Skuhravý si v Podbrezové vychoval 32letého nástupce. Věk není důležitý, tvrdí Markulík

I přes svůj mladý věk není v nejvyšší slovenské lize žádným nováčkem. Po letním nečekaném odchodu Skuhravého a náhlém odchodu zkušeného Vladimíra Cifraniče z klubu po šestém kole Niké ligy se narychlo stal z asistenta hlavním koučem. Jako šéf lavičky vedl čtyři střetnutí. Tým vedený Markulíkem porazil Michalovce (4:1), remizoval s Trenčínem (1:1) a prohrál s Ružomberokem (0:1) a Trnavou (0:4).

"Vždycky je to o tom, jaký si na sebe vytvoříte tlak. Já se snažím mít pořád čistý štít. Dělat maximum v dané situaci pro úspěch. Skutečná situace se ukáže až potom na hřišti. Tři nebo čtyři prohry na tom pro mě nic nezmění," ujišťuje Markulík.

"Asi je důležitější, jakými lidmi se obklopíte. Podstatný je charakter a odbornost. V realizačním týmu mám dva kondiční trenéry, fyzioterapeuta, maséra, analytika, dva asistenty a vedoucího týmu. Ti odvádějí vynikající práci při celkové péči o hráče. Je nutné umět si definovat úkoly, protože sám nemáte šanci uspět," prozradil na úvod rozhovoru Markulík.

Není čas propadat agónii

Už jste si zvykl na různé povinnosti a zodpovědnost v roli hlavního trenéra?

"Samozřejmě je to jiné, ale po konci trenéra Skuhravého jsem dostal obrovský prostor od Vlada Cifraniče. Dokonce jsem vedl tým na soustředění v Rakousku. Odehráli jsme tam dva zápasy proti Slavii a Wolfsbergeru. V podstatě to nejsou nové věci. Ale je jasné, že v této pozici máte na starosti všechno - realizační tým, hráčskou kabinu. Je to o dlouhodobých cílech a plnění těch dílčích. Proto musíte v daných situacích zachovat klid."

Jak přijímáte prohry nebo jak se vyrovnáváte s neúspěchem?

"V podstatě jsem hlavním trenérem čtyři kola a dvakrát jsme prohráli. V Ružomberoku to bylo naprosto zasloužené. Byl to takový blbý den. Výkon nesplňoval kritéria. Se Spartakem to mělo jinou příchuť. Přece jen v zápasech zažíváte všechno, na čem záleží - výsledky, týmové nebo individuální výkony. Potom je důležité správně hodnotit a zachovat si nadhled. Podívat se, co vás může posunout dál. Hledejte pozitiva. Nemá smysl zabývat se negativy, paradoxně to může být na škodu."

Poprvé jste doma prohráli a v posledních dvou kolech jste vstřelili jen gól, inkasovali pět. Čím to je, že tým působí nevyrovnaně?

"Žádnou paniku bych nevytvářel. Další dvě kola vyhrajeme a budeme zase v jiné pozici. Tabulka je tak vyrovnaná, že my ani žádný jiný tým nemá čas přemýšlet nebo se pouštět do polemik a trápit se. Jsme nastaveni pozitivně. V dalším duelu chceme být o něco lepší než se Spartakem. V naší hře vidím vzestupnou tendenci. V Trenčíně jsme byli kousek od tříbodového zisku. S Trnavou je to krutý výsledek. Výkon nebyl tak špatný, abychom dělali ukvapené závěry."

Kristian Kostrna před výkopem tvrdil, že zná cestu, jak Trnavu porazit. Soupeř vás zřejmě znal, protože vám dal čtyřgólovou lekci z efektivity. V čem jste viděl největší problém?

"Paradoxně si myslím, že první poločas se vyvíjel tak, jak jsme si představovali. Měli jsme hru pod kontrolou, vypracovali jsme si nějaké náznaky. Pak jsme zpomalili a dovolili soupeři, aby se přeorganizoval. Je těžké hrát do zformované obrany. Vědomě jsme chtěli Spartak zatáhnout do vyšší pozice. Z minima vytěžili maximum. Po naší chybě v přechodové fázi jsme z následné protiakce inkasovali do šatny. Výsledek po prvním dějství byl velmi přísný. Po změně stran, kdy Trnava vede, se proti ní těžko prosazujeme. Nepomohl ani laciný gól, který jsme dostali za stavu 0:2 a bylo po zápase."

Takové střídání by otřáslo i špičkovým týmem.

Zdá se, že vstupujete do nejvyrovnanější sezony za poslední roky. Od posledního místa vás dělí dva body, od šestého tři. Jaký máte pocit z dosavadního postupu?

"Soutěž je letos opravdu vyrovnaná. Když se podívám na nás, prošli jsme výraznou obměnou. Za poslední dvě přestupová období jsme vyměnili čtrnáct hráčů. To by byl problém pro každého, nejen pro nás, ale i pro špičkové týmy. Stabilizace vyžaduje čas. Ze své pozice to vnímám jako výzvu zavést systémové věci k hráčům, abychom byli úspěšní. Naším primárním cílem je mít mistrovskou skupinu. V krátkodobém horizontu chceme ukázat náš způsob hry. Svět se nezboří, když se nedostaneme do první šestky. Ale uděláme pro to maximum, o tom se ani nemusíme bavit. Klíčové nastavení, kterého se držíme, je, že pracujeme systematicky po celou dobu."

