Zariskoval Friis v Manchesteru? Spartu čeká pekelný program, řada opor ale hrála až do konce

Připomeňme si, že z Manchesteru se jakýkoliv bodový zisk od Sparty prostě nečekal. Je důležité to mít na paměti proto, aby si sparťané nevzali do hlavy, že (znovu) selhali a mělo by je to rozhodit na několik týdnů. Jako tomu bylo v březnu. Tehdy s nimi střet s Liverpoolem zamával, čehož využili její rivalové z ligy.

Jarní výpadek byl masivní. Sparťanská hra se zasekla. Rázem bylo vše kostrbatější. Nefungovala kombinace. Tým byl mnohem zranitelnější. Nějaký čas trvalo, než Krejčí a spol. znovu najeli na vlnu a nabrali ztracené sebevědomí.

Je příhodné, že na Spartu po výprasku na Etihad Stadium čeká zrovna Plzeň. Tým, který v březnu využil slabé chvilky Pražanů a uštědřil jim mezi zápasy s Liverpoolem další tvrdý direkt. Tentokrát by však psychika sparťanů měla být v jiném stavu. Jednak už si takovou situací prošli a především na sebe nekladli zbytečný tlak v podobě toho, že chtějí se City "něco" uhrát. 

Troufám si tvrdit, že mnohem zásadnější budou jejich fyzické síly a způsob, jakým je využijí. Zápas na City je totiž svým způsobem kondiční trénink. Běháte bez balonu, sprintujete na krátkém i delším prostoru sem a tam a čas od času se musíte vydat ze všech sil a zkusit udeřit z brejku.

I když patří Sparta k fyzicky nejlépe připraveným celkům v Chance Lize, což by mělo díky novému kontraktu pro Christiana Clarupa i nadále pokračovat, není na submisivní roli dříčů a maratonců stavěna.

Mluvil o tom před zápasem i Pavel Vrba, jenž Guardiolův kolotoč zažil hned čtyřikrát. "Hráči jsou z toho frustrovaní. Štve je, že nemají balon. Nejsou na to z ligy zvyklí," popsal dojmy ze zákulisí. Ostatně na něco podobného narážel i Lukáš Haraslín. "Doma chceme hrát to, co hrají City." Co to vlastně znamená? Především kontrola hry, držení míče, vysoké procento přihrávek, přípravná kombinace, vylákání soupeře a v případě možnosti bleskový úder.

Otázkou je, zda na to bude mít Sparta v následujících týdnech dostatek sil a hráčů a tím pádem nesleví ze svých nároků. Čeká ji totiž náročný program: Plzeň (27.10.), Brno (30.10.), Baník (2.11.). Brest (6.11.) a Mladá Boleslav (10.11.). A poté je reprezentační pauza.

Zatímco Victor Olatunji a Veljko Birmančevič vystřídali na City poměrně brzy, ostatní se ždímali až do konce. Dva z nejvíce vytížených sparťanů a troufám si tvrdit i jedni z nejdůležitější pro hru Letenských v posledních měsících Matěj Ryneš a Kaan Kairinen strávili na hřišti skoro 90 minut. Nebudu lhát – nerozuměl jsem tomu. Obzvlášť v momentě, kdy Citiens vedli 4:0 už od 68. minuty a Lars Friis často mluví o tom, jak chtějí rozložit síly mezi hráče, aby nebyl někdo zbytečně přetížený.

Obránci Angelo Preciado, Filip Panák, Martin Vitík a Asger Sörensen odehráli dokonce celou porci minut. Otazník pak je u Haraslína či Jaroslava Zeleného, kteří mají zdravotní komplikace.

Minulé zápasy navíc ukázaly, že širší kádr Letenských není dostatečně silný, aby si klíčoví hráči mohli po náročných evropských bitvách oddychnout. Většinou to bylo duo Haraslín, Birmančevič, které muselo stejně zapnout a zachraňovat výsledek.

Dovádění na City do posledního hvizdu se tak při naplnění nejčernějších scénářů záhy může vrátit v podobě výpadku na ligové scéně. Spartě totiž reálně hrozí, že by jí Slavia mohla po víkendu utéct už na rozdíl devíti bodů. Obzvlášť pokud se Plzni proti PAOKu povede ušetřit síly na nedělní šlágr. Koneckonců i ona musí cítit, že druhé místo je stále ve hře.

Jestli by se tentokrát měli Letenští v Anglii z něčeho poučit, je to právě ono přepnutí zpět do české reality.

Manchester City – Sparta Praha 5:0