Zafeiris: V Barceloně měli zájem, ale necítil jsem se tam dobře. Ve Slavii přijmu jakoukoliv roli

Před sezonou shodil blonďatý přeliv a rázem začal hrát jako z partesu. Jako by ho výrazná barva vlasů na jaře svazovala. Nedokázal se popasovat se zraněním ze závěru zimní přípravy a na několik zápasů dokonce vypadl ze základní sestavy. Nepřicházely góly ani asistence, vázlo to v mezihře. Prostě se nemohl chytit.

Od záložníka, který se na jaře 2023 dostal do výběru 100 nejlepších mladých fotbalistů v Evropě, se čekalo víc. Dokonce se začalo spekulovat o tom, že by mohl Slavii opustit. Že by se mohl nastartovat někde jinde. Takový však není. Od rozdělané práce neutekl a také proto se na začátku nové sezony opět zařadil mezi opory červenobílých.

Ve středu se na něj bude trenérský tým Jindřicha Trpišovského spoléhat znovu, tentokrát v bulharském Razgradu na startu nového ročníku Evropské ligy.

Svrbí vás už prsty u nohou?

"Už se nemůžu dočkat, zároveň vím, že sezona není jen o Evropě. Chceme být úspěšní i v lize, proto musíme brát vážně každý zápas. Je těžké se stejně nastavit na duely s Ajaxem nebo třeba s Karvinou, ale musíme to zvládnout."

Poprvé se bude hrát v novém formátu. Jak se vám líbí?

"Pro všechny to bude úplně nová zkušenost. Je fajn, že si zahrajeme s víc týmy, že se bude bojovat až do konce a žádný celek si nebude moci dovolit cokoliv vypustit. Je to ovšem jen první dojem. Na nějaké hodnocení je ještě brzy."

Dostali jste řadu atraktivních soupeřů. Ajax, Frankfurt, Bilbao nebo Fenerbahce jsou týmy, které dlouhodobě patří mezi širší evropskou špičku.

"Těším se hlavně do Bilbaa. Španělsko, skvělý tým, výborná atmosféra, krásný stadion. To bude něco!"

A co výjezd do Řecka? Zápas na PAOKu pro vás bude mít speciální náboj.

"Poprvé v klubové kariéře si zahraju v Řecku, takže jsem trochu zvědavý, jak to bude vypadat. Moc se na to těším. Hned po Bilbau je to pro mě určitě druhý nejzajímavější zápas základní části."

V té byste ale asi skončit nechtěli, že? Bavíte se v kabině o nějakých konkrétních cílech?

"Chceme se dostat co nejdál. Myslím, že jsme několikrát ukázali, že se můžeme měřit s nejlepšími evropskými kluby. Věřím proto, že můžeme dojít opravdu daleko."

Silní jste hlavně v domácím prostředí, což jste potvrdili i v předkolech Ligy mistrů. Nakonec jste ale vypadli s Lille, bolí to ještě?

"Kousali jsme to těžce. V odvetě jsme odehráli skvělý zápas, našli jsme si cestu, se kterou můžeme uspět proti každému. Bohužel jsme však nedohnali dvoubrankové manko. Bylo by hezké zahrát si Ligu mistrů, ale musíme se dívat  dopředu. Byli jsme blízko, nicméně už je to pryč."

V předkolech jste si vyzkoušel i roli hlídače. V duelech proti belgickému Royalu Union jste dostal na starost nebezpečného Camerona Puertase a prakticky jste ho nepustil do hry. Jak vám nezvyklá úloha sedla?

"Musím říct, že to byla pořádná fuška. Jsem ofenzivní hráč, ovšem když si to situace žádá, rád zastanu i takovou roli. Když trenéři vyhodnotí, že nejvíc pomohu tím, když budu osobně hlídat hlavní hvězdu soupeře, tu roli bez problémů přijmu. Pokud to po mně budou chtít celou sezonu, budu to dělat celou sezonu." (usmívá se)

Bavilo by vás to? Rád hrajete s míčem na noze a takhle byste si ho moc neužil.

"Mě baví být na hřišti. Je mi jedno kde, důležité pro mě je tam být. To mi stačí k tomu, abych měl z fotbalu radost."

