Reprezentace s Chorým neprohrává. Jde stále o záskok, nebo už je útočníkem číslo jedna?

Na rok 2024 bude jen stěží zapomínat. V jeho kariéře nastalo tolik obratů, že se klidně dá označit za přelomový. Účast na evropském šampionátu, třaskavý přestup do Slavie a boj o pozici českého útočníka číslo jedna. To vše přišlo Tomáši Chorému do života během pár měsíců. 

V Plzni se stal z hrdiny ze dne na den nepochopeným. Pro fanoušky, kteří jej milovali, byl rivalem. Ani na Slavii ho nevítali s otevřenou náručí. Dodnes ho vybraní fanoušci neberou za svého, byť počáteční vlna opovržení už pominula a jeho přínos na hřišti dokáže většina tribun v Edenu ocenit.

A do toho divoké výsledky v národním dresu. Na nepovedené Euro navázala blamáž v Gruzii, kde Češi schytali čtyři branky. Na dobré náladě poté nijak zvlášť nepřidala ani výhra nad Ukrajinou.

"Na reprezentaci byl vyvíjený tlak. Cítili jsme to," přiznal Chorý v pátek po výhře s Albánií. "Sedli jsme si a něco si řekli. Abychom udělali něco navíc." Tlak jako by dva metry vysoký útočník přitahoval. Umí pod ním fungovat. "Má fazonu," pronesl na jeho adresu trenér Hašek.

Chorý přinesl do české hry atributy, které nedokázal nabídnout Patrik Schick, jistý čas v útoku neotřesitelná volba číslo jedna. Asi těžko byste hledali větší kontrast mezi reprezentačními útočníky. Zatímco Schick platí za vytříbeného zakončovatele s parádní technikou, driblinkem a s citem pro kombinaci, olomoucký rodák je zase klasické kladivo, které neuhne ze souboje, nemá problém s nakopnutým míčem a obránci na něj neradi hrají. Výstižně o tom mluvil albánský kouč Sylvinho.

Slávistický útočník sice nemá v Chance Lize největší počet branek, není nejrychlejší a ani neumí hrát na efekt pro diváky, ale i tak je pro tým obrovsky cenný. "Na hřišti je to sv..ě v dobrém smyslu. Má respekt, stopeři se ho bojí. Jsem rád, že ho máme ve Slavii i v nároďáku," uklonil se mu na reprezentačním srazu spoluhráč Jan Bořil.

Právě schopnost podstoupit množství nepříjemných soubojů a rvát se o každý odražený míč, dokonale pasuje k tomu, jak chce současný národní tým hrát. Není to na krásu. Inspiruje se u Slavie, která sází na nevídanou intenzitu. Do takového stylu válečník typu Chorého dokonale zapadá. A když se k tomu přičte chemie se spoluhráči z červenobílého dresu a ještě nedávná spolupráce z Plzně s Pavlem Šulcem, vše najednou dává smysl. Chorý to potvrdil dvěma góly do albánské branky.

"Každý máme v týmu nějakou roli, kterou se snažíme plnit. Každý zápas to může sednout někomu jinému, tentokrát to vyšlo zrovna na mě. Je úplně jedno, jestli jsem na hřišti já, Petr, Pavel nebo Karel," odmítl Chorý přivlastnit si roli tahouna.

Dokonale však stylizuje proměnu, pro kterou se Hašek rozhodl po utkání s Gruzií. "Chtěli bychom hrát fotbal v saku, dobře u toho vypadat, ale v takové situaci nyní nejsme. Musíme si naopak nasadit montérky a tvrdě makat. Úspěch si odpracovat," zavelel po vydřené výhře nad Ukrajinou, kde už Chorý operoval v základní sestavě na úkor sesazeného Schicka. Ten utkání sledoval pouze z lavičky a o měsíc později na reprezentačním srazu chybí "kvůli doléčení drobných šrámů" jak vysvětlil Hašek při nominační tiskové konferenci.

Češi to bez Schicka proti Ukrajině zvládli a vyhráli. Stejně jako v pátek pro Albánii a předtím s Maltou a před rokem s Moldavskem v Olomouci.

Právě duel na Hané, který reprezentaci poslal na Euro, byl pro Chorého stěžejní. Tehdy se výběr Jaroslava Šilhavého ocitl také pod obrovským tlakem veřejnosti. Teklo mu do bot. Hrozilo, že se evropský turnaj odehraje bez české účasti, ale v kritické chvíli nastoupil v základní sestavě urostlý forvard a gólem a asistencí situaci uklidnil. 

Nyní jeho důležitost poznává i Haškův výběr.