Filip Neusser, šéf NSA exkluzivně pro Hattrick a eFotbal.cz (1. část): Změňme systém, který tu fungoval 30 let!

Vy jste původně aspiroval na předsedu Českého olympijského výboru proti Jiřímu Kejvalovi. Nakonec se ale naskytla příležitost stát se po Milanu Hniličkovi šéfem Národní sportovní agentury, což jste využil. Stalo se tak proto, že jste si uvědomil, že z této pozice bude mít možnost ovlivňovat věci v českém sportu lépe a více než ve funkci předsedy ČOV? 

Ano, je to tak. To nebylo prvoplánové. Já jsem dostal šanci vymezit se proti Českému olympijskému výboru, protože jsem ho dlouhodobě kritizoval za nedostatečný přístup k očistě sportu. Byl jsem v tom po dobu šesti let celkem konzistentní. V té době jsem neměl jinou možnost než působit na sportovní dění přes ČOV. Tím, že se naskytla osudová nabídka vést NSA, nastala jiná situace, odpovědně jsem zvažoval, zda ji mám přijmout, či nikoli, a nakonec jsem si tuto možnost vybral. Protože v této funkci mám opravdu větší šanci věci v českém sportu změnit. Řeknu vám upřímně: Dvacet nebo dokonce třicet let tu fungoval zaběhlý systém, s kterým se nemohu ztotožnit. Uvědomuji si, že nemůžu prásknout bičem a všechno rázem změnit, bude to potřebovat čas, ale měnit a napravovat věci, kterou nejsou v pořádku, na to v NSA pravomoci mám.

Začátkem září jste na tiskové konferenci hodnotil svých prvních sto dní ve funkci. Očekával jste, že to takto bude vypadat, nebo jste zjistil, že té práce je mnohem víc a že stav věcí je ještě více komplikovaný, než jste předpokládal?

Já by to přirovnal ke sportovnímu zápasu. Jako brankář v pozemním hokeji jsem absolvoval tisíce utkání a vždy jsem se na těch sedmdesát minut hry dokázal  mentálně připravit. Ovšem nikdy nedokážete odhadnout, co se stane ve třinácté nebo v šestnácté minutě střetnutí. Dokážete se připravit na skvělý zápas, víte, že hrajete proti olympijskému vítězi, že to bude asi bolet, ale některé konkrétní momenty predikovat nedokážete. A podobně je tomu i v případě mého působení v NSA.

Ovšem i olympijští vítězové se dají porazit: Jak ukázali třeba na zářijovém mistrovství Evropy v Ostravě čeští volejbalisté, když  senzačně zdolali  vítěze z Tokia Francouze.

To ano. Já jsem se tedy psychicky připravoval na těžký zápas, ale nedokázal jsem si představit to, co všechno to bude obnášet. Ten systém se totiž velice usilovně brání. Ve sportu se pohybují obrovské prostředky, obrovské vlivové skupiny. Přiznávám, že jsem si nedokázal představit, že to bude až tak těžké.

To jste ale asi musel vědět, že když se někde dělí deset a půl nebo jedenáct a půl miliardy, že to bude boj. 

Samozřejmě, ale ono ani nejde o to, že by byl boj o to, jaké prostředky a komu  NSA rozděluje, to si zatím nikdo nedovolí. Lidé tu nelobují o to, či o tamto.  To se neděje. Ovšem, jak postupně veřejnosti sděluji a prezentuji své názory, tak se proti tomu některé skupiny vymezují, protože vědí, že to pro ně nebude dobré.

Český premiér Andrej Babiš mluvil o tom, že NSA je jeho dítě. Ovšem plány na její zřízení nebo dokonce na zřízení ministerstva sportu vznikly ještě dříve, než předseda vlády vstoupil do politiky. Třeba předseda České unie sportu Miroslava Jansta o tom mluví už spousty let. 

Patnáct nebo dvacet let se mluví o tom, že by v Česku mělo vzniknout ministerstvo sportu nebo alespoň státní sportovní agentura, ale ani jedna politická strana to nedokázala dotáhnout do zdárného konce. Můžeme diskutovat o tom, čí je to dítě, protože ta myšlenka už to byla dříve, ale na svět skutečně přišlo až za Babišovy vlády. 

Nejste oproti svému předchůdci Milanu Hniličkovi trochu ve výhodě? Protože on byl poslancem ANO,  což bylo spojeno s velkým politickým bojem, zatímco vy můžete být brán apoliticky a nemusel by vás tak výsledek jakýchkoli voleb až tak zajímat.

S tou první částí naprosto souhlasím, otázka však zní: Jak by to dopadlo, pokud by člověk, který stál u vzniku agentury na jejím počátku jako Milan Hnilička, nebyl politikem? Jestli bychom nakonec dokázali vznik sportovní agentury prosadit? Protože sněmovna ji schválila jen velmi těsnou většinou. Milan v té první fázi udělal velký kus práce, právě proto, že v té poslanecké sněmovně byl. A dovedl s jednotlivými poslanci mluvit a přesvědčovat je o tom, že to je potřeba. Člověk, který by nebyl takto do práce poslanecké sněmovny zapojen, třeba já, by neměl prostředky, abych mohl politicky lobbovat za to, aby NSA vznikla. 

