraněné koleno. Ale moc rád na to všechno vzpomínám a českým týmům samozřejmě v pohárech fandím. Třeba to, že se Sparta dostala do Ligy mistrů, je skvělé, je to obrovský úspěch, který řada fanoušků ani nedocení. Je to konfrontace se slavnými týmy, budou to úžasné zápasy a ty zážitky už klukům nikdo nevezme.“

Vy jste o Ligu mistrů zahrál na Slovensku s Petržalkou, úspěchy jste slavil se Slovanem Bratislava…

„Ve Slovanu to byla asi nejlepší část mé kariéry. Hráli jsme evropské poháry, dařilo se na Slovensku, člověk to má v hlavě. Obrovsky vzpomínám třeba na trenéra Weisse, to je takový slovenský Petr Rada, řekne, co má na jazyku, naplno. Ani s novináři se nemazlí. To se mi moc líbí. Teď má Slovan nový stadion, postoupil také do Ligy mistrů, také mu budu fandit.“

Chcete být také jednou trenérem na nejvyšší úrovni?

"Fotbal mě baví, je to můj život, mám ho rád. Je to obor, kde bych se rád v budoucnu nějak prezentoval. A na jaké pozici, to je skoro jedno.“

Takže z vás český Vlado Weiss nebude?

"Až takové ambice teď nemám, ale znáte to. Nikdy neříkej nikdy. Fotbal miluji, stejně jako emoce.“

Během kariéry jste se ocitl i v Gruzii. Tahle země je pro český fotbal hodně citlivé téma, že?

"Byl jsem tam v době, kdy v Tbilisi trénoval Michal Bílek. Nezvládli jsme předkolo Ligy mistrů a majitel klubu se prostě rozhodl, že nebude dotovat cizince a vsadí na mladé hráče. Co se týče mě, lepší to bylo v Turecku. Co se týče Gruzie, posunula se. Mají šikovné hráče, co se umí prosadit jeden na jednoho, což českému týmu chybí. Oni se nebojí to zkusit. V tom byl rozdíl.“

Opava řeší velký problém, klub prohrál souboj s živlem. Voda se dostala na hřiště, píše SFC. Slavia uvolnila milion