Na jaře jste na něm však až nezvykle často chyběl. Nemrzelo vás to?

"Nikdo není rád na lavičce, ale k fotbalu to patří. Snažil jsem si z toho alespoň něco odnést. Makal jsem na trénincích, mluvil jsem s trenéry. Chtěl jsem jim ukázat, že si na hřišti zasloužím být." 

Nakonec jste si důvěru vybojoval. V létě se nicméně spekulovalo o tom, že byste mohl ze Slavie odejít. Řešil jste to?

"Vůbec. Nemám tu dodělanou práci. Vím, že každý progres je doprovázen kratšími výpadky, důležité je, aby nebyly dlouhodobé. Na každý krok zpět musí člověk zvládnout zareagovat a o to se snažím na startu této sezony. Chtěl jsem se na ni co nejlépe připravit a myslím si, že se mi to docela povedlo."

Zatím to tak vypadá.

"Nemůžu se tím ovšem uspokojit. Je před námi spousta důležitých duelů v Evropě i v lize. Musím pracovat na tom, abych dokázal takovou úroveň udržet i v dalším průběhu ročníku. Je jasné, že každý zápas nebude úplně ideální, ale musím se snažit podávat co nejstálejší výkony."

Našli vám trenéři ideální roli? Vypadá to, že s Oscarem si ve středu hřiště dokážete náramně vyhovět.

"Neřekl bych, že se moje pozice nebo role na hřišti nějak zásadně změnily. Trenéři po mně chtějí stále to samé jako minulý rok, ale asi se mi lépe daří plnit jejich pokyny. Snažím se víc tlačit do zakončení, hrát víc v soupeřově šestnáctce a dostávat se do šancí. Věřím, že chápu, co přesně po mně chtějí."

Poslechl jsem srdce

I díky tomu jste si na začátku září odbyl premiéru v seniorské reprezentaci. Proč jste nakonec dal přednost Řecku před Norskem, které jste reprezentoval v mládežnických kategoriích? 

"Bylo to složité rozhodnutí, poslechl jsem srdce. Když se naskytla šance reprezentovat Řecko neváhal jsem. Už tam víc než 10 let nebydlím, ale stejně jsem ho vždycky bral jako svůj domov. Mám tam většinu rodiny, kamarády…"

Jaký byl první reprezentační sraz?

"Musím říct, že to byl velmi speciální moment pro mě i celou rodinu. Byla to neuvěřitelná zkušenost, jsem moc rád, že jsem tu šanci dostal. Navíc jsem hned naskočil do obou zápasů a mohl jsem tak lidem v Řecku ukázat, co umím."

Nelitujete, že si v norském národním týmu nezahrajete s hvězdami jako jsou Erling Haaland nebo Martin Ödegaard?

"Abych řekl pravdu, takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Je jasné, že v norské reprezentaci je spousta výborných fotbalistů, ale i v té řecké hrají skvělí hráči. Možná nejsou tak slavní, ovšem musím říct, že mají obrovskou kvalitu. Z týmu je cítit odhodlání k tomu dostat Řecko zpět na vrchol."

A že máte na co navazovat. Před 20 lety vaši předchůdci získali evropský titul, na své cestě za zlatem vyřadili i českou reprezentaci.

"Celý sraz pro mě byl obrovskou školou. Nikdy jsem nehrál v řeckém národním týmu, takže pro mě bylo opravdu zajímavé sledovat, jakým způsobem tam hráči pracují. Bylo skvělé nasávat atmosféru, která na srazu panovala."

Řecko jste s rodiči opustil v devíti letech. Pamatujete si, jak těžké to pro vás tehdy bylo?

"Bylo to velmi složité pro celou rodinu. Museli jsme začít žít nový život v úplně cizím státu. Neuměli jsme jazyk, nikoho jsme neznali... Nakonec nám všem dost pomohl fotbal."

Opravdu? Jak?

"Já si díky němu rychle našel kamarády. Šel jsem prostě ven s míčem, potkával jsem nové lidi a docela rychle jsem se díky tomu naučil mluvit norsky. Rodiče si zase našli známé v klubu, kde jsem působil. Fotbal tak hrál velmi důležitou roli v tom, abychom v Norsku zapadli."