Jenže z té výhody se postupem času stal handicap. Tvrdilo se, že to udělali Hniličkovi na míru, aby měl trafiku atd.

S tím souhlasím. Protože později byl předseda NSA opozicí používán jako nástroj proti premiérovi.

Chtěl byste tedy do budoucna tu agenturu nějak odpolitizovat?  Vy jste přece státní úředník, nikoli politický představitel.

To máte pravdu. Mým hlavním přáním je, aby v čele NSA stál člověk, který zná sportovní prostředí. Nesdílím názor některých politických představitelů, kteří říkají: Když nesportuji, tak alespoň nejsem ve střetu zájmů. To je podle mé velká chyba. Sportovní prostředí je opravdu specifické. Musíte znát jednotlivé lidi, svazy a jejich potřeby. Takže v čele NSA by měl být člověk, který sportu rozumí a který nebude mít, alespoň v době, kdy pro NSA pracuje, politické ambice. Protože tohle nikomu neprospěje. Žádné politické straně a už vůbec ne sportu. To, že musíte mluvit s politiky, prodávat tak svou práci a přesvědčovat je, proč a na co tu vlastně jsme, je jasné, ale jinak by NSA měla být apolitickou agenturou.   

Před vaším příchodem do NSA tu proběhly audity. K čemu vlastně sloužily?

Těch věcí bylo více, zjištění ministerstva financí o chybách v NSA nějaká byla, to je pravda, co si budeme povídat.  Důležité však je říci, že některá tvrzení ohledně nákupů aut apod. nejsou pravdivá. To, co šlo do médií, byla spíš součást předvolební kampaně. Došlo k nešťastným zjednodušením, ale zásadní zjištění hovoří o tom, že základy NSA při jejím vzniku nebyly úplně na pevných kamenech, nastavení kontrolních systémů a mechanismů nebyla v pořádku. To byly hlavní body výtky ministerstva financí. Já si to ale dovedu představit. NSA má veliký potenciál, není to sice úplně ministerstvo, ale je to půlka ministerstva. A když vzniká takto velká instituce, tak porodní problémy vzniknou vždycky. 

Také do toho vlétl covid-19, kdy bylo nutné rychle přerozdělovat peníze.

Ano, přesně tak. Vidím ty tlaky ve stylu: Dejte nám peníze a rychle. Včera bylo pozdě. Málokdo si uvědomuje, že naše agenda -  rozdělit přes deset miliard korun – je třikrát větší,  než mělo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. To byl jen tři a půl miliardy. Ono rozdělování se musí dělat s nejvyšší možnou zodpovědností, protože, když to řeknu lidově, nikdo nechceme jít do tepláků. A to chvilku trvá. Máme tady sedm a půl tisíc žádostí v programu Můj klub. A tři a půl tisíce žádostí v programu Provoz a údržba. A to si vynásobte třikrát až čtyřikrát, protože některé žádosti jsou až na patnáct sportovišť. Atd., atd. Té agendy je tu opravdu obrovský počet. A potom si vezměte několik investičních programů – malé regiony, velké regiony.

Kolik na to máte nyní v NSA lidí?  

Momentálně máme pětašedesát pracovníků. Naplněný stav je sedmasedmdesát.

Máte nějakou regionalitu? Pobočku v Brně či v Ostravě?

Ne, všechno máme v Praze, Ale přiznávám, že v budoucna by nějaké regionální pobočky mohly naší práci prospět. Věci si sedají, byly tu porodní problémy, uznávám. Ovšem tak velká instituce potřebuje chvilku času, ty základy budou dobře postaveny pro rok 2022.  

Co je nyní vlastně vaším hlavním úkolem v českém sportu? Jak v tom profesionálním, tak v tom amatérském?

Prvním úkolem je rozdělit všechny finanční prostředky pro rok 2021.  Tedy zodpovědně se vypořádat se všemi investičními akcemi, aby se mohla zejména stavět sportovní infrastruktura, to není jednoduché, je toho opravdu hodně. Druhou věcí je koncepčně nastavit kritéria pro rok 2022, nové programy, které jsme vypisovali od konce září a během října. Chci, aby se v tom odrazila komplexnost českého sportu, aby se v tom objevily myšlenky i kritika daného stavu, s níž jsem předtím přicházel.

Máte na mysli koncepci profesionální sportu, nebo sportu amatérského, tedy sportu pro všechny? 

Koncepci všeho. I když NSA profesionální sport na přímo podporovat nemůže. Pokud podporujeme mládežnický fotbal, tak prostřednictvím FAČR. První koncepcí, kterou jsem už prezentoval na zářijové tiskovce, je cílená podpora ženského kolektivního sportu.  Další věcí je priorita ve sportu, chceme sportovní odvětví rozdělovat na olympijská a neolympijská. Na celorepublikové a regionální působení. Už v tom diferencujeme a určujeme nějakou hranici. Vím, kam chceme jít a dokážeme jednotlivým sportovním svazům říct: Vy jste v téhle skupině a vy v téhle skupině.  A v této skupině jste proto, že splňujete tyto a tyto podmínky. 

(Pokračování příští týden)