V Baskicku na ikonickém stadionu San Mamés odehrál Bejbl tři zápasy a dokonce na něm viděl jednu ze dvou červených karet, které při svém španělském dobrodružství dostal. “Rozhodčí mi ji dal neoprávněně,” směje se někdejší výborný defenzivní záložník v rozhovoru pro Livesport Zprávy. “Dostal jsem ji po druhé žluté, ale tu první mi rozhodčí udělil po souboji, ve kterém jsem vůbec nebyl. Disciplinárka mi odpustila i následný trest.”
Kromě úsměvné historky někdejší český reprezentant vzpomíná hlavně na pekelnou atmosféru, kterou vášniví Baskové dokázali na stadionu vytvořit. Útulný stánek nahradila v roce 2013 moderní aréna, fandit se v ní ale nepřestalo. “Zápasy v Bilbau byly kvůli vášnivým fanouškům vždycky hodně vyhecované,” vzpomíná Bejbl.
Víte o tom, že proti Atlétiku má Bilbao i jeden historický důvod k tomu, aby se vytáhlo?
"Myslíte kvůli dresům, které mají oba týmy dost podobné?"
Jdete na to dobře, ta podoba totiž není náhodná. Atlético v Madridu založili baskičtí studenti a oba kluby byly v úvodu 20. století hodně provázané.
"A já vždycky myslel, že duely proti nám bývaly pro Bilbao prestižní kvůli tomu, že jsme z Madridu. Pamatuju si, že se na nás chtěli vytáhnout protihráči na hřišti i fanoušci na tribunách. Přičítal jsem to jejich baskické národní hrdosti."
Vy jste do Atlétika přestoupil v roce 1996 ze Slavie. Jaké bylo najednou hrát před takovým kotlem?
"Angažmá v Madridu pro mě byl ve všech ohledech obrovský skok. Celé to bylo ještě umocněné tím, že se přestup upekl až po Euru v Anglii. Už před turnajem jsem měl nějaké zahraniční nabídky, ale rozhodl jsem se, že ve Slavii zůstanu a podepsal jsem novou smlouvu. Nabídka Atlétika mě ale přesvědčila, abych to v zahraničí zkusil."
Úřadující španělský mistr hráče z české ligy moc často nekupuje.
"To je pravda. Atlético navíc poprvé vyhrálo španělský double. Kromě ligového titulu ovládlo i pohár a my jsme tak v následující sezoně hráli Ligu mistrů. Klub se do základní skupiny dostal po 19 letech, v té době to byla velká věc."
Jaká byla první sezona v Madridu?
"V Evropě se nám dařilo. V Lize mistrů jsme vyhráli skupinu a postoupili jsme do čtvrtfinále, kde nás vyřadil Ajax. Podepsalo se to ale na výsledcích na domácí scéně, kde jsme nedokázali navázat na historický ročník a skončili jsme pátí."
Nakonec to ale byla vaše nejpovedenější sezona. Za vašeho působení Atlético spadlo z vrcholu až do druhé ligy. Co se v klubu stalo?
"Za ty čtyři roky jsme většinou končili někde kolem šestého, sedmého místa a pravidelně jsme hráli v Evropě. V roce 1999 ale začaly na povrch vyplouvat finanční problémy, které vyvrcholily pár měsíců po začátku sezony 1999/2000. Na prezidenta bylo uvaleno trestní stíhání a klub snad půl roku vedl správce konkursní podstaty. Bylo to velmi složité období. Výplaty chodily se zpožděním a v klubu panovala velmi špatná atmosféra. Nervozita se bohužel podepsala i na výsledcích a na konci ročníku jsme sestoupili."
Proto jste z Madridu odešel?
"Musím přiznat, že tyhle události měly na mém odchodu výrazný podíl. V průběhu angažmá jsem prodloužil smlouvu až do roku 2002, ale v prostředí, které v Atlétiku panovalo, jsem zůstat nechtěl. Když se ozvalo francouzské Lens, tak jsem neváhal."
Vidíte v současném kádru Slavie někoho, kdo by mohl vaši cestu do jednoho z nejlepších týmů Evropy napodobit?
"Řekl bych, že několik hráčů má nakročeno k tomu, aby se posunulo do top soutěže. V poslední době se hodně mluví o Malicku Dioufovi, určitě bych ale nezapomínal i na zkušenější kluky, kteří už ve Slavii něco odkopali. O přestup si říkají Lukáš Provod, Oscar Dorley, Igoh Ogbu, ale třeba také Tomáš Holeš."
Nejdřív ale musí dokončit práci ve Slavii. Jindřich Trpišovský na předzápasové tiskové konferenci mluvil o tom, že by se rád do Bilbaa vrátil na květnové finále. Je něco takového vůbec reálné?
"Minimálně semifinále podle mě reálné je. Dokonce k tomu kluci v poslední době nebyli daleko. Slavia i Sparta byly ve čtvrtfinále Evropské ligy, Plzeň mezi nejlepší osmičkou v Konferenční lize."
Pak ale narazily. Slavia nestačila na Arsenal a Chelsea, Sparta na Villarreal a Plzeň padla s Fiorentinou. To jsou všechno velké týmy z top soutěží. Není v současném rozložení evropského fotbalu čtvrtfinále prostě maximum možného?
“Myslím si, že je možné dostat se dál, ale je k tomu potřeba udržet hodně vysokou výkonnost po celou sezonu, což při dnešním náročném programu vůbec není jednoduché. Představa českého klubu v semifinále Ligy mistrů je utopie. V Evropské nebo Konferenční lize by se to ale za ideálního rozpoložení povést mohlo. Muselo by se však sejít hodně faktorů.”
Ty se vám sešly v roce 1996, kdy jste se Slavií jako poslední český klub prošli do semifinále Poháru UEFA. Vy jste po úspěšné sezoně odešel do Španělska a jste stále Čechem s nejvíce starty v LaLize. Může vás překonat třeba Ladislav Krejčí, který v létě posílil Gironu?
"Statisticky své prvenství ještě asi nějakou dobu udržím, protože Láďa Krejčí i Alex Král jsou teprve na začátku. Jsem ale moc rád, že se jim daří a pravidelně hrají. O Alexovi jsem nedávno řekl, že by se ve Španělsku mohl se svým fyzickým fotbalem chytit a zatím to vypadá, že jsem se docela trefil, to mě těší."
Ukazuje se, že čeští hráči mají co nabídnout i v technické španělské lize?
"Je jasné, že v globálu tady nevychováváme hráče, o které by se kluby ve Španělsku praly, ale Alex i Láďa ukazují, že můžeme nabídnout určité typy fotbalistů, kteří ve Španělsku najdou uplatnění. Doufám, že jim vydrží zdraví a budou podobné výkony předvádět i dál. Důležité je, aby zůstali zdraví a pravidelně hráli. Pokud se jim to povede, mohou klidně překonat i ten můj rekord."