Jak složité bylo zvyknout si na norský fotbal? Dokážu si představit, že mladí Norové jsou pořádní chasníci.

"O to ani nešlo, spíš jsem trochu narážel na odlišný přístup k mladým fotbalistům. V Řecku chodí talentovaní kluci do velkých klubů, v Norsku to tak nefunguje. Nejsou tam akademie, kde by hráli ti nejlepší z každého ročníku. Je tam spousta menších týmů, ve kterých jsou hráči nejrůznějších úrovní. Hodně se klade důraz na to, aby byl fotbal zábava. Bylo proto trochu složité najít tým, kde bych se mohl dál fotbalově rozvíjet."

Těsně před tím, než jste se odstěhovali do Norska, jste navíc byl na stáži ve slavné barcelonské akademii La Masia. Z tréninků s nejtalentovanějšími mladými fotbalisty na světě jste tak skončil mezi kluky, kteří hrají fotbal jen pro zábavu…

"Tak jsem to nebral, hlavně jsem chtěl hrát. Navíc v Norsku jsem se fotbalem mohl bavit. V Barceloně to pro mě byl spíš stres. Neuměl jsem ani slovo španělsky a pamatuju si, že jsem se tam cítil trochu nepatřičně. V modelových zápasech se mi ovšem docela dařilo a chtěli si mě nechat, nakonec jsme se ale rozhodli, že by to nebyla správná cesta."

Vaším prvním klubem mimo Řecko a Norsko se tak stala o více než 10 let později Slavia. Nemířil jste někam výš? Třeba váš parťák z mládežnických reprezentací Oscar Bobb už pomalu nakukuje do prvního týmu Manchesteru City.   

"Vůbec. Přestup do Slavie pro mě byl významný. V Norsku jsem hrál za menší kluby, které se vždycky pohybovaly na spodku tabulky. Najednou se o mě zajímal tým, jenž získává trofeje a pravidelně hraje evropské poháry. Tady nebylo moc o čem přemýšlet."

Na boje o tituly a zápasy v Evropě se asi zvyká snadno, že?

"No, úplně jednoduché to nebylo. Každý týden se tu jde do zápasu s tím, že se musí získat tři body. Nic jiného než výhra neexistuje. Takový přístup jsem do té doby nepoznal. Musel jsem se s tím trochu sžít, ovšem jsou to příjemné starosti."

Když jste přicházel, hodně se mluvilo o tom, že byste měl být náhrada za Nicolaeho Stancia. Vnímal jste to?

"Abych řekl pravdu, skoro vůbec. Věděl jsem, že tu hrál a že byl mezi fanoušky hodně oblíbený, já ale nikdy nechtěl nikoho napodobovat nebo se s někým srovnávat. Od začátku jsem chtěl být sám sebou. Chtěl jsem lidem ukázat, co dokáže Christos Zafeiris. Je příjemné, když vás lidé srovnávají s někým takovým, nicméně si myslím, že není dobré se tím nechat svazovat."

Třeba jednou, až odejdete, budou fanoušci srovnávat nové posily s vámi…

"To by bylo hezké, ale zatím na odchod nemyslím. Soustředím se na Slavii a chci jí pomoct k co nejlepším výsledkům. Pokud se objeví nějaká nabídka na přestup, tak ať. Teď se tím nijak nezabývám."

Předpokládám však, že Slavii neberete jako konečnou stanici.

"Je jasné, že bych byl rád, kdybych někdy dostal šanci se posunout. Chtěl bych udělat ještě jeden krok, ale je mi jasné, že se to nemusí podařit. Bude záležet jen na mně a mých výkonech."

Máte nějaký klub nebo ligu, kde byste si chtěl zahrát?

"Mým snem je zkusit si jednu z TOP čtyř evropských soutěží. Láká mě španělská LaLiga a Bundesliga, samozřejmě bych byl rád i za příležitost v Anglii nebo Itálii. Záleželo by hlavně na tom, abych se do toho týmu hodil a aby o mě měl opravdu vážný zájem. Pokud taková nabídka přijde, budu připravený."