Fotbal až za kuželkami a šipkami? A co žravá dáma a pivní štafeta? Hniličkův průzkum rozesmál experty

Průzkum Národní sportovní agentury (NSA), v jejímž čele stojí olympijský vítěz z Nagana, hokejový brankář Milan Hnilička (poslanec za ANO), vyvolal (nejen) u fotbalistů vztek a úžas, zatímco odborníky z branže a sociology spíš rozesmál. „Když vítězí pivní sporty jako bowling, kuželky či šipky, proč se zapomnělo na mariáš, prší, žravou dámu a na pivní štafety?“ ptá se autor těchto řádek. 

Předesílám, že oceňuji, co Milan Hnilička a jeho agentura dělá (hlavně v době covidu) pro český sport, a velmi si práce NSA vážím. Ovšem výsledky tohoto podle expertů metodologicky zpackaného průzkumu měly zůstat pečlivě utajeny někde v trezoru nebo okamžitě zničeny. Nikdy neměly spatřit světlo světa. 

„Vcelku bych se nad tím nepozastavoval, kdyby tento průzkum neměl být jedním z kritérií pro poskytovaní dotací,“ říká předseda Fotbalové asociace ČR (FAČR) Martin Malík. Ten se mj. diví, že golf, který má vlastní televizní kanál, skončil mezi divácky atraktivními sporty až osmašedesátý a zápasy MMA, zažívající v poslední době nebývalý divácký boom, dokonce až osmasedmdesáté.

Milan Hnilička si nyní dává s Malíkem nějakou usmiřovací schůzku a říká, že při rozdělování dotačního balíčku ve výši skoro tří miliard korun má být tenhle průzkum zohledněn tak ze dvaceti procent. 

„Milane, i kdyby to bylo jen jedno procento, tak je to hodně. Zapomeňte na to a přestaňte si za tím průzkumem stát, pokud se nechcete vystavit dalšímu odbornému výsměchu, nestojí to za to,“ chce se mi přátelsky poradit Hniličkovi. 

Chápu, stálo to nějaké peníze. Přitom se ale stačilo podívat, jak navrhuje novinářský kolega Jiří Punčochář, na jaké články o kterých sportovních odvětvích nejčastěji klikají čtenáři serveru isport.cz. Když jsem byl před časem zástupcem šéfredaktora deníku Sport, udělali jsme si rovněž průzkum, ovšem mezi sportovními fanoušky a skutečnými amatérskými sportovci. Jako první nám jasně vyšel fotbal, pak lední hokej, potom dlouho nic a poté tenis, basketbal, atletika, formule jedna, lyžování a další kolektivní sporty typu házené či volejbalu. 

Jinými slovy, kdyby se jakékoli sportovní noviny, časopis či web řídily posledním průzkumem NSA, do půl roku zkrachují. 

Potíž je v tom, že se tohoto „výzkumu“ účastnilo pět tisíc respondentů z databáze průzkumné agentury Český národní panel (ČNP). Ti vyplňovali online dotazník, v němž ke každému ze 105 (!) sportů přiřazovali v kategoriích divácké a aktivní atraktivity hodnotu od 1 do 10 (případně nulu, pokud sportovní odvětví neznali). Jenže, jak se ukázalo, jen čtyřicet procent respondentů ČNP alespoň jednou týdně sportuje nebo se na sport aspoň jednou týdně dívá. Zbylých šedesát procent byli sportovní „mimoňové“. 

