Oč se jedná? Možná si pamatujete na slova bývalého trenéra a nynějšího zápasového analytika Arsène Wengera, který zhruba rok dozadu navrhl, aby se při posuzování postavení mimo hru už nepískaly milimetrové odchylky. Místo toho navrhl, aby se zvýhodnilo útočící mužstvo. „Postačí, pokud útočící hráč bude nějakou částí těla, která může dát gól, v linii s předposledním bránícím hráčem soupeře,“ řekl někdejší slavný kouč ve studiu talkSPORT.
Jak to vypadá v praxi? Pokud útočník bude celou vrchní částí těla vysunutý vpřed a nechá si kopačku v úrovni se svým strážcem, pak mu to nebude pískáno jako ofsajd. Jedna část těla, která může dát gól, totiž splnila podmínku, že byla v linii s předposledním hráčem soupeře. Podobně jako tomu je například v hokeji.
Tento nápad se nelíbil všem, s čímž se koneckonců dalo počítat, ale přesto se ho FIFA chytla, zejména pak šéf rozhodčích Pierluigi Collina. Návrh se mu natolik zalíbil, že ho začíná uvádět do praxe. Nejprve v nižších soutěžích a postupně ve vyšších. Již v nové sezoně to bude testováno v některých zápasech nizozemské, švédské, a dokonce i italské ligy. Pokud si dobře vzpomínáte, takto nějak podobně začínal i VAR. Následně se to ujalo a teď to máme vesměs všude.
Máme-li pracovat s nějakými konkrétními čísly, pak se dá očekávat, že reálně bychom toto pravidlo, pokud se tedy uchytí, mohli mít ve všech zápasech velkých lig za dva, možná tři roky. A to už rychle uteče.
Kdy se píská ofsajd?
Dodejme si, aby nedošlo k nějakým slovním konfliktům, že ve fotbale se ofsajd píská tehdy, když se některý hráč nachází na soupeřově polovině, blíže soupeřově brance než míč i než předposlední hráč soupeře. Tady je podstatné zmínit, že tím předposledním hráčem je obvykle poslední obránce, ale za ním se nachází ještě brankář. Klidně se může stát, že by brankář vyběhl daleko od branky. Tím pádem může být potom předposledním hráčem v poli on. A to si spousta lidí dodnes neuvědomuje.