S časem na stabilizaci narážíte i na to, že jste schopni vyhrát 4:1 nebo 7:1, ale na druhé straně prohrát 0:4?

"Do týmu přišli zkušení hráči, ale převažují mladí. Je to způsob našeho projektu. Děláme vše pro to, aby výkony a v neposlední řadě i výsledky byly stabilní. Soustředíme se na to, aby styl, na kterém pracujeme v tréninkovém procesu, všechny detaily, hráči vždy přenesli do dalšího zápasu."

V tom případě jste si vzali reprezentační přestávku na trénink a implementaci požadovaných prvků do hry?

"Určitě, rád bych hrál každý víkend. Zvlášť teď, když jsme prohráli 0:4.... Ta příprava je trochu zdlouhavější. Každopádně i prohra vám může přinést něco dobrého a vhodného. Například zvýšenou pozornost, abychom něco podobného už neudělali. Bereme to jako memento, že musíme být důslednější a nechávat soupeři méně prostoru kolem šestnáctky. To je jedna z věcí, na které během přestávky pracujeme."

Švýcarsko? Zlomový moment a hnací síla

Dříve jste měl realitní kancelář, a tak máte pravděpodobně zažitý způsob komunikace a prodeje. Pomáhá vám to při předávání informací hráčům?

(usmívá se): "Víte, že to je velmi důležité? Je to jedna z nejdůležitějších dovedností. Hned v tréninkovém procesu předat nejdůležitější informace o tom, jaké jsou možnosti, jak se zachovat v některé ze situací. Z hlediska obrany využívat postavení k uzavírání prostorů. Z ofenzivního hlediska jde o založení, přechod nebo zakončení v pokutovém území. Korekce v tréninku je zásadní. Opět je však třeba mít na paměti, že ke konečnému produktu, jak má na hřišti vypadat, vede dlouhá a trpělivá cesta. Na této cestě jsou různé křižovatky, kterými musíte projít. Těch informací je hodně."

Trenérsky jste vyrůstal ve švýcarském Frauenfeldu (pět let, pozn. red.), odkud jste si přinesl jiný pohled na fotbal. V čem spočívá?

"Hlavně dlouhodobé nastavení a plánování. V takovém pojetí víte, čeho chcete dosáhnout. Jsou jasně definované úkoly, jak hráče rozvíjet, jak dosáhnout výsledků. Jednoduše to nazvu jedním slovem - stabilita. Co se stane, to se stane. Ať už se daří, nebo nedaří, vše je založeno na stabilitě. Dalším prvkem je mentalita. Lidé jsou tam ohromně cílevědomí a jdou si za tím, čeho chtějí dosáhnout. Trenéři prošli různými školami, různými fotbalovými filozofiemi. Pro mě to byl zlomový bod a hlavně hnací motor."

Z vašeho vyprávění jsou cítit ambice. Po třech letech přišla možnost převzít tým po trenéru Skuhravém, ale nejprve jste ji odmítl. Proč?

"Byl jsem ještě studentem licence UEFA PRO a v té době jsem měl v tomto směru spoustu povinností. Souvisí to i s ambicemi nebo samotným nastavením. Pokud něco nemůžu dělat na sto procent, tak do toho raději nejdu. Chtěl jsem všechno nejdřív dokončit. V listopadu se situace změnila, jsem v posledním bloku studia. Zhodnotil jsem to s tím, že to zvládnu. Klub mi věřil, dodal mi důvěru. Projevil mi ji oboustranně, čehož si nesmírně vážím, a dohodli jsme se."

Co jste si od trenéra Skuhravého odnesl pro své další směřování?

"Ta spolupráce s Romanem, ale i Richardem (tehdejším asistentem trenéra Polákem, pozn. red.) mi toho ukázala strašně moc. Odnesl jsem si od nich, že na chybách stojí výsledek a často právě ta práce, kterou můžete prohrát. To jsou pro mě cenné zkušenosti, které nemáte kde jinde získat než přímo v praxi po boku zkušených profesionálů."

Jak se vám v současnosti spolupracuje s trenérem Cifraničem, se kterým jste si netradičně vyměnili role?

"S Vladem máme nadstandardní pracovní vztah. Je to zkušený profesionál. Na slovenské fotbalové scéně se pohybuje již mnoho let. Jsem rád, že s ním mohu spolupracovat. Máme jasně vymezené kompetence primárního a sekundárního trenéra v tréninkovém procesu. Chceme čas v tréninku využít co nejefektivněji."

A na závěr, jakým tématem zakončíte studium licence UEFA PRO?

"Zaměřím se na finále letního mistrovství Evropy. Analyzuji hru Španělska i Anglie. Úspěchu lze dosáhnout několika způsoby, v tomto případě dvěma. Španělé vsadili na atraktivní podívanou v průběhu celého šampionátu. Dominovali v každém duelu. Angličané naopak předvedli pravý opak. Pro mnohé to nebylo poutavé, nastupovali z hlubší pozice, ze středního bloku. Přesto se podruhé za sebou dostali na EURO do finále, což není náhoda."