Všichni ve fotbale asi známe ty ctihodné dámy, které se vás při zápase anglické Premier League bezelstně zeptají: „A kteří jsou naši?“ Nebo ještě lepe: „V jakých košilkách hrají naši?“ Trefně to v deníku Sport charakterizoval Dušan Svoboda, předseda Ligové fotbalové asociace (LFA), která řídí v Česku profesionální fotbalové soutěže: „Přijde mi to stejné, jako kdybyste dělal výzkum o jízdních parametrech automobilů a většinově se na to ptal lidí, kteří nemají řidičský průkaz. Jakou pak asi takový výzkum má relevanci?“

„Průzkum byl proveden a vyhodnocen velmi neprofesionálně, což potvrzuje i fakt, že se od interpretace jeho výsledku distancují i agentury, které se na sběru dat podílely a které uvádí NSA jako autory,“ konstatuje se v oficiálním prohlášení LFA.

„Stejně tak jsou výsledky tohoto průzkumu nejenom v zásadním rozporu s celou řadou ukazatelů, které dlouhodobě sleduje jak LFA, tak i domácí a mezinárodní televizní společnosti nebo mezinárodní fotbalové organizace FIFA a UEFA, ale v některých případech i se zdravým rozumem. Fotbal je globálně jednoznačně nejpopulárnějším sportem, a i v Česku má největší členskou základnu čítající zhruba 340 tisíc členů,“ připomíná LFA.

„Fotbalové televizní přenosy jsou zároveň nejsledovanějšími pořady na českých obrazovkách, a to nejenom v případě mezinárodních akcí typu mistrovství světa nebo Evropy, ale i v případě nejvyšší domácí soutěže Fortuna ligy. V neposlední řadě má Fortuna liga nejvyšší průměrnou návštěvnost ze všech sportů zmíněných v průzkumu. Šokující je také zjištění, že takto neprofesionálně získaná data by měla sloužit jako podklad pro přidělování národních dotací a zásadně tak ovlivnit budoucnost a rozvoj nejpopulárnějšího sportu v Česku. Ligová fotbalová asociace proto vyzývá NSA, aby nechala přezkoumat výsledky uvedeného průzkumu nezávislou a profesionální agenturou a jasně definovala účel a využití takového průzkumu. Odmítáme také, aby takto provedený průzkum ovlivňoval výši dotací pro všechny sporty v Česku. LFA proto očekává, že s ní NSA neprodleně zahájí jednání o dalším postupu,“ píše LFA.

Souhlasím, ostatně už ve středu jsem na Facebooku uvedl, že tento „výzkum“ Národní sportovní agentury je poněkud nesmyslný. Vskutku to vůbec nezohledňuje televizní sledovanost, která mj. bývá i u druhé fotbalové ligy větší než u extraligy ledního hokeje. Průzkum byl zadaný u agentury, která má v databázi své respondenty, jimž nabízí za účastbenefity. Sám jsem se jen zkusmo ve středu zaregistroval do této databáze za pár vteřin.

Ženy prý nejraději sledují krasobruslení. Možná ano, ale kdy a kde? A jak často? Jednou, dvakrát do roka při ME, MS? Lednové ME v Záhřebu bylo letos kvůli pandemii zrušeno stejně jako loňské MS v Montrealu. Kdy dámy viděly poslední krasobruslařské závody? 

To je klasické povědomí „o značce“. Hlavně ty starší ženy si pamatují, že kdysi, ještě za legendárního komentátora Karla Mikysky, sledovaly na černobílých obrazovkách krasobruslení na jediném existujícím kanále Československé televize, kde jim Mikyska říkal, jakou barvu mají kostýmy závodníků a kdo má jaké flitry....

Před časem podobně dopadl výzkum o čtenosti časopisů. Na jedné z předních příček se umístil Mladý svět, přestože už několik let nevycházel. Ti lidé o tom skoro nic nevěděli, jen něco plácli, protože tento týdeník kdysi v mládí četli. A tak to patrně bude i s tímhle „výzkumem“.

„Mě nejvíc pobavila česká jednička bowling. Ten vzorek lidí počítá jako sport, když si jdou dvakrát do roka s kámošema zaboulet, u toho bouchnou sedm pivek, hranolky a mraženou pizzu a mají na půl roku odsportováno,“ napsal na Facebooku v reakci na průzkum NSA Tomáš Rejžek.  

Má pravdu, v tom případě protestuji, že do průzkumu nebyly zařazeny mariáš, prší, piškvorky a ani žravá dáma. A také v naší komunitě oblíbená pivní štafeta. To družstva o čtyřech účastnících soutěží v rychlosti konzumace piva ve čtyřech disciplínách - na ex, brčkem, lžicí a v tzv. magickém oku, tedy vypití sklenice piva a panáka zelené tak, jak to dělal ve filmu „Bony a klid“ jeden z veksláků v podání Romana Skamene. 

Je nejvyšší čas vytvořit Asociaci pivních štafet a uloupnout si něco z třímiliardové státní dotace NSA. To by nám pak, tedy až Blatný s Prymulou otevřou hospody, stačilo na pořádání pivních štafet hodně dlouho. 

A teď zase několik vážně míněných názorů: „Samotná metodika vypadá na první pohled jako zpackaná. Vidím tam celou řadu metodologických chyb. A pro opakování této studie doporučuji použít renomované výzkumné agentury,“ uvádí Tomáš Pflanzer, mediální ředitel výzkumné agentury Kantar, která v posledních letech nejpřesněji trefuje volební preference.

„Lidi hodnotili něco, co prakticky neznají. Jako holky na seznamce. Ono to není úplně triviální připravit ten dotazník, a zvlášť při počtu 105 sportů. NSA to ale udělala naprosto na hulváta,“ prohlásil pro deník Blesk expert na sportovní marketing Tomáš Janča.

„Chápu, že toho má Milan Hnilička teď hodně, a já si ho ohromně vážím za to, jakým způsobem pracoval v roce 2020, ale tady prostě udělali soudruzi chybu a je třeba ji přiznat,“ řekl pro Sport promotér Oktagonu a bývalý sportovní reportér a házenkář Ondřej Novotný.

A na tom bychom mohli tuhle „kauzu jednoho nepovedeného průzkumu“ uzavřít. 

Snad ještě s jedním dovětkem. 

„Ženy podle průzkumu fotbal takřka vůbec nesledují. Je to i určitý signál pro fotbalové prostředí, aby po vzoru Anglie udělalo z fotbalu rodinnou zábavu,“ vyzval české fotbalisty Milan Hnilička. Které ženy? Ty z výzkumu, jež se jednou za rok podívají na krasobruslařskou exhibici a jinak je sport vůbec nezajímá? 

Chodím na fotbal už od svých pěti roků celkem sedmapadesát let. A kromě toho, že na ligových stadionech již před časem vznikly oblíbené tribuny pro rodiny s dětmi, vím, že tolik žen, jako v poslední době, jsem v Česku za celý svůj dlouhý život v ochozech fotbalových stadionů neviděl. A to třeba i v kotli. 

Ostatně i se svou manželkou, tehdy redaktorkou ženského časopisu, jsem se seznámil tak, že se mě ve vydavatelství Ringier jednou zeptala na tip tehdy velmi důležitého zápasu ve fotbalové Lize mistrů, kterou ráda sledovala a dodnes sleduje. Přestože jinak psala o kosmetice, vaření a o vztazích. Jó, a to krasobruslení má také ráda, ačkoli profesionálně hrála stolní tenis, jímž si i přivydělávala v Německu. Ale když si měla coby sportovní divák vybrat, tak se vždycky rozhodla pro Rooneyho, Gerrarda či svého oblíbence Nizozemce Edgara Davidse. 

Uvádím to tu proto, aby bylo jasno, že když dělám jakýkoli výzkum, tak se musím ptát těch správných lidí, kteří o věci něco vědí. Jinak by se Sportovcem století podle některých „fanoušků“ mohl stát úspěšný hráč bowlingu, jinak prodavač bot Al Bunda z populárního amerického seriálu „Ženatý se závazky“.